Hlas - nejlepší přítel člověka
Hlas dokáže také zastrašit, potěšit, pohladit či pobavit.
V hudbě bývá slovo hlas použito pro označení melodické linky.
Hlas má různou výšku, hloubku, zabarvení, frekvenci. Hlas může být příjemný, uchu lahodící a svého majitele tím pádem představovat v lepším světle nebo naopak. Někdo má hlas vysoký, jiný hluboký a někdo mluví úplně potichu. Někdo má hlasy v hlavě a někdo je hlasitý zbytečně moc.
Ať už je hlas jakýkoli, je dobré, když vůbec je.
Nedávno jsem jaksi nastydla. Navštívily mě viry. Ano, nebyly to bakterie, vím to, absolvovala jsem několikero vyšetření, byly to obyčejné viry. Nejdřív jsem začala pokašlávat. Co pokašlávat, začala jsem bufat jako horník, který strávil v podzemní štole dvě třetiny života. Pak se přidružila rýmička. Od doby, co ve mně převládá mužský prvek nad ženským, je to s mým životem téměř neslučitelná choroba. A aby toho nebylo málo, dostavilo se i škrábání v krku.
Jinak jsem se cítila fit. Žádné teploty a kromě prokašlaných nocí jsem byla v pořádku. Až na jeden detail. Jak jsem tak neustále popíjela bylinné čaje, opustila mě chuť k jídlu, což se mi stalo podruhé v životě a já začala pomalu hubnout. No, měla ta viróza jen samá pozitiva. Nemohla jsem sice běhat, ale zase každé odpoledne po příchodu domů jsem beztrestně zalehla s knihou či bez ní na gauč. Lékařka na mě nic neshledalala, připadala jsem si jako simulant, když jsem opouštěla ordinaci a tedy nebylo nutné léčit se v klidu domova.
Ovšem pak se to stalo. Sobota ráno, vstanu, cítím se docela dobře. Nachystám snídani a chci zavolat rodinu. Nadechnu se, připravím si slova a nevyjde ze mě nic. Nic! Zkusím to znovu. Ani hlásek! Prostě nic! Nula! Ticho! "Pojďte snídat," zůstává v mé hlavě. Jen rty se pohybují, jako když kapr otvírá a zavírá svoji tlamičku (u něj mi to připadá roztomilé, u mě ne!), slova končí na mých rtech, nikdo to neslyší. Zkouším říct něco jiného, nic! Jsem němá jako mořská pěna. A rodina? Okukují mě jako medvědici, nechtějí uvěřit, že jsem tak potichu. Je mi do pláče, ale štkaní ani lkaní se nedostaví, jen pár slz opustí oči.
Mlčím i druhý den a doma, světe div se, všichni fungují. Začínám se obávat nejen o svůj hlas, ale i o svoji pozici. Vždyt oni zjistí, že vůbec nepotřebují moje dobře míněné rady typu: "Vysmrkej si nos! Skoč pro brambory! Měli bychom vymalovat. Přepni ten sport jinam." a ostatní. Můj muž pookřál, bez mého zbytečného upozorňování co má a co nemá dělat je jakýsi šťastnější. A dcera? Za celý víkend jsme se ani jednou nepohádaly. Nemohu hlasitě projevit své výhrady k jejímu oblékání a písemný projev z mé strany neakceptuje. Jen pes milostivě reaguje na má tichá gesta, když držím v ruce buřta a chci ho přivolat. Všichni jsou najednou nějací svéprávnější. Na rozdíl ode mě, která nemá možnost říct své poslední slovo. Trpím, zoufám, tiše úpím, zatímco moje hlasivky si klidně vzaly dovolenou a nejspíš odcestovaly do jižních krajin. A to se o ně tak dobře starám. Prolévám je dalšími litry bylinných čajů, vyjedla jsem sklenici medu, vymačkala kila citrónů, nastrouhala několik kořenů zázvoru, kloktám Vincentku a inhaluji heřmánek. Občas vydají náznak zvuku, ale ve většině případů si dávají šlofíka někde na Kanárech.
Bez hlasu jsem poloviční člověk. Jen věšák na šaty a držák peřiny. Tělesná schránka bez možnosti projevit svůj názor. A tak jen doufám, že se hlasivky na dovolené unaví, přestane je bavit se mnou se nebavit a vrátí se ke své činnosti. Vždyť proto je mám, aby vytvářely hlas a dělaly ze mě hlasitou svéprávnou bytost, která si umí svůj hlas prosadit.
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.