Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pořídit si dítě nebo psa? Váháte? Čtěte!

14. 01. 2017 8:06:21
Školství mě ve spárech svíralo dlouhé roky, což zanechalo nedozírné následky. Vypočítám 2x2; vím, že sčítat jablka s hruškami se nesmí, ale jen tuším, že srovnávat děti a psy, je přinejmenším troufalé. Jdu proti proudu, jdu na to.

Ocas

Pes má ocas, běhá po čtyřech, štěká.

Malé dítě ocas nemá. Leze po čtyřech, něco vykládá, nikdo mu nerozumí.

Pubertální dítě ocas nemá. Leze po čtyřech - občas. Své odpovědi na matku vyštěkává jako pitbul.

Příchod domů

Pes po návratu páníčků radostně štěká, skáče na ně za neustálého, radostného vrtění ocásku. Jeho radost je přímo úměrná délce odloučení. Na jejich oblečení zanechává stopy zablácených tlapek a chlupy.

Malé dítě natahuje po matce ručičky, chce pochovat. Čím déle byla pryč, tím je úpornější. Na oblečení zanechává nudle, sliny, zbytky jídla nebo zvratky.

Pubertální dítě nahodí otrávený ksicht, pokud ho nemá konstantně nasazený už tři roky. Čím byli rodiče pryč déle, tím prožívalo delší okamžiky štěstí, které jejich příchodem mizí. Unuděným tónem mezi zuby procedí: "Kdy bude večeře?" Nečeká na odpověď, a odšourá se do samoty svého pokoje, odkud vylézá jen v nejnutnějším případě.

Jídlo

Před psa položíte žrádlo, radostně zavrtí ocáskem, olízne vám tvář a s chutí se vrhne na misku, kterou bez řečí vyprázdní.

Malé dítě musíte ulovit a připoutat k židli. Jídlo nabírá lžící a s výrazem dobyvatele neznámých území rozhazuje kolem sebe. Strop, podlaha, oblečení. Zásah! Sousto strčí do úst jen proto, aby je mohlo vyplivnout či vyprsknout.

Pubertální dítě zavoláte desetkrát k obědu. Samotu svého pokoje opustí pouze pod hrozbou vypnutí WIFI, odebrání telefonu či počítače, přičemž nezapomene nasadit unuděný, pohrdavý ksicht. Otráveně nakoukne do talíře a na půl huby, s pohledem upřeným do dáli se zeptá: "Proč někdy neuděláš něco pořádnýho k jídlu?"

Pití

Pes se napije z louže, z kropáčku na květiny, ze své misky a vždycky se u toho tváří sťastně a spokojeně.

Malé dítě vyžaduje pití neustále. Ve dne v noci, čímž se z něj stává průtokový ohřívač. Nastává problém. Nosí-li pleny, do velkých rozměrů nebobtná problém ale pleny. Pokud je už nepotřebuje, většinou se v nejnevhodnější okamžik počůrá. Venku v mínus deseti. Domů pak otřesená matka donese místo dítěte ztuhlý rampouch. Pikantní je to také na návštěvě nebo při nakupování.

Pubertální dítě se seznamuje s novými nápoji - pivem, zelenou a Becherovkou. Nehodlá marnit čas, takže se všemi najednou. V alkoholovém opojení se občas na malý okamžik zapomene, odloží otrávený ksicht, a vděčně se na matku přidržující kbelík usměje.

Rodinný výlet

Pes vyskočí z auta, nasaje stopu, zmizí. Hlava rodiny na něj píská, volá, křičí, ječí, huláká.
"Já ti to říkala, máš ho mít na vodítku."
"No jo, ty bys pořád nejradši měla někoho na vodítku, ten pes potřebuje trochu volnosti."
"No jak vidím, volnosti má dost."
"Na rozdíl ode mě, já si připadám, žes mě přivázala na provaz."
"Ty taky furt něco máš. A kde je ten pes? Já to říkala, že ho máme nechat doma."
"To seš celá ty."
Pes se po nějaké době vrátí, je šťastný a radostně vrtí ocasem.

Malé dítě jezdí na výlety rádo. Okamžikem nastoupení do vozu se z něj stává zaseklá deska, která točí dokola: "Když už tam budeme? Co budeme hrát? Chci čůrat, kakat. Zvracet," což pronáší za současného ohození šavlí řidiče, spolujezdce, předního, bočního i zadního okna. Těsně před zaparkováním v cílové stanici tvrdě usne. Na výletě si celou dobu usiluje o život. Zásadně se pohybuje opačným směrem než ostatní. Zásadně stojí na úplném kraji vyhlídky. Za vyhlídku považuje jeho matka jakoukoli vyvýšeninu vyšší než třicet centimetrů, na kterou dítě vyleze. Na rozhledně skáče jako opice po zábradlí. V ZOO líbá medvěda a snaží se proniknout tygrovi do klece. Na Hluboké, v Ranním salónu si vzpomene, že chce čůrat, kakat, nebo zvracet. Minimálně jedno z toho posléze vykoná.
Všem se uleví, když jsou konečně doma.

Pubertální dítě tvrdošíjně odmítá jet s rodiči na jakýkoli výlet. Není-li zbytí, a je donuceno, nezapomene ani na okamžik odložit otrávený ksicht, kouká do mobilu, s nikým nekomunikuje a celkově se tváří dost naštvaně. Naštvaně se tváří i rodiče: "Já ti to říkal, že ho nemáme brát."
"No jo, ty bys ho nechal doma čumět do počítače."
"To se mám celej den koukat na jeho votrávenej ksicht?"
"To seš celej ty, utéct před problémem."
Všem se uleví, když jsou konečně doma.

U televize

Pes si lehne páníčkovi k nohám a klidně spí. Je mu jedno, co v televizi běží.

Malému dítěti je také jedno, co v televizi běží. Vyžaduje pozornost. V klíčových okamžicích detektivky řve jako na lesy, chce čůrat, kakat nebo zvrací.

Pubertální dítě nesnáší televizní pořady, a pohrdá těmi, kdo na ně koukají. Ideálně strávený sobotní večer si nepředstavuje na gauči sledováním Zázraků přírody. Přichází konflikt a rodinná pohoda odchází neznámo kam.

V restauraci

Pes leží pod stolem a spí.

Malé dítě rozhazuje hranolky kolem sebe, rozlévá pití, přitom řve jako na fotbale. V okamžiku, kdy vám přinesou vaše jídlo chce čůrat, kakat nebo zvracet. Pokud okamžitě nevystartujete směr toaleta, můžete si být jistí, že minimálně jedno z toho se objeví mezi námi.

Pubertální dítě dělá, že tyhle lidi, se kterými sedí u stolu, v životě nevidělo. Pochopitelně si ksicht "lezeteminanervyvypitomci" nezapomnělo odložit.

V posteli

Pokud psa pustíme do postele, bude nás milovat až za hrob.

Malé dítě čas strávený v posteli považuje za zbytečný a snaží se jej zkrátit na minimum. Na rozdíl od matky, která má jinou představu, a snaží se dítě v posteli udržet, co možná nejdéle.

Pubertální dítě se snaží zbytek života strávit v posteli. Na rozdíl od matky, která má jinou představu, a snaží se dítě v posteli udržet, co možná nejméně. Poklidné nedělní dopoledne se mění v pobřeží zmítané vlnou tsunami.

Exkrementy

Pes je miluje. Je jedno, čí jsou. Válí se v nich, žere je a je přitom na rozdíl od okolí přešťastný.

Malé dítě miluje své vlastní. Připadá si jako stvořitel, když objeví obsah nočníku. Nikdo nerozumí umění, které vytvoří všude kolem. Matka potlačuje nutkání na zvracení, nejen když si představí, že to sežralo.

Pubertální dítě nesnáší své rodiče, protože chodí na záchod.

Projevy lásky

Pes miluje své lidi bez výhradně!

Malé dítě svoje rodiče miluje. S občasnými výhradami. Když z výchovných důvodů nepřistoupí na jeho požadavky, dá jim patřičně najevo,co si myslí.

Pubertální dítě rodiče nesnáší, je vůči nim ve stálé opozici a nechápe, jak mohli tito dva pitomci zplodit inteligenta, kterým je!

Z tohoto vyplývá, že mezi dítětem a psem se rozdíly najdou. Ať už člověk sdílí domácnost s jedním, druhým, či obojím, vždy dokáží nudný obyčejný život okořenit a udělat z něj dobrodružnou jízdu, kdy nikdy nevíme, v jakém stavu dorazíme do cíle.

Autor: Zuzka Součková | sobota 14.1.2017 8:06 | karma článku: 37.37 | přečteno: 2438x

Další články blogera

Zuzka Součková

Žijeme v Koblihovo aneb Nejezte koblihy, škodí!

Kobliha. Nadýchaná jako peřina, pyšná jako páv. Lehounká jak peříčko, zasypaná bílým cukrem připomíná čerstvě zasněženou pláň. Zakousnutí. Cítíte vlahou slast jahodové marmelády. Jenže... Nevinná kobliha se stala symbolem...

14.5.2017 v 8:17 | Karma článku: 30.37 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Zuzka Součková

K čemu ta genderová vyváženost?

Narodila jsem se jako holčička. Postupně jsem rostla - dívka, slečna. Stala se za mě mladá paní, máma a dnes o sobě mohu říct, že když chci, jsem dáma! Svoji ženskou roli trénuju půl století a ji mi v ní dobře. Jsem ráda ženou.

13.4.2017 v 8:55 | Karma článku: 47.94 | Přečteno: 11808 | Diskuse

Zuzka Součková

Prostřeno - když se snoubí hloupost s arogancí

Není všechno takové, jak vypadá. Veřejně přiznávám, že občas sleduji Prostřeno. Moje matka si sice myslí, že na to může koukat jen úplný hňup, já zase tvrdím, že je to moje soukromá sociologická studie. Ráda pozoruji lidi.

24.3.2017 v 20:15 | Karma článku: 39.87 | Přečteno: 11077 | Diskuse

Zuzka Součková

Přísný zákaz dotýkat se dětí

Připomíná mi to hlášku „Nedotýkejte se drátů na zem spadlých!“ Povýšili, či ponížili jsme své děti na úroveň vysokého napětí? Pravda, situace mezi generacemi často nepostrádají napětí, ale opravdu se bychom se neměli dotýkat dětí?

14.3.2017 v 9:54 | Karma článku: 47.77 | Přečteno: 14587 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Miroslav Palfi

Atentát nebo likvidace?

Při dnešním výročí atentátu na Heydricha bych rád podotkl několik věcí. Ne o samotném atentátu, ale spíše o tom, co se o něm traduje.

27.5.2017 v 11:17 | Karma článku: 22.04 | Přečteno: 643 | Diskuse

Štěpán Bicera

Atentát na Heydricha proti vůli českého odboje

​Třináct dnů před atentátem obdržel domácí odboj z Londýna zprávu, ve které plk. F. Moravec psal:" Nemějte starosti, pokud se týče teroristických akcí. Akce proti oficiálním říšským osobám nepřipadá za této situace v úvahu.

27.5.2017 v 11:00 | Karma článku: 15.61 | Přečteno: 544 | Diskuse

Helena Vlachová

"Já jsem nevinný..."

"Já jsem nevinný...," je věta z Haškova Švejka. A opět se mi tento román vybavuje, když vidím, co se odehrálo na naší politické scéně

27.5.2017 v 6:03 | Karma článku: 11.41 | Přečteno: 544 | Diskuse

Jan Tomášek

Pozdrav z Bledu

Jsa v domácí léčbě, probírám se starými – převážně rodinnými pohlednicemi a tentokrát mě zaujala především rubová čili korespondenční strana. Nalezl jsem zde třeba korespondenci z První Světové války.

26.5.2017 v 23:29 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Pražák

Zrádnost obřího poprsí

Těsně po střední škole před započetím dalšího vzdělávacího procesu jsme podstoupili takzvanou letní aktivitu. Tehdy to bylo zvykem a já se svými třemi budoucími spolužáky „narukoval“ na jakési pražské staveniště.

26.5.2017 v 21:39 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 929 | Diskuse
VIP
Počet článků 237 Celková karma 39.39 Průměrná čtenost 3065

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.