Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Záhada fronty k pokladně

24. 09. 2016 7:59:45
Ačkoli se po světě poflakuju už dlouhé roky, pořád se mi nedaří rozlouknoust některé taje života. Nikdy nepochopím, proč jsou mezi námi podrazáci, proč mě blbec dokáže rozhodit a o teorii relativity radši ani nemluvím.

Ale mezi největší záhadu svého života řadím tajemství fronty. Nemám na mysli okluzní frontu, to je pro mě sice taky záhada, ale za hranicemi mého vnímání, takže se tím nezabývám. Já mluvím o frontě na pokladnu. Placením sice přicházím o peníze, přesto je to jediný způsob, kterým umím zajistit potravu své rodině. A tak mi občas nezbývá nic jiného, než objet uličky v marketu, naložit košík, stoupnout si k pokladně, vystát frontu, vyložit zboží na pás, zaplatit, naložit jídlo zpátky do košíku, přeskládat do auta, vynést do kuchyně, uklidit do špajzu a lednice. Zhruba za týden nanovo.

S plným košíkem si to rázuju ke kase. Z pěti jsou otevřeny dvě, dvojka a trojka. U trojky se lidi srocují, jako kdyby tam někdo rozdával koblihy, na dvojce nerozdává nikdo nic, a proto je tam o dva kusy člověka míň. Ani na chvíli nezaváhám, koblihou mě nikdo neuplatí, a řadím se tam, kde nikdo být nechce. Moje ego se pousměje, poplácá mě po ramenou - jsem zkušená a nejspíš mám dneska i štěstí.

Jenže co to? Přede mnou se něco zadrhlo. Postarší paní, která už dávno opustila pokladní koridor, se vrací a s pokladní si vyřizuje nějaké účty. Stojím u pokladny číslo dvě a z amplionu se ozývá: "Prosím vedení prodejny na pokladnu číslo dvě." Jako husa natahuju krk, abych zjistila, co se vepředu děje. Něco si tam ženské povídají a drby to asi nebudou. Mrknu vedle a zjistím, že osoba, za kterou bych bývala byla stála, kdybych byla bývala vlezla k pokladně číslo tři, už vykládá zboží. Naše fronta se zasekla jako studená fronta nad českou kotlinou. Neváhám, rychle udělám myšku, vysmyknu se z fronty u dvojky a zařadím se za nakupující stojící u trojky. Moje ego se zase bije v hruď! Letmým pohledem zkontroluju, jak si stojí nakupující u dvojky. Stojí, ani se nehnou. Lehce nadzdvihnu koutky, neprohloupila jsem.

Jenže!

U "mé" pokladny stojí mírně omšelý zákazník. Vypadá to, že má nějaký problém. Několikrát zkontroluje obolos ve své peněžence, no on nemá peněženku, ale třímá něco ve dlani. "Tak já si ten rum nevezmu, nechám si jenom víno." Pokladní paní Jarmila - vím, že se tak jmenuje, protože jsem si to přečetla na jejím poprsí, si odfoukne ofinu, otře pot z čela, protočí panenky, vysmrká se, zamáčkne slzu bezmoci, zmáčkne knoflík a obchodem se ozve: "Prosím vedení prodejny na pokladnu číslo tři."

Nervózně si podupávám, protože vedení prodejny si dává načas. Na dvojce už platí zákazník, který stál přede mnou, než jsem udělala myšku ke trojce. Ufff!

Přichází vedení prodejny. Petra. Má to také napsané na hrudi. Aby nedošlo k omylu, četla jsem nápisy, nekoukám ženským na prsa! Obě, Jarmila i Petra zírají do kasy, Petra ví jak na to, a za chvíli je hotovo. Mezitím vedle platí zákazník, který by byl býval stál za mnou, kdybych byla bývala na poslední chvíli nezběhla i s nákupem k vedlejší, kratší a opticky rychlejší pokladně, která se tak jevila jen do chvíle, než jsem do ní vstoupila já.

Vtom se z amplionu ozve: "Upozorňujeme zákazníky, že otevíráme pokladnu číslo čtyři." Mé oči se rozzáří, instinkty šelmy, které ve mně pořád dřímají, se probudí a přinutí mě udělat plavný skok i s košíkem ke čtyřce. Jen jedna slečna dokáže být rychlejší. Souboj vyhrává. Sice trochu lízne moji nohu kolečkem svého košíku, ale je na místě první a dokonce beze ztrát na životech. Řadím se za ní, má jen pár věcí, takže obě vykládáme košíky současně. A pak se stane zase to, co se stává vždycky, když se do fronty zařadím já. Pokladní se někde zasekla, možná ji někdo zamknul na záchodě. Stojíme, čekáme.

Když se konečně dostanu k placení, u vedlejší kasy vykládá svůj nákup pán, který vešel do obchodu ve chvíli, kdy já poprvé vybírala pokladnu.

A tak je to se mnou pokaždý. Jsem nepoučitelná, tak dlouho přebírám, až přeberu. Přebíhám z fronty do frony tak rychle, jako politici mění strany a názory. Na rozdíl od nich na tom nikdy nevydělám, neušetřím si čas ani čekání. Přesto se při dalším nákupu chovám stejně a s jistým pocitem chvění kolem žaludku čekám, jak to dopadne.

Ano, nakupování a stání ve frontě je v mém podání adrenalinový sport a ne, že ne!

Autor: Zuzka Součková | sobota 24.9.2016 7:59 | karma článku: 43.41 | přečteno: 7190x

Další články blogera

Zuzka Součková

Žijeme v Koblihovo aneb Nejezte koblihy, škodí!

Kobliha. Nadýchaná jako peřina, pyšná jako páv. Lehounká jak peříčko, zasypaná bílým cukrem připomíná čerstvě zasněženou pláň. Zakousnutí. Cítíte vlahou slast jahodové marmelády. Jenže... Nevinná kobliha se stala symbolem...

14.5.2017 v 8:17 | Karma článku: 30.37 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Zuzka Součková

K čemu ta genderová vyváženost?

Narodila jsem se jako holčička. Postupně jsem rostla - dívka, slečna. Stala se za mě mladá paní, máma a dnes o sobě mohu říct, že když chci, jsem dáma! Svoji ženskou roli trénuju půl století a ji mi v ní dobře. Jsem ráda ženou.

13.4.2017 v 8:55 | Karma článku: 47.94 | Přečteno: 11808 | Diskuse

Zuzka Součková

Prostřeno - když se snoubí hloupost s arogancí

Není všechno takové, jak vypadá. Veřejně přiznávám, že občas sleduji Prostřeno. Moje matka si sice myslí, že na to může koukat jen úplný hňup, já zase tvrdím, že je to moje soukromá sociologická studie. Ráda pozoruji lidi.

24.3.2017 v 20:15 | Karma článku: 39.87 | Přečteno: 11077 | Diskuse

Zuzka Součková

Přísný zákaz dotýkat se dětí

Připomíná mi to hlášku „Nedotýkejte se drátů na zem spadlých!“ Povýšili, či ponížili jsme své děti na úroveň vysokého napětí? Pravda, situace mezi generacemi často nepostrádají napětí, ale opravdu se bychom se neměli dotýkat dětí?

14.3.2017 v 9:54 | Karma článku: 47.77 | Přečteno: 14587 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Miroslav Palfi

Atentát nebo likvidace?

Při dnešním výročí atentátu na Heydricha bych rád podotkl několik věcí. Ne o samotném atentátu, ale spíše o tom, co se o něm traduje.

27.5.2017 v 11:17 | Karma článku: 22.04 | Přečteno: 622 | Diskuse

Štěpán Bicera

Atentát na Heydricha proti vůli českého odboje

​Třináct dnů před atentátem obdržel domácí odboj z Londýna zprávu, ve které plk. F. Moravec psal:" Nemějte starosti, pokud se týče teroristických akcí. Akce proti oficiálním říšským osobám nepřipadá za této situace v úvahu.

27.5.2017 v 11:00 | Karma článku: 15.61 | Přečteno: 534 | Diskuse

Helena Vlachová

"Já jsem nevinný..."

"Já jsem nevinný...," je věta z Haškova Švejka. A opět se mi tento román vybavuje, když vidím, co se odehrálo na naší politické scéně

27.5.2017 v 6:03 | Karma článku: 11.41 | Přečteno: 541 | Diskuse

Jan Tomášek

Pozdrav z Bledu

Jsa v domácí léčbě, probírám se starými – převážně rodinnými pohlednicemi a tentokrát mě zaujala především rubová čili korespondenční strana. Nalezl jsem zde třeba korespondenci z První Světové války.

26.5.2017 v 23:29 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Pražák

Zrádnost obřího poprsí

Těsně po střední škole před započetím dalšího vzdělávacího procesu jsme podstoupili takzvanou letní aktivitu. Tehdy to bylo zvykem a já se svými třemi budoucími spolužáky „narukoval“ na jakési pražské staveniště.

26.5.2017 v 21:39 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 926 | Diskuse
VIP
Počet článků 237 Celková karma 39.39 Průměrná čtenost 3065

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.