Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Horor poštovní

4. 03. 2017 7:32:42
Někdy se to už tak sejde, že jeden musí vyrazit na poštu. Čeká tam na mě dopis do vlastních rukou a také balíček, který jsem si sama objednala. Byla to moje chyba, že jsem se stavěla cestou z práce, tedy ve špičce.

Naše pošta není velká. Myslím prostory pro veřejnost. Jinak budova je to vysoká, historická, obsahující spousty tajemných zákoutí, ve kterých skrývá nedoručené dopisy, nevyzvednuté balíky, peníze čekající na doručení, pozvání k soudu, úřední psaní, milostné pozdravy...

Přicházím, zatlačím na kliku, vejdu dovnitř. Tři schody, skleněné dveře, které se přede mnou úslužně samy otevřou a zvou dál. Připadám si jako královna. Zdá se, že jsem veledůležitý klient a jako takový zvána ke vstupu. Chybí jen uvítání chlebem a solí.

Vejdu, zalapám po dechu, podlomí se mi kolena. Pocit důležitého klienta se rozplývá jako mráček v letním horkém odpoledni. Místnost, žádná obrovská hala, je nacpaná k prasknutí. Vzduch hustý, že by se dal krájet, vůně a pachy se navzájem prolínají a vytváří nedýchatelno. Ten stařík, co se třese a ohřívá v koutě u radiátoru, vypadá, že tady postává už několik dní, možná týdnů. Přes dav lidí není vidět konec místnosti. U tří ze čtyř přepážek se vinou jako nekonečné šňůry perel fronty lidí. Tady dávají něco zadarmo? Sakra, snad jsem se omylem nepřimíchala k rozdávání koblih! Nebo se najde jiný důvod? Potřebují všichni poštovní služby? Coby holka světem protřelá se postavím k prázdné přepážce. Než si všimnu, že nefunguje (proč?), předběhne mě u fungujících několik lidí. Pár zoufalců se naštěstí postavilo za mě, takže nevypadám jako pitomec sama .

Nenápadně, pohledem lovící šelmy se rozhlídnu, udělám úkrok vlevo, tři kroky vpřed a už stojím úspěšně na konci hada k přepážce fungující. V ruce třímám výzvu, kterou jsem našla ve schránce.

Přemýšlím nad tím, co budeme dělat, vejde-li sebevražedný atentátník. Odtud není úniku. Jsme tu namačkáni jako sardinky v plechu, tělo na tělo. Už vím, jak se asi cítí moje oblečení v mém šatníku. Začíná se mi dělat z nedostatku vzduchu a prostoru mdlo. Ale blížím se k okýnku, nesmím ztratit pozici, tím že bych náhodou omdlela, takže zabojuju a už jsem na řadě. Úřednice letmým pohledem zjistí, že stojím špatně, ukáže na přepážku, kde jsem měla stát a upozorní mě, že došlo k obnově České pošty a doporučená psaní přestěhovali naproti. Vrrrr! Chce se mi předvést hysterický záchvat. Lehnout si na zem, kopat nohama do země, případně bušit hlavou do zdi. Ovšem hlavou zeď neprorazíš, v tomto apatickém davu není vhodné publikum, nikdo můj výkon stejně neocení, všichni by mě předběhli a taky to bolí, tak jen poslušně jako ovce s hlavou skloněnou k zemi udělám pár kroků, a protlačím se davem smrdutých kabátů ke správné přepážce. V rozčilení zapomenu, že si mám ještě vyzvednout balíček na dobírku.

U protější přepážky jsem obsloužená právě ve chvíli, kdy moje kuří oko na palci začíná brečet.

„A ještě tu mám balíček, přišla mi esemeska.“

„To je na dobírku?“

„Hmm.“

„Tak to musíte naproti, to já tady nemám,“ pracovnice omluvně pokrčí rameny. Po dlouhém dni plném front a zapšklých lidí je evidentně grogy. Docela ji chápu, přesto znovu zaskřípu zubama, otřu z čela studený pot a potlačím zvracení! Kuří oko propuká v neutišitelný pláč. Dostal mě ten poštovní šiml, chytil za uši a postavil znovu do fronty, ve které jsem už jednou byla.

Jsem úplně bez šťávy. Apatická stejně jako ostatní lidi v našem davu na naší poště. Přichází další a další a poslušně se řadí do front. Málokdo má sílu se usmát, ale všem je do pláče. Občas se někteří pozdraví nebo si mlčky pokynou. Každý prožívá svůj soukromý příběh.

Ve chvíli, kdy v ruce konečně třímám balíček i dopis, se už nedokážu ani radovat. Cítím se vyčerpaná jako bych uběhla maraton. Vidím, že ženy za přepážkami na tom nejsou o moc lépe.

Skleněné moderní dveře se přede mnou otevřou, za mnou zavřou, a já si můžu připadat jako královna. Mise splněna.

Uff, miluju Českou poštu a její služby.

P.S.: abych nebyla nespravedlivá - kdykoli si objednám balík do ruky, vždycky mi pošťák volá, a má snahu se se mnou domluvit. Bohužel málokdy jsem dopoledne doma, takže balíček nechává na poště k vyzvednutí.

P.P.S.: ze spolehlivých zdrojů vím, že chleba, který ženy za přepážkami jedí, je tvrdě, velmi tvrdě vydřený.

Autor: Zuzka Součková | sobota 4.3.2017 7:32 | karma článku: 34.58 | přečteno: 2865x

Další články blogera

Zuzka Součková

Tour de česká hospoda aneb Atmosféra starých časů

V minulém článku jsem zmínila dvě hospody. Zatímco ze špinavé jsme byli se psem vykázáni (nevadí mi to), ve druhé, čisté a s vysokou úrovní služeb, nás přijali s úsměvem. Na toulkách Čechami jsem v pohostinství zažila víc.

4.9.2017 v 18:06 | Karma článku: 32.69 | Přečteno: 1158 | Diskuse

Zuzka Součková

Jak mě restaurace na českém venkově vrátila před rok 89

Zavedením EET některé venkovské hospody zavřely. Jezdíváme na kole mimo turistické oblasti a ráda bych si i tady dala kofolu, tam polévku, jinde třeba i nějaký zrzavý nealko ionťák. Už to není tak snadné jako dřív.

29.8.2017 v 15:32 | Karma článku: 44.82 | Přečteno: 21593 | Diskuse

Zuzka Součková

Tyranové týrají...

Narodili jsme se jako lidé, a přesto v sobě každý máme kousek zvířete. Někdo je slepice, jiný kočka, prase, ten řve jako tygr. Navzájem si říkáme Ty vole. A učitelka, která chce po dětech vědomosti, je pro některé rodiče kráva.

24.8.2017 v 12:53 | Karma článku: 31.39 | Přečteno: 1482 | Diskuse

Zuzka Součková

Může být DPD horší než Česká pošta?

Můj muž má smůlu. Tedy on má štěstí, že mě má, ale jeho smůla tkví v objednávkách přes internet. Objedná modrý snowboard, přijde růžový. Očekává běžecké hole. Kurýr je dodá zprohýbané, že by nešly zapíchnout ani k rajčatům.

15.8.2017 v 18:17 | Karma článku: 37.96 | Přečteno: 4673 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Vratislav Kozak

Transformace pivovarství v České republice

Stať byla publikována již v roce 1998. Naplnily se předpoklady autora, že dojde ke koncentraci pivovarského průmyslu a prodeji nejvýznamnějších producentů piva zahraničním zájemcům.

24.9.2017 v 12:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 100 | Diskuse

Václav Toman

Jak souvisí držení těla a naše myšlenky?

Doba čtení: 3 minut Při vzpřímeném držení těla si vybavíme spíše pozitivní vzpomínky. Jak je to možné?

24.9.2017 v 11:35 | Karma článku: 5.59 | Přečteno: 202 | Diskuse

Jan Pražák

Utrpení mladého horňáka

„Koukejte, kluci, támhleta v těch červenejch plavkách má nejmíň čtyřky. Dvouručky. Sice budou trochu volnější, ale zato s parádně velkejma bradavkama. Takový já znám.“

24.9.2017 v 11:23 | Karma článku: 13.19 | Přečteno: 520 | Diskuse

Dana Adámková

Tak a je to tady

To byla fuška. Řeknu vám, že mi ti malí drobečci dali zabrat. Ale musela jsem i zasmát pod vousy. Kdybyste viděli paničku, jak byla červená, funěla a tlačila stejně jako já.

24.9.2017 v 11:19 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 165 | Diskuse

Libuse Palkova

Tchýně a uzený

Kromě policajtů a politiků jsou dalším nejčastějším terčem vtipů tchýně. Následující knižní tituly se týkají nejen tchýní samotných, ale i toho, jaké radosti a strasti soužití s nimi přináší

24.9.2017 v 10:47 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 293 | Diskuse
VIP
Počet článků 246 Celková karma 34.48 Průměrná čtenost 3125

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.