Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Řítíme se do... aneb Pozdrav zdarma

3. 09. 2016 9:01:17
Všimla jsem si, že se nám tady rozmohl takový nešvar! Ne, ne, nedočkáte se žádného sprostého slova. Dokonce se nedočkáte žádného slova

To si takhle o prázdninách vyběhnu na svoji obvyklou trasu. Vede po modré turistické značce, přesto tu málokdy někoho potkám. Dnes je to jiné. Jsou prázdniny a lidi turistují. V dálce před sebou zahlédnu nějaký pohyb. Zaostřím, nic. Poznám, že rozmazaný flek a já si to šineme proti sobě. Když se dostaneme na vzdálenost, kterou mé stárnoucí oko dokáže rozklíčovat, vidím - je to rodina. Máma, táta, kluk - asi osm let a dívka, tipovala bych ji na čtrnáct. Cestička je úzká, stěží se vedle sebe vejdou dvě postavy. Všichni cupitají za tátou, na druhém místě hošík, na konci jejich vláčku vlaje matka. Dívka se courá, dělá, že je nezná. Těším se, jak se pozdravíme, jsem totiž zdravící typ. Miluju ten pocit sounáležitosti, jsme sami uprostřed přírody, na stejné trase, a pozdrav ho ještě dokáže umocnit.

Myslím si, že pán je gentleman a bude mě chtít pozdravit první. Nepolezu mu přece do zelí jako nějaká feministka. On však dává najevo, že se mnou nebude ztrácet čas a škoda slova, které padne vedle. Mlčí jako ryba a já svoji odpověď (Dobrý den) spolknu. Zatím ke mně dojde chlapec, který se nebojí pozdravit, je slušně vychovaný a na půl pusy zamrmlá: "bdý den," což mi udělá velkou radost. Hlasitě, zřetelně, aby to slyšel i táta, odpovím: "Ahoj!" a vydoluju ze sebe ten nejkrásnější úsměv. Usmívám se a už ze mě leze: "Dobrý den," když se maminka zamračí, otočí hlavu na druhou stranu a rychlým krokem mě mine. No tak nic, paní. Doběhnu k dívce. Ta se na mě podívá, pozdraví. Nahlas, příjemně, s úsměvem. A já radostně odpovídám.

Kroutím hlavou, proč rodiče neumí říct dvě slova, zatímco děti ano. Vliv školy?

Dnes je na mé běžecké stezce, kde jindy potkávám jen mouchy a klíšťata, pořádně narváno. Proti mně se objeví dva pánové středních let. Jsou určitě o nějaký ten pátek mladší, jsou to muži a tak zase vyčkávám. První mě obkrouží jako bych byla duch, s tím druhým dokonce dojde k očnímu kontaktu. Pokynu mu hlavou, jakože na pozdrav. A co myslíte, pána to nevyprovokovalo k žádné zdravící akci. Hmm, tak zase nic!

Jsem rozčarovaná. Nechci uvěřit, ale mám pocit že se svět zbláznil!

Doběhnu mezi chaty. U cesty stojí dva kluci přibližně třináct až patnáct let. V ruce pyšně drží své rybářské pruty a volají: "Tatí, vem stoličku." Předpokládám, že budou dělat, že mě nevidí, ostatně věk na to mají. Najednou se oba otočí směrem ke mně a oba nahlas, zřetelně pozdraví. Lidi, já mám takovou radost, že bych je nejraději objala. Což pochopitelně neudělám, protože bych je tím asi nadosmrti od zdravení odradila.

O mládeži se tvrdí, že je zkažená, nevychovaná, zlobivá a k ničemu. Moje dnešní zkušenost mi říká něco jiného.

Tuhle jsem zašla do Penny marketu. Je to jeden z prvních, který se v naší republice objevil. Ať ho přestavují, jak chtějí, pořád má úzké uličky. Těžko se tam vejdou dva košíky vedle sebe. Jeden opravdu starý pán mi košíkem přejel nohu, holí, která mu čouhala z podpaží, mě přetáhl po zádech, protože pospíchal k pečivu. Asi se bál, abych mu všechny rohlíky nevyfoukla. Další seniorka s trvalou na hlavě mě košíkem vytlačila z uličky se slovy, že nemám zdržovat, když nevím, co chci. Přitom mi tykala. Asi paní zapomněla doma brýle, a spletla si mě s kolegyní důchodkyní. I když... kdyby nezvedli věk odchodu do důchodu, už bych si tu velkorysou státní rentu taky mohla užívat. Vzhledem k tomu, že půjdu do důchodu až "bůhababišvíkdy", asi nikdy nedostanu šanci, aby se ze mě stala podobně nedůtklivá kraksna.

Tuhle mi dal přednost ve dveřích mladý pohledný muž, zdálky na mě volal pozdrav kluk, kterého jsem kdysi díky své dceři znala. Na silnici mě vybrzdil důchodce v klobouku, který vjel do křižovatky zcela bezostyšně. Při túrách na Malé Fatře jsme potkávali spousty lidí a všichni navzájem jsme se na sebe usmívali a zdravili.

My lidi jsme každý jiný. A proto nelze házet různé věkové kategorie do různých pytlíků. Buďme rádi, když se potkáme se slušným člověkem. A sami se chovejme tak, jak bychom si přáli, aby se lidé chovali k nám.

Pozdrav a úsměv nic nestojí, udělají spoustu radosti, a proto je rozdávejme "plnými ústmi".

Autor: Zuzka Součková | sobota 3.9.2016 9:01 | karma článku: 38.69 | přečteno: 2828x

Další články blogera

Zuzka Součková

Žijeme v Koblihovo aneb Nejezte koblihy, škodí!

Kobliha. Nadýchaná jako peřina, pyšná jako páv. Lehounká jak peříčko, zasypaná bílým cukrem připomíná čerstvě zasněženou pláň. Zakousnutí. Cítíte vlahou slast jahodové marmelády. Jenže... Nevinná kobliha se stala symbolem...

14.5.2017 v 8:17 | Karma článku: 30.37 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Zuzka Součková

K čemu ta genderová vyváženost?

Narodila jsem se jako holčička. Postupně jsem rostla - dívka, slečna. Stala se za mě mladá paní, máma a dnes o sobě mohu říct, že když chci, jsem dáma! Svoji ženskou roli trénuju půl století a ji mi v ní dobře. Jsem ráda ženou.

13.4.2017 v 8:55 | Karma článku: 47.94 | Přečteno: 11808 | Diskuse

Zuzka Součková

Prostřeno - když se snoubí hloupost s arogancí

Není všechno takové, jak vypadá. Veřejně přiznávám, že občas sleduji Prostřeno. Moje matka si sice myslí, že na to může koukat jen úplný hňup, já zase tvrdím, že je to moje soukromá sociologická studie. Ráda pozoruji lidi.

24.3.2017 v 20:15 | Karma článku: 39.87 | Přečteno: 11077 | Diskuse

Zuzka Součková

Přísný zákaz dotýkat se dětí

Připomíná mi to hlášku „Nedotýkejte se drátů na zem spadlých!“ Povýšili, či ponížili jsme své děti na úroveň vysokého napětí? Pravda, situace mezi generacemi často nepostrádají napětí, ale opravdu se bychom se neměli dotýkat dětí?

14.3.2017 v 9:54 | Karma článku: 47.77 | Přečteno: 14587 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Miroslav Palfi

Atentát nebo likvidace?

Při dnešním výročí atentátu na Heydricha bych rád podotkl několik věcí. Ne o samotném atentátu, ale spíše o tom, co se o něm traduje.

27.5.2017 v 11:17 | Karma článku: 22.04 | Přečteno: 643 | Diskuse

Štěpán Bicera

Atentát na Heydricha proti vůli českého odboje

​Třináct dnů před atentátem obdržel domácí odboj z Londýna zprávu, ve které plk. F. Moravec psal:" Nemějte starosti, pokud se týče teroristických akcí. Akce proti oficiálním říšským osobám nepřipadá za této situace v úvahu.

27.5.2017 v 11:00 | Karma článku: 15.61 | Přečteno: 544 | Diskuse

Helena Vlachová

"Já jsem nevinný..."

"Já jsem nevinný...," je věta z Haškova Švejka. A opět se mi tento román vybavuje, když vidím, co se odehrálo na naší politické scéně

27.5.2017 v 6:03 | Karma článku: 11.41 | Přečteno: 544 | Diskuse

Jan Tomášek

Pozdrav z Bledu

Jsa v domácí léčbě, probírám se starými – převážně rodinnými pohlednicemi a tentokrát mě zaujala především rubová čili korespondenční strana. Nalezl jsem zde třeba korespondenci z První Světové války.

26.5.2017 v 23:29 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Pražák

Zrádnost obřího poprsí

Těsně po střední škole před započetím dalšího vzdělávacího procesu jsme podstoupili takzvanou letní aktivitu. Tehdy to bylo zvykem a já se svými třemi budoucími spolužáky „narukoval“ na jakési pražské staveniště.

26.5.2017 v 21:39 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 929 | Diskuse
VIP
Počet článků 237 Celková karma 39.39 Průměrná čtenost 3065

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.