Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Víííneeečko bííílééé... aneb Vinařský maraton

31. 10. 2016 20:56:33
Víno, ženy, zpěv. Běh? Vinařský maraton to zní jako rajská hudba pro každého milovníka vína i běhu. K tomu jižní Morava, úrodný rovinatý kraj, to nemá chybu. Pořadatel kopce sice slibuje, ale já nevěřím. Úrodné jsou vždy nížiny.

Zjara nás - mě i mého parťáka - přihlašuji na Vinařskou maratonskou štafetu - každý si šlehneme svůj půlmaraton a časy se nám sečtou.

Když začátkem září dotáhnu domů bacily, viry a bůhvíjakýdalšíbrebery, které mě na pár dnů skolí, netuším, jaké následky to bude mít pro Honzu. Ten se z toho líže celý měsíc. Díky chorobě vůbec nenastoupí na start půlmaratonu v Českém ráji (koncem září), kde si já svůj kalich hořkosti vypiju až do dna. Od osmého kilometru jsem v tak těžké krizi, že do cíle se dostávám jen silou nějaké vůle, o které jsem dosud netušila, že mám.

"Nedovedu si představit, že za měsíc poběžím znova půlku, co kdybych to přeregistrovala?" ptám se cestou domů. Jo, pravdě je třeba podívat se zpříma do očí.

"Ne, nech to, jak je, za měsíc může být všechno úplně jinak," uklidňuje mě člověk, který zásadně nikdy nemění rozhodnutí!

Odjezd ze západu Čech na druhý konec republiky plánujeme na pátek 28. 10. dopoledne. Ten den ráno volá tchýně, že jí praskla voda. Honza se vybaví nářadím a jde k ní. V duchu se loučím s jižní Moravou. Akorát mi vadí, že jsem báječným pořadatelkám slíbila do tomboly svoji knížku "Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne" a teď se tam ani neobjevím. Nerada neplním sliby. Naštěstí můj chlap je borec, nějak provizorně to vyřeší, a my odpoledne vyrážíme. D5 i D1 jsou klidné a na místo se dostáváme sice potmě, ale včas.

Najdeme hospodu, známé báječné běžkyně i běžce, sedáme ke stolu, víno teče. Ne sice proudem, ale jistý pramen tu je. Přípravu nelze podceňovat. Kvitujeme, že maraton je zatím moc fajn.

Sobota ráno.

Maratonci startují v 9:00, já jdu první půlku.

Hned od startu vede kopec nahoru, aby pokračoval pořád nahoru, pak trošinku zvolní, a zase nahoru. Trochu pozdě si uvědomím, že vinná réva roste na svazích, a pokud poběžíme mezi vinicemi, musíme ty svahy kopírovat. Jsem rozhodnutá nepoddat se a nepřejít do chůze. Nejsem tady na žádné procházce mezi vinicemi, ale tvořím součást štafety. Jak už je u mě obvyklé, všichni mi zdrhnou, někomu uteču já, a nakonec zůstávám povětšinou sama.

Rozhlížím se kolem dokola a začínám slintat blahem. Tolik krásy najednou jsem už dlouho neviděla. Chtěla bych to umět namalovat nebo aspoň popsat. Krajina se vlní, barvy mění. Podzim ukazuje svoji krásu v plné síle. Tolik odstínů žluté, oranžové, hnědé, červené, zelené, paleta snad ani mít nemůže. Přesto má. Hnědé vlny pole někde přechází do černé. Řádky vinic jsou tak pravidelné, jako by je někdo vyměřil pravítkem a ještě učesal. Tkanička cesty se vine nahoru a dolů, rozděluje barevné pruhované koberce vinic. Na obzoru se ztrácí, aby se na druhé straně kopce zase objevila.

Na své si přichází nejen zrak, ale i čich. Rozoraná půda voní hořce, siláž sladce, vinicemi se šíří vůně vína. Zkvašené, zapomenuté, na zem spadlé hrozny dávají o sobě vědět. Těším se na lahodný mok do cíle. Bláto klouže.

Místní sklízejí řepu. Mávám na ně. "Kolik běžíte, paní?" "Já jenom dvacet jedna," odpovídám. "Jéžiši, to je dálka, to radši zůstanu tady v řepě," volá starší paní a já s nohama obalenýma blátem přemýšlím, kdo je na tom momentálně líp. Za mnou po polní cestě jede starobylý traktor s valníkem plným řepy, otáčím se, abych uhnula, ale on jede ještě pomaleji než já běžím. Nepřibližuje se ke mně a předjede mě až na silnici. Zamáváme si na pozdrav, usmějeme se, oba uznale na sebe pokyneme zvednutými palci. Pocit sounáležitosti. Tenhle okamžik mi dodává sílu běžet dál a dál. Krize se neobjevuje, ale v dálce přede mnou se objevuje běžkyně. Do kopce, který vypadá, že nikdy neskončí, přechází do chůze a já ji pomaličku dotahuju. "Neblbni, nezrychluj, akorát se uťavíš, je pomalejší a když poběžíš pořád stejně, dáš ji," radí mi moje lepší a chytřejší já, když vidí, že chci zrychlit. A jak řeklo, tak se stalo. V předlouhé, nahoru nakloněné rovině ji předbíhám. Ona sakruje, říká, že jí to nejde. Běží štafetu ve třech a někde na 14. km čeká předávku.

Když už se únava se hlásí o slovo, když už zase zůstávám sama se sebou, zase vnímám všemi smysly okolí. Jižní Morava okořeněná podzimem nemá chybu. Snažím se necítit tuhnoucí nohy, ale užívat si krásy přírody.

Osmnáct kilometrů, odbočka vpravo na Hradišťko, otočka kolem sudu. A pak už jenom cesta dolů, jen pár vlnek nahoru.

Vidím Honzu, finišuju. Dává mi bundu a psa, já jemu štafetový kolík. Neodpustím si pár nevyžádaných rad a nezapomenu připomenout, že je to celý do kopce. Přitom protáčím panenky na znamení, jak je to příšerná trať. Fakt! Taky nesnáším, když mě někdo straší terénem.

Pes mě pak už jen odtáhne do cíle, převléknu se do suchého, dám si kafe a jdu na svého parťáka čekat. Se svým půlmaratonským časem jsem maximálně spokojená.

Společně, ruku v ruce probíháme cílem, dostáváme na krk místo medaile skleničku, do ruky každý svoji láhev vína.

Ačkoli trať opravdu nebyla rovinka, je to nádherný závod. V nádherné přírodě s nádhernými panoramaty a s nádhernými lidmi kolem. Tentokrát jsem si kalich štěstí vychutnala až do dna, běžecké radosti užila dosyta, a že mě bolely druhý den nohy? Aspoň bylo poznat, že jsem se neflákala.

P.S.: Báječným ženám v běhu děkuju za uspořádání překrásné báječné akce!

P.P.S.: Všem spoluběžcům děkuju za setkání!

P.P.P.S.: Protože v tombole moji knížku vyhrál jen jeden, je to známka, že všichni ostatní mají štěstí v lásce! Pokud přesto po knížce toužíte, můžete mi napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

Autor: Zuzka Součková | pondělí 31.10.2016 20:56 | karma článku: 27.26 | přečteno: 986x

Další články blogera

Zuzka Součková

Žijeme v Koblihovo aneb Nejezte koblihy, škodí!

Kobliha. Nadýchaná jako peřina, pyšná jako páv. Lehounká jak peříčko, zasypaná bílým cukrem připomíná čerstvě zasněženou pláň. Zakousnutí. Cítíte vlahou slast jahodové marmelády. Jenže... Nevinná kobliha se stala symbolem...

14.5.2017 v 8:17 | Karma článku: 30.37 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Zuzka Součková

K čemu ta genderová vyváženost?

Narodila jsem se jako holčička. Postupně jsem rostla - dívka, slečna. Stala se za mě mladá paní, máma a dnes o sobě mohu říct, že když chci, jsem dáma! Svoji ženskou roli trénuju půl století a ji mi v ní dobře. Jsem ráda ženou.

13.4.2017 v 8:55 | Karma článku: 47.94 | Přečteno: 11808 | Diskuse

Zuzka Součková

Prostřeno - když se snoubí hloupost s arogancí

Není všechno takové, jak vypadá. Veřejně přiznávám, že občas sleduji Prostřeno. Moje matka si sice myslí, že na to může koukat jen úplný hňup, já zase tvrdím, že je to moje soukromá sociologická studie. Ráda pozoruji lidi.

24.3.2017 v 20:15 | Karma článku: 39.87 | Přečteno: 11077 | Diskuse

Zuzka Součková

Přísný zákaz dotýkat se dětí

Připomíná mi to hlášku „Nedotýkejte se drátů na zem spadlých!“ Povýšili, či ponížili jsme své děti na úroveň vysokého napětí? Pravda, situace mezi generacemi často nepostrádají napětí, ale opravdu se bychom se neměli dotýkat dětí?

14.3.2017 v 9:54 | Karma článku: 47.77 | Přečteno: 14587 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Lubomír Stejskal

Jak Finiš zařídil finiš (z říše snů)

Byl to velký fotbalový den. Protože když se hraje finále poháru, je to pro část fanoušků velký fotbalový den. Tentokrát ale výsledek bytostně nezajímal příznivce pouze dvou, ale hned tří klubů.

26.5.2017 v 9:15 | Karma článku: 3.38 | Přečteno: 101 | Diskuse

Ladislav Dvořák

S českým hokejem to jde z kopce. Opravdu?

V posledních několika dnech se o tom hodně píše, ztrácíme pozice, český hokej zažívá dobu temna, příští rok budeme hrát o sestup....

24.5.2017 v 15:03 | Karma článku: 12.22 | Přečteno: 749 | Diskuse

Daniel Barták

Specialisté kontra desetibojaři. Do klece se už nedá jen odskočit!

Porovnávání stylů stálo u vzniku dnešního MMA. Ze začátku, když se tomu ještě říkalo Vale Tudo, zápasili proti sobě zástupci Karate, Juda, Kick boxu, Brazilského jiu-jitsu a tak dále a tak dále.

24.5.2017 v 7:07 | Karma článku: 9.03 | Přečteno: 235 | Diskuse

Stisk

Živím se triatlonem a žiji si tak svůj sen, říká nejlepší český Ironman Vabroušek

Ironman je nejdelší triatlonovou disciplínou, které v České republice už řadu let kraluje jediný muž. Petru Vabrouškovi bude letos čtyřicet čtyři a v soutěžích už dvě dekády nepřestává triumfovat.

23.5.2017 v 15:45 | Karma článku: 6.64 | Přečteno: 141 | Diskuse

Josef Nožička

Pět let bez medaile, aneb proč nám hokejový svět stále utíká?

Mistrovství světa v hokeji, které letos společně pořádaly Německo a Francie, je minulostí. A čeští hokejisté se z něj opět vrací bez medaile.

21.5.2017 v 20:10 | Karma článku: 27.91 | Přečteno: 1316 | Diskuse
VIP
Počet článků 237 Celková karma 39.39 Průměrná čtenost 3065

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.