Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Děti? Mít, nemít? Surová pravda o mateřství!

11. 08. 2016 11:57:03
Vím, jak se "to" dělá, přesto řeknu: "Děti se pořizují srdcem, nikoli rozumem." Nikdy není vhodná doba na dítě. Vždy je spousta důvodů, proč dítě nemít. Kdyby se používal rozum při pořizování potomků, lidstvo by už dávno vymřelo.

Rodiče mého muže se narodili mezi světovými válkami v době hospodářské krize. Moje babička porodila svou dceru, moji matku, do válečné vřavy roku 1941. Manžel přišel na svět v padesátých letech, kdy komunisti zavírali do lágrů kdekoho nepohodlného. Já se narodila své matce těsně před státnicemi. Jejími. Náš syn spatřil světlo světa v době studené války a nejmladší dcera přišla mezi nás začátkem devadesátých let, v době, kdy se otevřely hranice, člověk mohl podnikat a něco začít se svým životem dělat. Tak já utírala zadeček a měnila plenky.

Někdo děti chce, jiný ne. Nejsem žádný sudí ani Bůh a nikoho nesoudím, ať si to každý udělá, jak cítí.

Jako zkušená matka tří dětí mohu zodpovědně říct - ano, s dětmi jsou starosti. Od prvního okamžiku, kdy o sobě dají vědět. Těhotenství s sebou přináší nepohodlí. Fakt!

Pak se dítě prodere za ukrutných bolestí na svět. Do ruky vám dají ošklivý, uřvaný, zmuchlaný, rudý uzlíček, ale máma vidí nejkrásnějšího tvora, jaký se kdy na Zemi objevil. Ten pocit štěstí je nesdělitelný. Úžasný a neopakovatelný.

Stejně jako dítě dokáže během jediného okamžiku změnit pláč v smích, nebo naopak, tak v mateřství se prchavé chvilky štěstí rázem mění v noční můry.

Probdělé noci, dítě řve a řve. A to jako proč? Matka utahaná, vyčerpaná, otec nevyspalý, nervozita stoupá. Nejedna matka přiznává, že měla chuť vzít polštářek a toho křiklouna umlčet. Kde v sobě mámy vezmou sílu tohle neudělat? To mateřský pud ve chvíli zoufalství, v okamžiku, kdy matka padá únavou, promítne do hlavy obrázek spícího miminka, toho voňavého andělíčka s naducanými tvářičkami a zaťatými pěstičkami. Jak se pak protáhne, otevře jedno oko, druhé a začne se na mámu smát bezzubými ústy. To jsou asi ty chvíle, které nás matky ochrání před zločinem. Před zločinem, který by se zároveň stal trestem.

Kde se v matce vezme tolik shovívavosti a trpělivosti, když si dítě na ulici, v obchodě nebo jinde venku usmyslí, že když nebude po jeho, dá to mámě pěkně sežrat? Za hurónského křiku s sebou šlehne na zem, dupe patama a rukama mlátí kolem sebe. V tom opravdu výživném okamžiku ještě buší hlavou do chodníku. Vyčerpaná matka, přestože by tam dítě nejraději nechala napospas a utekla, prcka popadne a táhne pryč. Přičemž se ještě stačí dozvědět, že dítě nezvládá, a že si ho neměla pořizovat. Následuje lamentace chytrého obecenstva, co z toho spratka vyroste. Jako bonus dostane ještě naplněnou vzduchovou bublinu nepoužitelných rad. Ani v těhle chvílích není daleko ke zločinu. Nějaká síla, zřejmě mateřská láska, to nedovolí. Protože za chvíli, znenadání, najednou zase třímá ve své ruce tu drobnou pěstičku. Cítí silný pocit důvěry, které v ní dítko má. Velké dětské oči se k ní otočí a v nich se zrcadlí bezvýhradná láska. Dostane unudlanou pusu. Polibky, které jsou sladké, nejsladší na světě. Ty mokré pusy děti rozdávají svým nejbližším nezištně. A když malýma ručičkama obejmou mámu kolem krku, je všechno těžké a ošklivé zapomenuto.

Život jde dál. Přichází škola, úkoly, povinnosti. Školní karamboly, průšvihy, pubertální výkyvy nálad i zběsilé nápady. Ke zločinu je zase jenom krůček. Jenže na druhé straně slyší: "Mami, ty kdybys šla na tu Miss, tak to vyhraješ." "Ty jsi moje nejlepší maminka." Ale taky: "Nemáš právo do toho mluvit..."

Jen mateřská láska dokáže vysušit hektolitry slz, které mámy pro své děti vypláčí a unést tuny strachu, obav, ostudy, které matky kvůli dětem prožijí. Dovede si někdo nezúčastněný představit kolik nočních kilometrů taková máma nachodí od okna k oknu, když své náctileté dětičky vyhlíží v černé noci? Ta drahá stvoření zásadně matkám telefony neberou. Často jsem v těchto okamžicích viděla svoji ratolest někde v příkopu zneužitou a mé srdce krvácelo, když bilo na poplach.

Na druhou stranu, jen matky mohou zažít pocit hrdosti, pýchy a zadostiučinení na školní besídce, maturitním plese či promoci svého potomka, kdy jen stěží zadržují proud horkých slz dojetí.

Být matkou není jednoduché. Je to těžká, nikdy nekončící práce.

Přestože jsem občas měla chuť své potomky zabít, přestože jsem s nimi zažila ošklivé chvíle, přestože jsme se pořád nesmáli, jsem ráda, že děti mám. A dnes už vzpomínáme jen na to pěkné a jsem vděčná, že jsme to mohli zažít.

Jako slunce nesvítí každý den, tak i v mateřství je počasí proměnlivé. A tak to je!

Být mámou je pro mě nejvíc.

Myslím, že i spousta otců prožívá něco podobného!

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 11.8.2016 11:57 | karma článku: 48.34 | přečteno: 66857x

Další články blogera

Zuzka Součková

Hrdina - hrdý politik bijící se v hruď?

S klidným svědomím mohu řít, že politik bijící se v hruď a tvářící se, že vše dělá pro moje dobro, není můj hrdina. Tahle doba má své hrdiny někde úplně jinde a může jimi být kdokoli. I vy!

16.7.2017 v 7:54 | Karma článku: 29.71 | Přečteno: 683 | Diskuse

Zuzka Součková

Žena a pistole aneb Když nejde zasunout, netlačte!

Pistole je zbraň. Zbraň do rukou nepovolaných nepatří. Některé ženy patří mezi nepovolané. A takovým ženám nepatří do rukou zbraň. Toť jen malá, žensko-logická úvaha na začátek.

20.6.2017 v 13:46 | Karma článku: 36.47 | Přečteno: 5182 | Diskuse

Zuzka Součková

Moderní závislost

Závislost přichází potichu po špičkách, nezvaná. Jeden si ani nestačí všimnout, že je v pasti. A pak jednoho dne nastane situace, kdy droga dojde. Je zle! Závislák nemůže vydržet...

3.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 29.56 | Přečteno: 1311 | Diskuse

Zuzka Součková

Žijeme v Koblihovo aneb Nejezte koblihy, škodí!

Kobliha. Nadýchaná jako peřina, pyšná jako páv. Lehounká jak peříčko, zasypaná bílým cukrem připomíná čerstvě zasněženou pláň. Zakousnutí. Cítíte vlahou slast jahodové marmelády. Jenže... Nevinná kobliha se stala symbolem...

14.5.2017 v 8:17 | Karma článku: 31.73 | Přečteno: 1354 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání II - Rumunsko

Uz jsem o něm letos psala, ale tak nějak se to vybavuje znovu. V 80. letech jsme se vydali i do Rumunska. V Bulharsku u moře jsme už byli, v NDR též, tak tentokrát na Mamaiu. Opět vlakem. A opět do hotelu. Jmenoval se Doina.

26.7.2017 v 18:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem byl nabitý aneb Nikdy nevíš, kdy přeskočí jiskra

Stává se mi to velice často, elektrony na povrchu mého těla se nahromadí a v nečekanou chvíli udeří. Někdy si myslím, že blesky letní bouřky jsou proti mému náboji neškodné jiskřičky...

26.7.2017 v 15:19 | Karma článku: 9.07 | Přečteno: 217 | Diskuse

David Lauda

Festivalová

Festivaly jsou v plném proudu a proto přidávám pár veršů právě o nich...Mějte se a mejte se přátelé a nepřátelé...

26.7.2017 v 13:53 | Karma článku: 5.11 | Přečteno: 113 | Diskuse

Mário Oláh

Saturn = Il, Budha, Chiun, Tandayudhaswami, Herkules, Adar, Varuna, Šiva...

V článku sa pozrieme na to, akú má Saturn spojitosť s božstvami a modlami ako Budha, Kijún, Herkules, Adar, Asar, Brahma, Šiva, Višnu, Varuna a podobne.

26.7.2017 v 13:14 | Karma článku: 12.87 | Přečteno: 162 |

Petr Omelka

Burgundské cizoložnice a jeden prokletý královský rod

V dějinách národů někdy nacházíme příběhy, které si nic nezadají s hollywodskými trháky, kde sex a násilí jdou ruku v ruce. Rozdíl je jen v tom, že tyto se skutečně staly.

26.7.2017 v 9:38 | Karma článku: 27.10 | Přečteno: 1151 | Diskuse
VIP
Počet článků 240 Celková karma 31.91 Průměrná čtenost 3066

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.