Jsem velice stydlivá. Říct nahlas taková slova jako penis,vagína či prs před cizími lidmi je pro mě nepředstavitelné. Ovšem ve čtvrté třídě v rámci výuky rozmnožovací soustavu vysvětlit musím. Odkládám to dva týdny, když konečně jdu na věc!
Po pečlivé přípravě předstoupím před čtvrťáky s tématem dnešní hodiny. Děti se pochechtávají, zaslechnu slůvko sex. Holčička v první lavici se červená. Překvapuje mě to, čekala jsem, že děti spíš poučí mě. Otevírám Atlas lidského těla. Na křídovém papíru je celá doustrana naturalistických obrázků mužského i ženského rozmnožovacího ústrojí. Začnu s výkladem, osmělím se, stud jde stranou.
"Paní učitelko, co je to tady za voko?" zeptá se Zvídavý Janek a ukáže na obrázek odhaleného varlete v šourku. "To není oko, Janku, to je varle. Máš přece tam dole taky pytlík a v něm dvě kuličky, že?" odpovím, přičemž mě poleje studený pot, když si vzpomenu na Adolfa Hitlera. Doufám, že Zvídavý Janek to má tak, jak má být a nebudeme muset na toto téma dále diskutovat. Spokojeně pokývá hlavou, zaboří prst do nosu, nos do obrázku, aby se podíval, jak ty kuličky vypadají zevnitř. Mně se uleví.
Holčičky po obrázcích pokukují jen po očku a přitom se pořád pochechtávají. Na tabuli nakreslím vaječníky, vejcovody, dělohu, spermii pronikající do vajíčka, i vajíčko, které se po oplodnění začíná rýhovat. Děti si obrázky překreslují do sešitu. Se svým výkonem jsem spokojená a v duchu si říkám, že to ani nebolelo. Hodina se chýlí ke konci a mně už skoro padá kámen ze srdce.
Jako když se zaleskne ostří dýky na slunci, rozčísne těžký vzduch jasný, zvonivý, dětský hlásek: "Paní učitelko, a jak se to dělá?" Úder přichází z první lavice přímo na komoru. Orosím se až na patách. "Ty to nevíš?" nejlepší obrana je útok. Děvčátko zavrtí hlavou, stydlivě sklopí zrak, omluvným gestem zvedne a zase spustí útlá ramínka. "Vy to taky nevíte? Ptali jste se rodičů?" položím otázky ostatním. Tvrdí, že to neví, rodiče jim to neřekli a dělají podobná omluvná gesta.
Jen Zvídavý Janek vykřikne, až se zajíkne: "Já to vím, mně to maminka řekla."
"Tak to spolužákům řekni," snažím se své povinnosti přehodit na desetiletého kluka.
"Já se stydím." Tomu rozumím, já taky.
"Tak mi to pošeptej," a už Zvídavému Jankovi nastavuji ucho. Udělá kornoutek ze svých upatlaných dlaní, a aby nikdo nic neslyšel, zašeptá do mého ucha: "Tatínek strčí pindíka mamince do pinďulky."
Pokývnu souhlasně hlavou: "Ano, tak to je, maminka ti to řekla správně," jako bych snad pochybovala, že by s tím jeho matka neměla pražádné zkušenosti.
Zvídavý Janek si pyšně načechrává peříčka sebevědomí a já ho s úsměvem vybízím: "Tak to řekni spolužákům." Pořád se stydí, nechce to říkat nahlas, a že jim to tedy pošeptá. V ten moment se u něj vytvoří fronta jako na zlevněné televize v akci. Zvídavý Janek to dvěma dětem pošeptá, pak ho špitání nejspíš přestane bavit, postaví se, mírně rozkročí nohy a rozšafně jako král řekne to, co před chvílí šeptal do uší, nahlas.
Tajemství vzniku života je odhaleno a navždy zůstává s námi.
Přebírám znovu velení, posadím děti zpátky do lavic a využívám toho, co bylo řečeno: "Tak, děti, tohle je ten sex!" Pak pokračuji ve výchovném duchu, že je to dobrovolná záležitost, že je k tomu nikdo nesmí nutit, notabene donutit, a pokud by se to tak stalo, jedná se o trestný čin, který si zaslouží potrestání. A tak dále, a tak dále...
Konec hodiny.
Rozmnožovací soustava je pro teď minulostí, chystáme se na matematiku.
P.S.: tímto Zvídavému Jankovi a jeho mamince děkuji za výpomoc!