Chytrý telefon? Ne, děkuji, asi raději zůstanu hloupá!
Umím číst, rozeznám shodu podmětu s přísudkem, sčítám, odčítám, násobím i dělím jednoduchá čísla z hlavy, najdu v mapě trasu, umím se podepsat. Jsem schopná poskládat pár vět, aby dávaly smysl. Vím, kde leží Burkina Faso, New York i Austrále. V cizině se cizím jazykem dokážu zeptat na cestu (no dobře, za použití rukou i nohou!), i koupit v supermarketu bagetu, víno, sýr. Na nebi rozeznám Velký vůz a když se hodně soustředím, podaří se mi najít i Malý. Vím, že slunce vychází na východě a taky vím, kde zapadá. U nás za barákem.
Když jsem si myslela, že už toho vím dost, přišly chytré telefony. Asi aby mi řekly, že vím, že nic nevím. To jsem ale už dávno věděla a tak jsem si začala pokládat otázku - proč? Proč majitelé ty chytré přístroje velikosti středně velké čokolády pořád svírají v ruce, když to čokoláda není? Dobře, uvědomuju si, jak jsem primitivní, když jediná věc, kterou bych chtěla mít pořád při ruce je čokoláda. No tak jo, ještě řízek! A neschází jim ta ruka při vykonávání běžných denních činností? Třeba na záchodě nebo při řízení auta? A to tam pořád loví nějaká moudra? Teda, ti budou chytří, bodl mě osten závisti. A na malou chvíli jsem zatoužila vlastnit tuhle studnici moudrosti. Pak mi známá řekla, že díky "smartfounu" je pořád ve spojení se svými facebookovými přáteli. "A proč?" položila jsem otázku na úrovni tříletého dítěte.
"No, je zajímavý vědět, co kdy a kdo dělá."
"A proč si nezavoláte, abyste si tohle spolu řekli?" Pohlédla na mě a já v jejích očích zahlédla, že tato otázka ponížila výši mého IQ o minimálně třicet bodů.
Pokrčila rameny. Snažila se mě přesvědčit, jaká je výhoda znát i to, co nezná, všechno si najde a díky rozličným aplikacím je pořád v obraze. Pak sklonila hlavu a začala se už věnovat jen svému telefonu.
Stejně jsem to nemohla pochopit. Dělat ze sebe chytráka, který všechno ví, je stejné, jako nosit vycpanou podprsenku a chlubit se bujným poprsím, přestože po odložení podprsenky zůstává jen holá pláň. Jednou nastane den, kdy dojde k odhalení, a zklamání, které přijde, je víc než přiměřené a hodně, hodně nepříjemné.
Můj telefon není chytrý, není dotykový a nemá velký displej. Má tlačítka a věrně mi slouží k telefonování. Nepotřebuju a hlavně nechci být neustále připoutaná k internetu. Co znám, to znám a co nevím, mohu sice nastudovat, ale musím si zapamatovat a tak použít alespoň občas hlavu a v ní uložený mozek.
Ovšem dostalo mě, když jsem se nedávno dočetla, že vědci vynalezli aplikaci, která rozezná, proč dítě pláče. Tady.
Jsem matkou tří dětí. Ještě dneska se mi jako sklenice plzeňského orosí čelo, když si vzpomenu, jak dítě plakalo a nedokázalo říct proč. Asi proto, že novorozenec či malý kojenec ještě neumí mluvit.
Náš dialog se odehrával na vysoké úrovni: "Proč brečíš?" položím jako slušně vychovaná žena novorozenci otázku. Jsem jeho matka, mám nárok to vědět.
"Uááááá! Uáááá!"
Ptám se znovu. Zvýším hlas, ztiším hlas, zaprosím, zašeptám, zakřičím, zažadoním, snažím se dítě uplatit, změním hlas ve snaze ošálit ho, a stále dokola se ptám. Nic!
Odpovědí je mi jenom: "Uááááá! Uáááá!"
Protože dítě se mnou odmítá vést odbornou konverzaci na téma prdíky, bolavé bříško, nedostatek mateřského mléka, či dokonce plné kalhoty, musím zapojit své mateřské instinkty. Miminko přebalím, nakrmím, pochovám, snažím se ho uspat. Pokud brečí dál, celý postup vytrvale opakuji, až se dítě (povětšinou někdy nad ránem!) uklidní.
Ohledně aplikace, která přišla čtvrt století poté, jsem nadskočila radostí. Budoucí maminky, matky mých vnoučat budou mít klid. Přiloží k dítěti telefon a ten jim řekne, proč řve. Ač nejsem přímo technický typ, zajímalo mě, jak dokáže telefon(!) byť chytrý(!), vyhodnotit, co dítěti je. Když matka to dokáže stěží. To, co jsem se dozvěděla, mě dostalo jako rána palicí. Dělají si ze mě srandu, ti vědci? Telefon dokáže podle tónu pláče zjistit, jestli má dítě hlad, je mokré, nemůže usnout nebo se cítí osamocené. Aplikace nedokáže říct nic jiného, než to co matky beztak tuší.
A proto jděte s takovou vědmou kamsi... Maminky, používejte mateřské instinkty, než vás technika plně pohltí. Nepřikládejte zbytečně ke svým dětem telefon vyzařující bůhví jaké paprsky. Raději miminko zahrňte láskou, pochovejte, věnujte se mu. Určitě se vám to vyplatí.
Lidi, neblbněme, zapojujme zdravý selský rozum, zkušenosti a nespoléhejme se na techniku. Vždyť jsou to jen přístroje. Používejme tyto výdobytky civilizace s rozumem, nestavme je na pidestal a nedělejme si z nich novodobé bohy. Vždyť mají sloužit nám, nikoli my jim. Nestávejme se rukojmím ve hře, kterou s námi výrobci a prodejci těchto chytrých mašin hrají. Vždyť se z nás stanou úplní pitomci, neschopní zapamatovat si cokoli, protože se nebudeme potřebovat učit a používat mozek. Pak nemůže nastat nic jiného než konec civilizace. Vzpomeňme si, jak o tom napsal Karel Čapek už v roce 1920 ve svém dramatu R.U.R.
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.