Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Víííneeečko bííílééé... aneb Vinařský maraton

31. 10. 2016 20:56:33
Víno, ženy, zpěv. Běh? Vinařský maraton to zní jako rajská hudba pro každého milovníka vína i běhu. K tomu jižní Morava, úrodný rovinatý kraj, to nemá chybu. Pořadatel kopce sice slibuje, ale já nevěřím. Úrodné jsou vždy nížiny.

Zjara nás - mě i mého parťáka - přihlašuji na Vinařskou maratonskou štafetu - každý si šlehneme svůj půlmaraton a časy se nám sečtou.

Když začátkem září dotáhnu domů bacily, viry a bůhvíjakýdalšíbrebery, které mě na pár dnů skolí, netuším, jaké následky to bude mít pro Honzu. Ten se z toho líže celý měsíc. Díky chorobě vůbec nenastoupí na start půlmaratonu v Českém ráji (koncem září), kde si já svůj kalich hořkosti vypiju až do dna. Od osmého kilometru jsem v tak těžké krizi, že do cíle se dostávám jen silou nějaké vůle, o které jsem dosud netušila, že mám.

"Nedovedu si představit, že za měsíc poběžím znova půlku, co kdybych to přeregistrovala?" ptám se cestou domů. Jo, pravdě je třeba podívat se zpříma do očí.

"Ne, nech to, jak je, za měsíc může být všechno úplně jinak," uklidňuje mě člověk, který zásadně nikdy nemění rozhodnutí!

Odjezd ze západu Čech na druhý konec republiky plánujeme na pátek 28. 10. dopoledne. Ten den ráno volá tchýně, že jí praskla voda. Honza se vybaví nářadím a jde k ní. V duchu se loučím s jižní Moravou. Akorát mi vadí, že jsem báječným pořadatelkám slíbila do tomboly svoji knížku "Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne" a teď se tam ani neobjevím. Nerada neplním sliby. Naštěstí můj chlap je borec, nějak provizorně to vyřeší, a my odpoledne vyrážíme. D5 i D1 jsou klidné a na místo se dostáváme sice potmě, ale včas.

Najdeme hospodu, známé báječné běžkyně i běžce, sedáme ke stolu, víno teče. Ne sice proudem, ale jistý pramen tu je. Přípravu nelze podceňovat. Kvitujeme, že maraton je zatím moc fajn.

Sobota ráno.

Maratonci startují v 9:00, já jdu první půlku.

Hned od startu vede kopec nahoru, aby pokračoval pořád nahoru, pak trošinku zvolní, a zase nahoru. Trochu pozdě si uvědomím, že vinná réva roste na svazích, a pokud poběžíme mezi vinicemi, musíme ty svahy kopírovat. Jsem rozhodnutá nepoddat se a nepřejít do chůze. Nejsem tady na žádné procházce mezi vinicemi, ale tvořím součást štafety. Jak už je u mě obvyklé, všichni mi zdrhnou, někomu uteču já, a nakonec zůstávám povětšinou sama.

Rozhlížím se kolem dokola a začínám slintat blahem. Tolik krásy najednou jsem už dlouho neviděla. Chtěla bych to umět namalovat nebo aspoň popsat. Krajina se vlní, barvy mění. Podzim ukazuje svoji krásu v plné síle. Tolik odstínů žluté, oranžové, hnědé, červené, zelené, paleta snad ani mít nemůže. Přesto má. Hnědé vlny pole někde přechází do černé. Řádky vinic jsou tak pravidelné, jako by je někdo vyměřil pravítkem a ještě učesal. Tkanička cesty se vine nahoru a dolů, rozděluje barevné pruhované koberce vinic. Na obzoru se ztrácí, aby se na druhé straně kopce zase objevila.

Na své si přichází nejen zrak, ale i čich. Rozoraná půda voní hořce, siláž sladce, vinicemi se šíří vůně vína. Zkvašené, zapomenuté, na zem spadlé hrozny dávají o sobě vědět. Těším se na lahodný mok do cíle. Bláto klouže.

Místní sklízejí řepu. Mávám na ně. "Kolik běžíte, paní?" "Já jenom dvacet jedna," odpovídám. "Jéžiši, to je dálka, to radši zůstanu tady v řepě," volá starší paní a já s nohama obalenýma blátem přemýšlím, kdo je na tom momentálně líp. Za mnou po polní cestě jede starobylý traktor s valníkem plným řepy, otáčím se, abych uhnula, ale on jede ještě pomaleji než já běžím. Nepřibližuje se ke mně a předjede mě až na silnici. Zamáváme si na pozdrav, usmějeme se, oba uznale na sebe pokyneme zvednutými palci. Pocit sounáležitosti. Tenhle okamžik mi dodává sílu běžet dál a dál. Krize se neobjevuje, ale v dálce přede mnou se objevuje běžkyně. Do kopce, který vypadá, že nikdy neskončí, přechází do chůze a já ji pomaličku dotahuju. "Neblbni, nezrychluj, akorát se uťavíš, je pomalejší a když poběžíš pořád stejně, dáš ji," radí mi moje lepší a chytřejší já, když vidí, že chci zrychlit. A jak řeklo, tak se stalo. V předlouhé, nahoru nakloněné rovině ji předbíhám. Ona sakruje, říká, že jí to nejde. Běží štafetu ve třech a někde na 14. km čeká předávku.

Když už se únava se hlásí o slovo, když už zase zůstávám sama se sebou, zase vnímám všemi smysly okolí. Jižní Morava okořeněná podzimem nemá chybu. Snažím se necítit tuhnoucí nohy, ale užívat si krásy přírody.

Osmnáct kilometrů, odbočka vpravo na Hradišťko, otočka kolem sudu. A pak už jenom cesta dolů, jen pár vlnek nahoru.

Vidím Honzu, finišuju. Dává mi bundu a psa, já jemu štafetový kolík. Neodpustím si pár nevyžádaných rad a nezapomenu připomenout, že je to celý do kopce. Přitom protáčím panenky na znamení, jak je to příšerná trať. Fakt! Taky nesnáším, když mě někdo straší terénem.

Pes mě pak už jen odtáhne do cíle, převléknu se do suchého, dám si kafe a jdu na svého parťáka čekat. Se svým půlmaratonským časem jsem maximálně spokojená.

Společně, ruku v ruce probíháme cílem, dostáváme na krk místo medaile skleničku, do ruky každý svoji láhev vína.

Ačkoli trať opravdu nebyla rovinka, je to nádherný závod. V nádherné přírodě s nádhernými panoramaty a s nádhernými lidmi kolem. Tentokrát jsem si kalich štěstí vychutnala až do dna, běžecké radosti užila dosyta, a že mě bolely druhý den nohy? Aspoň bylo poznat, že jsem se neflákala.

P.S.: Báječným ženám v běhu děkuju za uspořádání překrásné báječné akce!

P.P.S.: Všem spoluběžcům děkuju za setkání!

P.P.P.S.: Protože v tombole moji knížku vyhrál jen jeden, je to známka, že všichni ostatní mají štěstí v lásce! Pokud přesto po knížce toužíte, můžete mi napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

Autor: Zuzka Součková | pondělí 31.10.2016 20:56 | karma článku: 27.14 | přečteno: 965x

Další články blogera

Zuzka Součková

Přísný zákaz dotýkat se dětí

Připomíná mi to hlášku „Nedotýkejte se drátů na zem spadlých!“ Povýšili, či ponížili jsme své děti na úroveň vysokého napětí? Pravda, situace mezi generacemi často nepostrádají napětí, ale opravdu se bychom se neměli dotýkat dětí?

14.3.2017 v 9:54 | Karma článku: 47.67 | Přečteno: 13091 | Diskuse

Zuzka Součková

Horor poštovní

Někdy se to už tak sejde, že jeden musí vyrazit na poštu. Čeká tam na mě dopis do vlastních rukou a také balíček, který jsem si sama objednala. Byla to moje chyba, že jsem se stavěla cestou z práce, tedy ve špičce.

4.3.2017 v 7:32 | Karma článku: 32.95 | Přečteno: 2417 | Diskuse

Zuzka Součková

Virový masakr... nejen prezidentský

Viry jsou úplně malé potvory, které dokáží člověku diktovat. Tihle malí predátoři, co je netvoří ani jedna celá buňka, dokonce zabíjí. Není divu, jejich název pochází z latinského „virus“ – jed. A za oběť si vyberou zrovna mě!

13.2.2017 v 14:06 | Karma článku: 31.30 | Přečteno: 2603 | Diskuse

Zuzka Součková

Nejezte chemické zabijáky! To se snadno řekne...

"Ty jsi se krapítek spadla," řekl Vláďa. Běžec. Je mu 75 a nikdy jsem ho nepředběhla. Přesto, nebo právě proto, zatáhnu břicho, vypnu hruď. Aby si zblízka nevšiml, že jsem nezhubla nic. Možná gram díky ustřiženým 5 cm vlasů.

2.2.2017 v 14:11 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 5305 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Jana Veselá

MČR v biatlonu – biatlonová exhibice 2017

BIATLONOVÁ EXHIBICE - MISTROVSTVÍ ČR V BIATLONU – 2017 MČR v biatlonu – biatlonová exhibice 22.3.2017 v Jablonci nad Nisou v Břízkách

22.3.2017 v 22:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Vladimír Zeman

Biatlonová sezóna skončila.

A byla opět velice úspěšná. Celý ten biatlonový tým nám může svět závidět. Tým naší malé země, který závodí na rovinu se zeměmi podstatně většími a často nad nimi vítězí.

21.3.2017 v 7:29 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 352 | Diskuse

Josef Nožička

Gabriela Koukalová je především skvělá sportovkyně, nedělejme z ní „politickou aktivistku“

I tomu, kdo sleduje sport jen okrajově, je s největší pravděpodobností jméno české biatlonové reprezentantky Gabriely Koukalové dobře známo. A není se čemu divit.

20.3.2017 v 18:20 | Karma článku: 22.69 | Přečteno: 637 | Diskuse

Edita Berková

Postavička k nakousnutí?

Jak o svém těle smýšlíte, tak i vypadá. Jaké jsou vaše myšlenky, taková je i vaše záře. A pokud začínáte každý týden od pondělí, je čas zkusit to jinak

20.3.2017 v 9:59 | Karma článku: 10.90 | Přečteno: 288 | Diskuse

Josef Hnidzik

Žlutomodrá invaze do Prahy!

Armáda obsadila Prahu! Ne, to není novinový článek z 15. března, kdy si Česká republika připomínala výročí vpádu nacistických vojsk na své území. Tato invaze probíhala jinak. Tanky a pušky nahradily šály a dresy. Okupace začala...

19.3.2017 v 12:30 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 719 | Diskuse
Počet článků 234 Celková karma 38.01 Průměrná čtenost 2985

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.