Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Alkohol za volant nepatří! A co ženy?

13. 10. 2016 15:02:44
Alkohol je špatný rádce a za volant opravdu nepatří. Mnohá z žen se v roli rádce cítí jako ryba ve vodě a mnohá z žen je za volantem nevyzpytatelná.

Řidičský průkaz jsem dělala na gymnáziu. Dlouhé roky se nenašel odvážlivec, který by mi auto svěřil. Až můj muž. Měl tolik odvahy nebo mě tolik miloval? To si už dnes po více než třiceti letech opravdu nepamatuju.

Co si ale pamatuju, při setkání s protijedoucím vozidlem jsem zavírala oči a čekala ránu. Ta naštěstí nepřišla a já se po nějaké době zařadila mezi řidiče nechávající odvážně oči dokořán. Také si pamatuji svou první osamělou jízdu v noci. Tehdy jsem pro svého drahého jela do restauračního zařízení ve vedlejším městě. Při setkání s jiným autem jsem místo ztlumení světel rovnou zhasla. No a co, jen jsem sáhla na vedlejší páčku. Snad štěstí začátečníka, snad zkušenost protijedoucích, všichni jsme přežili a já pro příště už věděla, kde a jak se tlumí.

Později jsem začala jezdit víc a pak ještě víc. Jednou jsem se s dětmi vydala na nákup do Ikey. Po dálnici. V té době byla D5 poloprázdná, svodidla nikdo neměnil, protože byla dostačující, děti nepotřebovaly podsedák a dálnice se nestávala nepropustnou pastí, kde chvíli jedeš, pak se to ucpe a pak stojíš a neděje se dál nic (odtud zřejmě pochází její název!). Někde uprostřed cesty ku Praze začalo něco bouchat. Vepředu, usoudíla jsem znalecky že v motoru. Zajedu k benzině a koukám, koukám, nevím, jak kapotu otevřít. Mačkám různé páčky - auto troubí, bliká, rozsvítí, zhasne, podaří se mi otevřít nádrž, kterou se mi pro změnu nepodařilo otevřít minule, když jsem chtěla tankovat, sklopím sedačku. Nakonec se mi ten otevírací chvat povede. Těhotná očekáváním se nakloním nad motor. Že je to motor, poznám na první dobrou. Celý je to nějaký špinavý, přesně tak jsem si vždycky motor představovala. Chvilku se dívám, zklamaná, na první pohled závadu nevidím. Myslela jsem si, že na první pohled poznám, co odpadlo, stejně jako když se v pračce utrhne ramínko od podprsenky. Žádné ramínko nikde nevlaje, tak kapotu zase zaklapnu a cestuji dál. Domů nás i s novým pracovním stolem Fartfull (přeloženo - uprděný) přivezla odtahovka!

Vyprávěla mi kamarádka, jak jela z Ikey (prosím, zde si povšimněte, jak důležitou roli hraje Ikea v našich ženských životech) a říká si - to je divný, vzadu za mnou se to nějak mračí - ve zpětném zrcátku vidí tmu. Až doma zjistí, že tu tmu dělal její otevřený kufr. Jen tak tak, že koberec s názvem Hoven z auta cestou nevytrousila.

Před pár týdny mi dal muž nové auto. Pod volantem na palubní desce je velký, červeně svítící display. Mimo jiné ukazuje průměrnou rychlost, vzdálenost, kterou ještě ujedu s polprázdnou nádrží, ale také průměrnou a aktuální spotřebu. Statistikaaaa!

Jezdím denně 12 km do práce. Přes dvě vsi. Jakmile mi bylo auto slavnostně předáno, ukápla slza, když jsem viděla, že průměrná spotřeba je 3,9 l/ 100 km. Během týdne se mi ji podaří vytáhnout na 4,9. Mám prý těžkou nohu, říkali chlapi odborníci. Jak mám těžkou nohu mi chytrý, červeně svítící display umí ukázat. Plný plyn, pokud možno do kopce - spotřeba vyskočí do astronomických čísel. Pustím nohu, spotřeba klesá. Pokud plynový pedál jen tak lehce šolíchám, nefrčím sice po silnici druhé třídy plnou parou, ale jedu povolenou devadesátkou, aktuální spotřeba ujde. Před vsí nemusím zašlápnout brzdy, až skřípou, ale stačí v předstihu nohu z plynu sundat, dojet setrvačností a povolenou padesátkou ji projet. Zrovna tak u cedule konec obce není nutné sešlápnout plyn do země, až se kola protočí, zapískají a zakvílí, ale s citem pomalu přidávat.

Tak tohle mi display ukazuje, já se snažím tím řídit a spotřeba se ustálila na 4,4 l/100km.

Za mnou se občas udělá fronta a fakt nechci slyšet, jaká slova na moji adresu padají, ani vidět gesta, která ukazují, co jsem zač! Taky jsem to dělala, dokud jsem nezačala jezdit na spotřebu!

Zlí jazykové tvrdí, že mi to dlouho nevydrží.

S novým autem mám ještě další problém. Na parkovišti se mnou hraje na schovku. Vyjdu z obchodu a v místě, kde jsem zaparkovala, mé auto nestojí. Zpanikařím, kroutím hlavou jako šroubem, rozhlížím se kolem dokola, pak vytáhnu klíč a jen tak do éteru kliknu. Jeden úplně cizí vůz na mě zamrká a otevře mi svou náruč. Jsem asi úplně pitomá, protože se mi to stalo už tolikrát a já si pořád nemůžu zvyknout, že mám jinou barvu vozu.

Ale co! Nejdůležitější je pravidlo dojet bez nehody a tím se řídím. A proto si myslím, že i ženy za volant patří!

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 13.10.2016 15:02 | karma článku: 35.05 | přečteno: 3254x

Další články blogera

Zuzka Součková

Přísný zákaz dotýkat se dětí

Připomíná mi to hlášku „Nedotýkejte se drátů na zem spadlých!“ Povýšili, či ponížili jsme své děti na úroveň vysokého napětí? Pravda, situace mezi generacemi často nepostrádají napětí, ale opravdu se bychom se neměli dotýkat dětí?

14.3.2017 v 9:54 | Karma článku: 47.67 | Přečteno: 13091 | Diskuse

Zuzka Součková

Horor poštovní

Někdy se to už tak sejde, že jeden musí vyrazit na poštu. Čeká tam na mě dopis do vlastních rukou a také balíček, který jsem si sama objednala. Byla to moje chyba, že jsem se stavěla cestou z práce, tedy ve špičce.

4.3.2017 v 7:32 | Karma článku: 32.95 | Přečteno: 2417 | Diskuse

Zuzka Součková

Virový masakr... nejen prezidentský

Viry jsou úplně malé potvory, které dokáží člověku diktovat. Tihle malí predátoři, co je netvoří ani jedna celá buňka, dokonce zabíjí. Není divu, jejich název pochází z latinského „virus“ – jed. A za oběť si vyberou zrovna mě!

13.2.2017 v 14:06 | Karma článku: 31.30 | Přečteno: 2603 | Diskuse

Zuzka Součková

Nejezte chemické zabijáky! To se snadno řekne...

"Ty jsi se krapítek spadla," řekl Vláďa. Běžec. Je mu 75 a nikdy jsem ho nepředběhla. Přesto, nebo právě proto, zatáhnu břicho, vypnu hruď. Aby si zblízka nevšiml, že jsem nezhubla nic. Možná gram díky ustřiženým 5 cm vlasů.

2.2.2017 v 14:11 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 5305 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Starosta Londýna do této hodiny o teroristickém útoku ještě mlčí

A Londýňané se ptají kde je. Trump jr. se ozval a dal k dobrému dřívější tweet starosty Khana, že prý teroristické útoky k velkému městu patří, a Trump ml.to okomentoval že si musí dělat srandu. Nejde o ty břídily kteří neumí ani

22.3.2017 v 21:48 | Karma článku: 25.50 | Přečteno: 432 | Diskuse

Jan Pražák

Společný orgazmus, ano nebo ne?

Varování: Pokud jste upjatí a úzkoprsí škarohlídi, kterým se příčí otevřené psaní o živočišném potěšení, rozhodně tento článek neotvírejte a rychle utečte někam dál. Jinak se nad ním pohoršíte a nebudete moct usnout.

22.3.2017 v 21:01 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 364 | Diskuse

Karel Trčálek

Muslimové jsou stejně mírumilovní jako křesťané

Pokud se nějakým způsobem zbavíme jedné a půl miliardy lidí, bude nas světě konečně klid a pokoj, nehledě, že naše křesťanská civilizace bude zachráněná. To přece stojí za pokus!

22.3.2017 v 18:20 | Karma článku: 8.95 | Přečteno: 475 | Diskuse

Pavel Nitka

Poslouchat češtinu v českých televizích je přežitek aneb Smrt dabingu!

Čeština na našich televizních obrazovkách totiž zabíjí schopnost televizních diváků rozumět angličtině. A to je v dnešním světě neodpustitelné. Zrušme dabing a ti co nebudou rozumět, mají smůlu. Nemají být tak zaostalí...

22.3.2017 v 17:38 | Karma článku: 28.05 | Přečteno: 859 | Diskuse

Stisk

Tříděný odpad vynáším jednou za čtvrt roku, zbytek je pro žížaly, říká Michaela Ondráčková

Michaela Ondráčková se řídí nepsanými pravidly životního stylu zero waste. Spolu se svými kamarádkami založila první český zero waste blog, začala nakupovat bezobalově a pořídila si domácí žížalí kompostér.

22.3.2017 v 17:35 | Karma článku: 6.57 | Přečteno: 299 | Diskuse
Počet článků 234 Celková karma 38.01 Průměrná čtenost 2985

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.