Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem navštívila královnu

22. 07. 2016 11:55:31
I když jsem se narodila počátkem šedesátých let minulého století, a díky tomu už leccos prožila a zažila, je pořád spousta toho, co na mě ještě čeká. Letos jsem konečně poprvé navštívila královnu.

...královnu měřící 1 602 m. Ano, někde jsem četla, že měří 1 603 i 1 604 m. Tomu rozumím. Také si přidávám co se týká výšky a ubírám, pokud mluvím o váze. Královnu našich hor, Sněžku.

Docela v klidu jsem žila i bez výstupu na Sněžku. Jenže! Najednou se kolem mě začaly objevovat obrázky Sněžky zalité sluncem, na facebooku na mě denně vyskakovaly komentáře, jak tam někdo byl, co zažil, a že to bylo úžasný. Dosti mě to rozhodilo - co když o něco přicházím?

Svého parťáka jsem nemusela dlouho lámat, byl nadšený mojí skromností, když mi to prý stačí, tak mě klidně vyveze do Krkonoš. To ještě ovšem nevěděl, že nepůjde o obyčejný výstup. Možná to tušil, docela mě už za ty roky společného soužití zná, ale nehnul brvou a vyčkával, co ze mě zase vyleze. Ano, nebyla bych to já, kdybych na Sněžku chtěla jít ve dne, nebo, nedej Bože, jela lanovkou. Chci vždycky bonus navíc! Když jsem mu řekla, že půjdeme na východ slunce, zachoval svůj klid Angličana a dělal jako by nic.

Po pečlivém zkoumání serverů předpovídajících počasí, kdy jeden říká, že na Sněžce bude v pět hodin ráno slunce, další že zataženo, jiný dokonce straší deštěm, usoudíme, že není nač čekat, a že ráno vyrazíme. V čem se předpovědi shodnou je to, že slunce vyjde v 5:05 hodin.

Nastavuji telefon na dvě deset. Jsem ranní ptáče, v hlavě mám budíka a tak vím, že pro mě nebude problém vstávat. Mám jiné potíže. Na rozdíl od mého drahého, který kdekoli ulehne, v ten okamžik chrní, nemůžu v devět večer usnout. Venku světlo, batolata si ještě hrají na písku, můj muž spí jako novorozenec, jen já se převaluju ve snaze zamhouřit oko do půl dvanácté. To naposledy věnuju pohled telefonu, zkontroluju po šestnácté, je-li správně nastavené buzení. Pak jsem se asi odebrala do říše snů.

1:56 - otevírám zase oči a kontroluji budík, je nastavený na 2:10. Vstanu, uvařím nám kafe, dojdu si na WC, provedu hygienu a namaluju obličej (což považuji za nejdůležitější úkon toho rána, vždyť vyrazit na audienci u královny, to není jen tak - světe div se, že jsem si v polospánku nevypíchla oko). Po čtvrt na tři budím toho, který spí od půl devátý.

Moc a moc se těším nahoru. Do batohu jsem přidala kromě péřovky i malou lahvinku sektu a snídani. Vidím to v barvách - vyjdeme nahoru, právě se bude rozednívat, usmějeme se na sebe, krásní jako manželé v reklamě, bouchneme šampaňské, políbíme se, pak se chytneme za ruce a společně budeme pozorovat to nádherné divadlo, ty výhledy jak z pohlednic. Až slunce vyjde nad obzor, my mu za překrásné představení zatleskáme, zamáčkneme slzu dojetí a budeme přemýšlet o tom, jak je život krásný! Romantika jak od Rosamunde Pilcher.

Nějak si předem neuvědomím, že převýšení 1 000 metrů na sedmi kilometrech je pořádná túra do kopce. Jsem ráda, že jdeme potmě, aspoň nevidím kopec nad sebou a Obří důl pod sebou. Mé plíce i nohy ho sice cítí, ale hlava to neví, a nemá čas mi nadávat, že jsem pitomá!

Začínám mít o své představy trochu strach. Královna už pod vrcholem nadýmá své plíce a snaží se nás sfouknout zpátky dolů, ale ještě pořád máme naději, že se situace zlepší, že se její ledový dech unaví.

Nahoru vylezeme propoceni do poslední nitky. Kape mi z vlasů, z podpaží, po zádech tečou proudy potu.

Zdá se, že Sněžka je dáma vrtošivá. Trpí snad zrovna dnes PMS? Nebo se špatně vyspala? Či je vina na naší straně? Jsem zmatená, nevím, co jsme udělali špatně. V duchu jí rozumím, také mívám "své dny" ačkoli nejsem žádná královna. A královna je přece královna! Trvá na svém. Stydlivě se zahalila do závoje z neproniknutelné mlhy, neukáže nám ani palec u nohy a funí tak, aby se nás co nejrychleji zbavila. V plné palbě nám dává ochutnat stinnou stránku sama sebe.

Navlékáme na sebe teplé oblečení, balím se do termofólie, klepu se jak drahý pes a vyhlížím ta panorámata, slunce a romantiku. Nepřichází nic. Jen zima zalézá až do morku kostí a taky za nehty.

Uznáváme vrtoch královny a raději rychle valíme dolů. Tedy tak rychle, kterak nám naše stárnoucí kolena dovolí.

Na první lavičce s výhledem na Sněžku se sice pořád klepající zimou rozhodujeme rozbít tábor. Tedy hlavně bouchnout to šampíčko.

I když jsem neviděli nic, stálo to za to. Sekt jsem ještě nikdy v půl šesté ráno s výhledem na hory nepila.

Sněžko, my dvě jsme spolu ještě neskončily, já se vrátím!

Autor: Zuzka Součková | pátek 22.7.2016 11:55 | karma článku: 28.31 | přečteno: 1848x

Další články blogera

Zuzka Součková

Přísný zákaz dotýkat se dětí

Připomíná mi to hlášku „Nedotýkejte se drátů na zem spadlých!“ Povýšili, či ponížili jsme své děti na úroveň vysokého napětí? Pravda, situace mezi generacemi často nepostrádají napětí, ale opravdu se bychom se neměli dotýkat dětí?

14.3.2017 v 9:54 | Karma článku: 47.67 | Přečteno: 13091 | Diskuse

Zuzka Součková

Horor poštovní

Někdy se to už tak sejde, že jeden musí vyrazit na poštu. Čeká tam na mě dopis do vlastních rukou a také balíček, který jsem si sama objednala. Byla to moje chyba, že jsem se stavěla cestou z práce, tedy ve špičce.

4.3.2017 v 7:32 | Karma článku: 32.95 | Přečteno: 2417 | Diskuse

Zuzka Součková

Virový masakr... nejen prezidentský

Viry jsou úplně malé potvory, které dokáží člověku diktovat. Tihle malí predátoři, co je netvoří ani jedna celá buňka, dokonce zabíjí. Není divu, jejich název pochází z latinského „virus“ – jed. A za oběť si vyberou zrovna mě!

13.2.2017 v 14:06 | Karma článku: 31.30 | Přečteno: 2603 | Diskuse

Zuzka Součková

Nejezte chemické zabijáky! To se snadno řekne...

"Ty jsi se krapítek spadla," řekl Vláďa. Běžec. Je mu 75 a nikdy jsem ho nepředběhla. Přesto, nebo právě proto, zatáhnu břicho, vypnu hruď. Aby si zblízka nevšiml, že jsem nezhubla nic. Možná gram díky ustřiženým 5 cm vlasů.

2.2.2017 v 14:11 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 5305 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Jarmila Kamenáčová

Probouzení - fOtOblog

fOtOblog bohatý na fotografie. Ale autentický, protože jsem vše nafotila během jednoho dne v místě, kde to mám moc ráda, jak o tom často píšu.

22.3.2017 v 18:22 | Karma článku: 8.27 | Přečteno: 128 | Diskuse

Ladislav Vinš

Obyčejný den, kdy se nestřílí ....

Šumavský národní park, hranice někde kolem Libína, ale také Školní vrch.. "Chráněné území "Okresní silnice kam se dva náklaďáky nevejdou, a všichni mlčí. kudy se bude jezdit až se silnice zničí

22.3.2017 v 12:32 | Karma článku: 8.83 | Přečteno: 148 | Diskuse

Jiří Stratil

Záhada

Ležím na pohovce a dívám se na protější bílou stěnu mého pokojíku s visícím obrázkem. Za hlavou mám okno, do kterého svítilo ranní slunce.

22.3.2017 v 9:08 | Karma článku: 5.59 | Přečteno: 238 | Diskuse

Michal Štosel

Stvoření

Stvoření nebo evoluce? To, že je vše tak krásně zaoblené hovoří spíše pro evoluci, ale tak kdo sem, sakra, nasypal ty kameny?

21.3.2017 v 15:15 | Karma článku: 14.09 | Přečteno: 221 | Diskuse

Tereza Boehmová

Ten super extra vlastenecký fotoblog, co potěší nacionalistu i člověka žijícího v cizině

Pani, vy fotíte pořád jen ty cizácké dezerty! A co ty naše, krásné... české! To byly reakce, které mi občas přišly po uveřejnění mých fotoblogů. Ti lidé mají pravdu! Vždyť já opravdu nefotím ty věnečky, laskonky, špičky...

21.3.2017 v 8:52 | Karma článku: 19.46 | Přečteno: 820 | Diskuse
Počet článků 234 Celková karma 38.01 Průměrná čtenost 2985

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.