Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Virový masakr... nejen prezidentský

13. 02. 2017 14:06:02
Viry jsou úplně malé potvory, které dokáží člověku diktovat. Tihle malí predátoři, co je netvoří ani jedna celá buňka, dokonce zabíjí. Není divu, jejich název pochází z latinského „virus“ – jed. A za oběť si vyberou zrovna mě!

"Očkujte se proti chřipce! Útočí ze všech stran," a já se směju. To zrovna! Lobby farmaceutického průmyslu nehodlám podporovat. Jsem zdravá, aktivně žijící žena a každou chorobu překonám. Snadno! To jsem si myslela...

Ve středu cítím podivný tlak kolem nosu. Ve čtvrtek v noci mě bolí v krku. Ve škole denně odpadne několik dětí. V pátek dorazí celé čtyři kusy, všichni ostatní mají horečky. Mně v pátek není taky nejlíp a očima popostrkuju hodiny, abych už byla doma. Domů se doplazím z posledních sil, klepu se zimou, ruce i nohy ledové, lehám na gauč. Když se do mě pořád nedává teplo, došourám se pro teploměr a pro čaj. Nechci věřit, že bych byla nemocná.

Žiju aktivně.

Už víc než půl roku každé ráno skáču do ledového bazénu. Oprava, v den, kdy bazén poprvé zamrzl, jsem při skoku narazila na led, vzala zpátečku, a od té doby lezu pod studenou sprchu. Pyšně svému muži hlásím, ať si spočítá, kolik ušetří za teplou vodu. Když mi řekne, že v horizontu několika let to nějakou kačku udělá, sklopím uši a napustím si plnou vanu horké vody (ženská logika!). Doma stahuju topení ze 22°C na 20°C, natahuju sice svetr, ale pořád jsem na sebe taková hrdá. Sportuju. Téměř denně. O víkendu víc. Zažívám při běhu spousty krušných chvil, kdy promočená, ať už deštěm nebo potem, se dlouhé hodiny klepu zimou. V cíli jsem často promodralá jako Šmoulinka a dva dny rozehřívám zkřehlé prsty. Nikdy jsem neonemocněla.

Hory a kolo. Nahoru na horu vyjedu propocená, mokrá jako bych právě vylezla z vany a při sjezdu dolů mi zuby cvakají tak, že bych mohla štípat lístky v tramvaji. Nikdy jsem neonemocněla. Když vybíhám v zimním, jarním či podzimním období, oblečená dle poučky - oblékejte se, jako by bylo o deset stupňů víc, vždycky se klepu se jako krysařík z Prahy. Nikdy jsem neonemocněla.

A pak si dorazí viry. Rozhlédnou se, uvidí oběť, která s nimi nemá pražádnou zkušenost. Hlavní vir, říkejme mu Šéf, ten drobný vnitrobuněčný cizopasník nacházející se na pomezí mezi živým a neživým si zamne ruce, usměje se pod svou genetickou informaci (nesmějte se, teta Wiky mi řekla, že ti nejprimitivnější obsahují pouze svou genetickou informaci), povolá své záložáky a naplno spustí: "Vidíte Součkovou? To bude mejdan, ta s námi nikdy nepřišla do styku! Hrrr na ni, do útoku!" A já nic netušící se ještě usmívám na žáčky, ale už cítím, že to není ono. Když je chci umravnit, hlas mi selže. Mávnu nad tím rukou a uvařím si čaj. Bylinkový. Pak zázvor. Bylinky. Zázvor. Dělá se mi z toho zle. Viry útočí, roztahují se jak bolševik i jako bolševník a já konečně podlehnu.

Virový mejdan v měm těle může začít. Vůbec nechápu, jak se dokáží tak rychle svolat. Mají snad svůj Virbook, či jinou sociální síť? Je to pořádnej nářez. Jejich virhudba (mezi námi - nedá se poslouchat, je to hrůza!) hraje na plný pecky a mně buší v hlavě, že se mi snad rozskočí. Nechci si ani představit ty orgie, co se dějou v mém těle. Hnus! Z nosu mi tečou zbytky jejich chlastu, a to, co vylučují, prochází přes bolavý krk až do dýchacích cest. Tancujou, pohybujou a rozmnožujou se tak rychle, že teplota mého těla prudce stoupá. Kdybych měla rtuťový teploměr, který uměl teplotu změřit dokonale, a který nám EU zakázala, určitě by rtuť vyskočila ven. Ale to je stejně fuk. Je mi blbě! Mám horečku. Pomóc!

Snažím se jejich mejdan ukončit, stejně jako jsem kdysi ukončila mejdan svým dospívajícím dětem, když jsem neočekávaně dorazila domů a všechny nezvané (mnou nezvané!) účastníky vyrazila z baráku třemi slovy: "Táhněte do háje!" Na tyhle svině mrňavý to neplatí!

Tak holt jo! Třetí den učiním poznání. Umřu. Ale ne teď hned, jak se jevilo včera a ne na následky téhle chřipky. Pár dní si poležím, a pak začnu zase od začátku. V nejbližích dnech ovšem musím odpískat, co jsem spískala a z postele nevylézat.

Jen tak na okraj. Když jsem se chlubila, že kamarádím se studenou vodou, říkalo mi okolí se stopou závisti v hlase: "Ty jo, ty budeš zdravá!" Moc jsem tomu nevěřila, říkala si, že to asi tak rychlý nebude a ... není.

Jen tak na druhý okraj. Mám kamarádku. Sport nesnáší. Její jediný pohyb na čerstvém vzduchu je cesta od dveří vozu ke dveřím obchodního centra. Hulí jako fabrika. Ve studené vodě si si smočila palec u nohy jen tenkrát, když ji do něj štípla vosa. Její životní styl je všechno jen ne zdravý. A co myslíte. Chřipku ještě v životě neměla!

Jen tak na třetí okraj. Tahle moje viróza nemá s tou prezidentskou nic společného.

Autor: Zuzka Součková | pondělí 13.2.2017 14:06 | karma článku: 31.30 | přečteno: 2603x

Další články blogera

Zuzka Součková

Přísný zákaz dotýkat se dětí

Připomíná mi to hlášku „Nedotýkejte se drátů na zem spadlých!“ Povýšili, či ponížili jsme své děti na úroveň vysokého napětí? Pravda, situace mezi generacemi často nepostrádají napětí, ale opravdu se bychom se neměli dotýkat dětí?

14.3.2017 v 9:54 | Karma článku: 47.67 | Přečteno: 13091 | Diskuse

Zuzka Součková

Horor poštovní

Někdy se to už tak sejde, že jeden musí vyrazit na poštu. Čeká tam na mě dopis do vlastních rukou a také balíček, který jsem si sama objednala. Byla to moje chyba, že jsem se stavěla cestou z práce, tedy ve špičce.

4.3.2017 v 7:32 | Karma článku: 32.95 | Přečteno: 2417 | Diskuse

Zuzka Součková

Nejezte chemické zabijáky! To se snadno řekne...

"Ty jsi se krapítek spadla," řekl Vláďa. Běžec. Je mu 75 a nikdy jsem ho nepředběhla. Přesto, nebo právě proto, zatáhnu břicho, vypnu hruď. Aby si zblízka nevšiml, že jsem nezhubla nic. Možná gram díky ustřiženým 5 cm vlasů.

2.2.2017 v 14:11 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 5305 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Starosta Londýna do této hodiny o teroristickém útoku ještě mlčí

A Londýňané se ptají kde je. Trump jr. se ozval a dal k dobrému dřívější tweet starosty Khana, že prý teroristické útoky k velkému městu patří, a Trump ml.to okomentoval že si musí dělat srandu. Nejde o ty břídily kteří neumí ani

22.3.2017 v 21:48 | Karma článku: 25.50 | Přečteno: 432 | Diskuse

Jan Pražák

Společný orgazmus, ano nebo ne?

Varování: Pokud jste upjatí a úzkoprsí škarohlídi, kterým se příčí otevřené psaní o živočišném potěšení, rozhodně tento článek neotvírejte a rychle utečte někam dál. Jinak se nad ním pohoršíte a nebudete moct usnout.

22.3.2017 v 21:01 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 364 | Diskuse

Karel Trčálek

Muslimové jsou stejně mírumilovní jako křesťané

Pokud se nějakým způsobem zbavíme jedné a půl miliardy lidí, bude nas světě konečně klid a pokoj, nehledě, že naše křesťanská civilizace bude zachráněná. To přece stojí za pokus!

22.3.2017 v 18:20 | Karma článku: 8.95 | Přečteno: 475 | Diskuse

Pavel Nitka

Poslouchat češtinu v českých televizích je přežitek aneb Smrt dabingu!

Čeština na našich televizních obrazovkách totiž zabíjí schopnost televizních diváků rozumět angličtině. A to je v dnešním světě neodpustitelné. Zrušme dabing a ti co nebudou rozumět, mají smůlu. Nemají být tak zaostalí...

22.3.2017 v 17:38 | Karma článku: 28.05 | Přečteno: 859 | Diskuse

Stisk

Tříděný odpad vynáším jednou za čtvrt roku, zbytek je pro žížaly, říká Michaela Ondráčková

Michaela Ondráčková se řídí nepsanými pravidly životního stylu zero waste. Spolu se svými kamarádkami založila první český zero waste blog, začala nakupovat bezobalově a pořídila si domácí žížalí kompostér.

22.3.2017 v 17:35 | Karma článku: 6.57 | Přečteno: 299 | Diskuse
Počet článků 234 Celková karma 38.01 Průměrná čtenost 2985

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.