Alkohol za volant nepatří! A co ženy?
Řidičský průkaz jsem dělala na gymnáziu. Dlouhé roky se nenašel odvážlivec, který by mi auto svěřil. Až můj muž. Měl tolik odvahy nebo mě tolik miloval? To si už dnes po více než třiceti letech opravdu nepamatuju.
Co si ale pamatuju, při setkání s protijedoucím vozidlem jsem zavírala oči a čekala ránu. Ta naštěstí nepřišla a já se po nějaké době zařadila mezi řidiče nechávající odvážně oči dokořán. Také si pamatuji svou první osamělou jízdu v noci. Tehdy jsem pro svého drahého jela do restauračního zařízení ve vedlejším městě. Při setkání s jiným autem jsem místo ztlumení světel rovnou zhasla. No a co, jen jsem sáhla na vedlejší páčku. Snad štěstí začátečníka, snad zkušenost protijedoucích, všichni jsme přežili a já pro příště už věděla, kde a jak se tlumí.
Později jsem začala jezdit víc a pak ještě víc. Jednou jsem se s dětmi vydala na nákup do Ikey. Po dálnici. V té době byla D5 poloprázdná, svodidla nikdo neměnil, protože byla dostačující, děti nepotřebovaly podsedák a dálnice se nestávala nepropustnou pastí, kde chvíli jedeš, pak se to ucpe a pak stojíš a neděje se dál nic (odtud zřejmě pochází její název!). Někde uprostřed cesty ku Praze začalo něco bouchat. Vepředu, usoudíla jsem znalecky že v motoru. Zajedu k benzině a koukám, koukám, nevím, jak kapotu otevřít. Mačkám různé páčky - auto troubí, bliká, rozsvítí, zhasne, podaří se mi otevřít nádrž, kterou se mi pro změnu nepodařilo otevřít minule, když jsem chtěla tankovat, sklopím sedačku. Nakonec se mi ten otevírací chvat povede. Těhotná očekáváním se nakloním nad motor. Že je to motor, poznám na první dobrou. Celý je to nějaký špinavý, přesně tak jsem si vždycky motor představovala. Chvilku se dívám, zklamaná, na první pohled závadu nevidím. Myslela jsem si, že na první pohled poznám, co odpadlo, stejně jako když se v pračce utrhne ramínko od podprsenky. Žádné ramínko nikde nevlaje, tak kapotu zase zaklapnu a cestuji dál. Domů nás i s novým pracovním stolem Fartfull (přeloženo - uprděný) přivezla odtahovka!
Vyprávěla mi kamarádka, jak jela z Ikey (prosím, zde si povšimněte, jak důležitou roli hraje Ikea v našich ženských životech) a říká si - to je divný, vzadu za mnou se to nějak mračí - ve zpětném zrcátku vidí tmu. Až doma zjistí, že tu tmu dělal její otevřený kufr. Jen tak tak, že koberec s názvem Hoven z auta cestou nevytrousila.
Před pár týdny mi dal muž nové auto. Pod volantem na palubní desce je velký, červeně svítící display. Mimo jiné ukazuje průměrnou rychlost, vzdálenost, kterou ještě ujedu s polprázdnou nádrží, ale také průměrnou a aktuální spotřebu. Statistikaaaa!
Jezdím denně 12 km do práce. Přes dvě vsi. Jakmile mi bylo auto slavnostně předáno, ukápla slza, když jsem viděla, že průměrná spotřeba je 3,9 l/ 100 km. Během týdne se mi ji podaří vytáhnout na 4,9. Mám prý těžkou nohu, říkali chlapi odborníci. Jak mám těžkou nohu mi chytrý, červeně svítící display umí ukázat. Plný plyn, pokud možno do kopce - spotřeba vyskočí do astronomických čísel. Pustím nohu, spotřeba klesá. Pokud plynový pedál jen tak lehce šolíchám, nefrčím sice po silnici druhé třídy plnou parou, ale jedu povolenou devadesátkou, aktuální spotřeba ujde. Před vsí nemusím zašlápnout brzdy, až skřípou, ale stačí v předstihu nohu z plynu sundat, dojet setrvačností a povolenou padesátkou ji projet. Zrovna tak u cedule konec obce není nutné sešlápnout plyn do země, až se kola protočí, zapískají a zakvílí, ale s citem pomalu přidávat.
Tak tohle mi display ukazuje, já se snažím tím řídit a spotřeba se ustálila na 4,4 l/100km.
Za mnou se občas udělá fronta a fakt nechci slyšet, jaká slova na moji adresu padají, ani vidět gesta, která ukazují, co jsem zač! Taky jsem to dělala, dokud jsem nezačala jezdit na spotřebu!
Zlí jazykové tvrdí, že mi to dlouho nevydrží.
S novým autem mám ještě další problém. Na parkovišti se mnou hraje na schovku. Vyjdu z obchodu a v místě, kde jsem zaparkovala, mé auto nestojí. Zpanikařím, kroutím hlavou jako šroubem, rozhlížím se kolem dokola, pak vytáhnu klíč a jen tak do éteru kliknu. Jeden úplně cizí vůz na mě zamrká a otevře mi svou náruč. Jsem asi úplně pitomá, protože se mi to stalo už tolikrát a já si pořád nemůžu zvyknout, že mám jinou barvu vozu.
Ale co! Nejdůležitější je pravidlo dojet bez nehody a tím se řídím. A proto si myslím, že i ženy za volant patří!
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.