Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Záhada fronty k pokladně

24. 09. 2016 7:59:45
Ačkoli se po světě poflakuju už dlouhé roky, pořád se mi nedaří rozlouknoust některé taje života. Nikdy nepochopím, proč jsou mezi námi podrazáci, proč mě blbec dokáže rozhodit a o teorii relativity radši ani nemluvím.

Ale mezi největší záhadu svého života řadím tajemství fronty. Nemám na mysli okluzní frontu, to je pro mě sice taky záhada, ale za hranicemi mého vnímání, takže se tím nezabývám. Já mluvím o frontě na pokladnu. Placením sice přicházím o peníze, přesto je to jediný způsob, kterým umím zajistit potravu své rodině. A tak mi občas nezbývá nic jiného, než objet uličky v marketu, naložit košík, stoupnout si k pokladně, vystát frontu, vyložit zboží na pás, zaplatit, naložit jídlo zpátky do košíku, přeskládat do auta, vynést do kuchyně, uklidit do špajzu a lednice. Zhruba za týden nanovo.

S plným košíkem si to rázuju ke kase. Z pěti jsou otevřeny dvě, dvojka a trojka. U trojky se lidi srocují, jako kdyby tam někdo rozdával koblihy, na dvojce nerozdává nikdo nic, a proto je tam o dva kusy člověka míň. Ani na chvíli nezaváhám, koblihou mě nikdo neuplatí, a řadím se tam, kde nikdo být nechce. Moje ego se pousměje, poplácá mě po ramenou - jsem zkušená a nejspíš mám dneska i štěstí.

Jenže co to? Přede mnou se něco zadrhlo. Postarší paní, která už dávno opustila pokladní koridor, se vrací a s pokladní si vyřizuje nějaké účty. Stojím u pokladny číslo dvě a z amplionu se ozývá: "Prosím vedení prodejny na pokladnu číslo dvě." Jako husa natahuju krk, abych zjistila, co se vepředu děje. Něco si tam ženské povídají a drby to asi nebudou. Mrknu vedle a zjistím, že osoba, za kterou bych bývala byla stála, kdybych byla bývala vlezla k pokladně číslo tři, už vykládá zboží. Naše fronta se zasekla jako studená fronta nad českou kotlinou. Neváhám, rychle udělám myšku, vysmyknu se z fronty u dvojky a zařadím se za nakupující stojící u trojky. Moje ego se zase bije v hruď! Letmým pohledem zkontroluju, jak si stojí nakupující u dvojky. Stojí, ani se nehnou. Lehce nadzdvihnu koutky, neprohloupila jsem.

Jenže!

U "mé" pokladny stojí mírně omšelý zákazník. Vypadá to, že má nějaký problém. Několikrát zkontroluje obolos ve své peněžence, no on nemá peněženku, ale třímá něco ve dlani. "Tak já si ten rum nevezmu, nechám si jenom víno." Pokladní paní Jarmila - vím, že se tak jmenuje, protože jsem si to přečetla na jejím poprsí, si odfoukne ofinu, otře pot z čela, protočí panenky, vysmrká se, zamáčkne slzu bezmoci, zmáčkne knoflík a obchodem se ozve: "Prosím vedení prodejny na pokladnu číslo tři."

Nervózně si podupávám, protože vedení prodejny si dává načas. Na dvojce už platí zákazník, který stál přede mnou, než jsem udělala myšku ke trojce. Ufff!

Přichází vedení prodejny. Petra. Má to také napsané na hrudi. Aby nedošlo k omylu, četla jsem nápisy, nekoukám ženským na prsa! Obě, Jarmila i Petra zírají do kasy, Petra ví jak na to, a za chvíli je hotovo. Mezitím vedle platí zákazník, který by byl býval stál za mnou, kdybych byla bývala na poslední chvíli nezběhla i s nákupem k vedlejší, kratší a opticky rychlejší pokladně, která se tak jevila jen do chvíle, než jsem do ní vstoupila já.

Vtom se z amplionu ozve: "Upozorňujeme zákazníky, že otevíráme pokladnu číslo čtyři." Mé oči se rozzáří, instinkty šelmy, které ve mně pořád dřímají, se probudí a přinutí mě udělat plavný skok i s košíkem ke čtyřce. Jen jedna slečna dokáže být rychlejší. Souboj vyhrává. Sice trochu lízne moji nohu kolečkem svého košíku, ale je na místě první a dokonce beze ztrát na životech. Řadím se za ní, má jen pár věcí, takže obě vykládáme košíky současně. A pak se stane zase to, co se stává vždycky, když se do fronty zařadím já. Pokladní se někde zasekla, možná ji někdo zamknul na záchodě. Stojíme, čekáme.

Když se konečně dostanu k placení, u vedlejší kasy vykládá svůj nákup pán, který vešel do obchodu ve chvíli, kdy já poprvé vybírala pokladnu.

A tak je to se mnou pokaždý. Jsem nepoučitelná, tak dlouho přebírám, až přeberu. Přebíhám z fronty do frony tak rychle, jako politici mění strany a názory. Na rozdíl od nich na tom nikdy nevydělám, neušetřím si čas ani čekání. Přesto se při dalším nákupu chovám stejně a s jistým pocitem chvění kolem žaludku čekám, jak to dopadne.

Ano, nakupování a stání ve frontě je v mém podání adrenalinový sport a ne, že ne!

Autor: Zuzka Součková | sobota 24.9.2016 7:59 | karma článku: 43.39 | přečteno: 7174x

Další články blogera

Zuzka Součková

Přísný zákaz dotýkat se dětí

Připomíná mi to hlášku „Nedotýkejte se drátů na zem spadlých!“ Povýšili, či ponížili jsme své děti na úroveň vysokého napětí? Pravda, situace mezi generacemi často nepostrádají napětí, ale opravdu se bychom se neměli dotýkat dětí?

14.3.2017 v 9:54 | Karma článku: 47.67 | Přečteno: 13091 | Diskuse

Zuzka Součková

Horor poštovní

Někdy se to už tak sejde, že jeden musí vyrazit na poštu. Čeká tam na mě dopis do vlastních rukou a také balíček, který jsem si sama objednala. Byla to moje chyba, že jsem se stavěla cestou z práce, tedy ve špičce.

4.3.2017 v 7:32 | Karma článku: 32.95 | Přečteno: 2417 | Diskuse

Zuzka Součková

Virový masakr... nejen prezidentský

Viry jsou úplně malé potvory, které dokáží člověku diktovat. Tihle malí predátoři, co je netvoří ani jedna celá buňka, dokonce zabíjí. Není divu, jejich název pochází z latinského „virus“ – jed. A za oběť si vyberou zrovna mě!

13.2.2017 v 14:06 | Karma článku: 31.30 | Přečteno: 2603 | Diskuse

Zuzka Součková

Nejezte chemické zabijáky! To se snadno řekne...

"Ty jsi se krapítek spadla," řekl Vláďa. Běžec. Je mu 75 a nikdy jsem ho nepředběhla. Přesto, nebo právě proto, zatáhnu břicho, vypnu hruď. Aby si zblízka nevšiml, že jsem nezhubla nic. Možná gram díky ustřiženým 5 cm vlasů.

2.2.2017 v 14:11 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 5305 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Starosta Londýna do této hodiny o teroristickém útoku ještě mlčí

A Londýňané se ptají kde je. Trump jr. se ozval a dal k dobrému dřívější tweet starosty Khana, že prý teroristické útoky k velkému městu patří, a Trump ml.to okomentoval že si musí dělat srandu. Nejde o ty břídily kteří neumí ani

22.3.2017 v 21:48 | Karma článku: 25.50 | Přečteno: 432 | Diskuse

Jan Pražák

Společný orgazmus, ano nebo ne?

Varování: Pokud jste upjatí a úzkoprsí škarohlídi, kterým se příčí otevřené psaní o živočišném potěšení, rozhodně tento článek neotvírejte a rychle utečte někam dál. Jinak se nad ním pohoršíte a nebudete moct usnout.

22.3.2017 v 21:01 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 364 | Diskuse

Karel Trčálek

Muslimové jsou stejně mírumilovní jako křesťané

Pokud se nějakým způsobem zbavíme jedné a půl miliardy lidí, bude nas světě konečně klid a pokoj, nehledě, že naše křesťanská civilizace bude zachráněná. To přece stojí za pokus!

22.3.2017 v 18:20 | Karma článku: 8.95 | Přečteno: 475 | Diskuse

Pavel Nitka

Poslouchat češtinu v českých televizích je přežitek aneb Smrt dabingu!

Čeština na našich televizních obrazovkách totiž zabíjí schopnost televizních diváků rozumět angličtině. A to je v dnešním světě neodpustitelné. Zrušme dabing a ti co nebudou rozumět, mají smůlu. Nemají být tak zaostalí...

22.3.2017 v 17:38 | Karma článku: 28.05 | Přečteno: 859 | Diskuse

Stisk

Tříděný odpad vynáším jednou za čtvrt roku, zbytek je pro žížaly, říká Michaela Ondráčková

Michaela Ondráčková se řídí nepsanými pravidly životního stylu zero waste. Spolu se svými kamarádkami založila první český zero waste blog, začala nakupovat bezobalově a pořídila si domácí žížalí kompostér.

22.3.2017 v 17:35 | Karma článku: 6.57 | Přečteno: 299 | Diskuse
Počet článků 234 Celková karma 38.01 Průměrná čtenost 2985

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.