i když tvrdíte, jako ostatně pokaždé, že nám teroristický útok nehrozí. Zajímalo by mě, kde berete jistotu. Máte snad nějaké informace navíc, které jinde ve světě nikdo nemá, a proto je vždy útok překvapením?
Nejsem sama, kdo začíná mít obavy. Přestože tvrdíte, že nemusíme mít strach. Že nám teroristický útok nehrozí. Viz zde! Zajímavé na celé věci je, že jsem si nevšimla, že by za útoky, které poslední dobou otřásají Německem či Francií, byl modrooký blonďák. Často mají masoví vrazi, či sebevražední útočníci původ v nějaké arabské zemi a společné typické rysy.
Zaráží mě, jak se zdůrazňuje, že za útoky není Islámský stát, či že se nevraždí z náboženských důvodů. Proč tedy? Jen tak? Je normální se jen tak zabíjet? Jsme myslící lidé nebo jenom zvěř?
Jsem žena a občas mluvím s lidmi. Stejný názor nemám jen já. Tuhle jsem si povídala se známou, lékařkou. Byla s dětmi v Německu v Legolandu: "Nebylo mi dobře, když jsem viděla ženy v burkách. Ještě hůř se mi udělalo, když jsem se rozhlédla a zjistila, že k nim patří i muži. Bylo jich tam hodně a mně došlo v plné síle, jakému nebezpečí vystavuji své děti. Vím já, kdo z nich má pod hábitem schovanou zbraň či bombu? Chtěla jsem být co nejrychleji pryč, ale dětem se tam líbilo. Oddychla jsem si, když se nic nestalo. Ale co bude příště? Bojím se už kamkoli vycestovat."
"Na dovolenou nikam na jih nepojedem, máme strach," slyšela jsem tohle léto už z mnoha úst.
Ano v naší společnosti začíná vládnout strach. Bojíme se cestovat, bojíme se o naše děti, které cestují, bojíme se, že tentokrát to nebude sebevražedný atentát někde ve Franci nebo v Německu, ale v Praze, v Plzni, v Ostravě nebo kdekoli jinde. Bojíme se, že se nás to také týká, i když vy nám tvrdíte, že strach mít nemusíme.
Někdo nám Evropanům vyhlásil válku, ale vy mocní tvrdíte, že je klid zbraní, že se jedná pouze o mimořádné útoky psychopatů. Myslím, že pozůstalým obětí je úplně jedno, z jakého důvodu sebevražedný atentátník vraždil.
A tak přijměte zodpovědnost, řekněte pravdu, a přestaňte nám tvrdit, že se nic neděje, když my vidíme, že se něco děje.
