Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cože, restaurace Šedlbauer je kvůli EET od prvního zavřená?

1. 12. 2016 21:45:49
„Až pojedete z hor, stavte se v Čachrově,“ řekl nám před lety kamarád. „Má tam hospodu takovej chlapík, dělá domácí jídlo, velký porce, je to řízek. Dostaneš knedlíků, že ti vypadnou z talíře,“ vyvalil oči, až jsem se lekla.

Únor, sobota, tři hodiny odpoledne, dvacet pět běžkařských kilometrů v nohách. Žaludek kvílí hlady. Parkujeme v Čachrově před hospodou Šedlbauer. Dům nic moc, vnitřní prostředí špičkovou restauraci nepřipomíná. Staročeské židle i výzdoba .

Přichází zavalitý pán, usmívá se a podává nám jídelní lístek. Hladoví jak vlci, jsme rozhodnuti dát si svíčkovou. Říkal přece Petr, že tu tady umí excelentní. U vedlejšího stolu ji otec rodiny taky má. „Panebože, ten chlap je nenažranej, proč má na talíři snad celou šišku knedlíků?“ říkám si v duchu a sleduju, jak to do něj padá.

„Ták svíčkovou, kolik knedlíků?“
Dovolím si špitnout: „Tři.“
„Tři? To je porce pro kojence, vy si zasloužíte víc,“ bez mrknutí oka přijímá objednávku a odchází do kuchyně.

Po chvilce čekání se vrací. Nese ohromný talíř. Domácí knedlíky se na něm tísní jak lidi v tramvaji v ranní špičce a topí se v moři svíčkové. Kolik jich je? V tom šoku ani nejsem schopná počítat. Šest, sedm, osm? Nemůžu se od talíře odtrhnout. Ten den padne můj osobní rekord v jedení knedlíků.

„No vidíte, jak jste to zvládla. Za odměnu...,“ udělá pár kroků k výčepu, hrábne pod pípu, vyndá čokoládové penízky a vysází je na stůl. Dcera se na ně vrhne, jako by právě do sebe nenaházela svou třídenní porci jídla.

Příště jsem si dala řízek. Byly dva a málem mi vypadly z talíře. Brambory omaštěné snad polovinou kostky másla - výborné. Asi by mi stačily jen ty.

V téhle hospodě jsme se pokaždé cestou ze Šumavy zastavili. V zimních měsících to bylo skoro každý víkend. Rádi jsme tady nechali své peníze. Ceny byly takové normální, stejné jako jinde. Ale oproti „jinde“ jsme vždy dostali nadstandartní porci i službu.

Dnes jsem si tady přečetla, že pan Ježek zavřel.

Nad vchodem visí černý flór a na dveřích je parte, které uvádí, že podnik končí kvůli aroganci státní moci. „Vadí mi rozeštvávání národa a kampaň proti živnostníkům. Jejich dehonestace je strašná, to je pro mě problém, proto končím,“ uvedl Ježek, který podnikat nebude, pokud se EET nezruší. (zdroj iDNES.cz)

Ano, i o takové ke spotřebitelům poctivé hospodské jsme my, zákazníci přišli. Mrzí mě to, až Šumava zapadá, nevím, kde si dám cestou domů oběd. Zřejmě nezbyde nic jiného, než si namazat jeden chleba navíc. Žádnou další takhle vyhlášenou hospodu na cestě neznám.

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 1.12.2016 21:45 | karma článku: 42.40 | přečteno: 4429x

Další články blogera

Zuzka Součková

Žijeme v Koblihovo aneb Nejezte koblihy, škodí!

Kobliha. Nadýchaná jako peřina, pyšná jako páv. Lehounká jak peříčko, zasypaná bílým cukrem připomíná čerstvě zasněženou pláň. Zakousnutí. Cítíte vlahou slast jahodové marmelády. Jenže... Nevinná kobliha se stala symbolem...

14.5.2017 v 8:17 | Karma článku: 30.37 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Zuzka Součková

K čemu ta genderová vyváženost?

Narodila jsem se jako holčička. Postupně jsem rostla - dívka, slečna. Stala se za mě mladá paní, máma a dnes o sobě mohu říct, že když chci, jsem dáma! Svoji ženskou roli trénuju půl století a ji mi v ní dobře. Jsem ráda ženou.

13.4.2017 v 8:55 | Karma článku: 47.94 | Přečteno: 11808 | Diskuse

Zuzka Součková

Prostřeno - když se snoubí hloupost s arogancí

Není všechno takové, jak vypadá. Veřejně přiznávám, že občas sleduji Prostřeno. Moje matka si sice myslí, že na to může koukat jen úplný hňup, já zase tvrdím, že je to moje soukromá sociologická studie. Ráda pozoruji lidi.

24.3.2017 v 20:15 | Karma článku: 39.87 | Přečteno: 11077 | Diskuse

Zuzka Součková

Přísný zákaz dotýkat se dětí

Připomíná mi to hlášku „Nedotýkejte se drátů na zem spadlých!“ Povýšili, či ponížili jsme své děti na úroveň vysokého napětí? Pravda, situace mezi generacemi často nepostrádají napětí, ale opravdu se bychom se neměli dotýkat dětí?

14.3.2017 v 9:54 | Karma článku: 47.77 | Přečteno: 14587 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Miroslav Palfi

Atentát nebo likvidace?

Při dnešním výročí atentátu na Heydricha bych rád podotkl několik věcí. Ne o samotném atentátu, ale spíše o tom, co se o něm traduje.

27.5.2017 v 11:17 | Karma článku: 22.04 | Přečteno: 643 | Diskuse

Štěpán Bicera

Atentát na Heydricha proti vůli českého odboje

​Třináct dnů před atentátem obdržel domácí odboj z Londýna zprávu, ve které plk. F. Moravec psal:" Nemějte starosti, pokud se týče teroristických akcí. Akce proti oficiálním říšským osobám nepřipadá za této situace v úvahu.

27.5.2017 v 11:00 | Karma článku: 15.61 | Přečteno: 544 | Diskuse

Helena Vlachová

"Já jsem nevinný..."

"Já jsem nevinný...," je věta z Haškova Švejka. A opět se mi tento román vybavuje, když vidím, co se odehrálo na naší politické scéně

27.5.2017 v 6:03 | Karma článku: 11.41 | Přečteno: 544 | Diskuse

Jan Tomášek

Pozdrav z Bledu

Jsa v domácí léčbě, probírám se starými – převážně rodinnými pohlednicemi a tentokrát mě zaujala především rubová čili korespondenční strana. Nalezl jsem zde třeba korespondenci z První Světové války.

26.5.2017 v 23:29 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Pražák

Zrádnost obřího poprsí

Těsně po střední škole před započetím dalšího vzdělávacího procesu jsme podstoupili takzvanou letní aktivitu. Tehdy to bylo zvykem a já se svými třemi budoucími spolužáky „narukoval“ na jakési pražské staveniště.

26.5.2017 v 21:39 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 929 | Diskuse
VIP
Počet článků 237 Celková karma 39.39 Průměrná čtenost 3065

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.