Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Horor poštovní

4. 03. 2017 7:32:42
Někdy se to už tak sejde, že jeden musí vyrazit na poštu. Čeká tam na mě dopis do vlastních rukou a také balíček, který jsem si sama objednala. Byla to moje chyba, že jsem se stavěla cestou z práce, tedy ve špičce.

Naše pošta není velká. Myslím prostory pro veřejnost. Jinak budova je to vysoká, historická, obsahující spousty tajemných zákoutí, ve kterých skrývá nedoručené dopisy, nevyzvednuté balíky, peníze čekající na doručení, pozvání k soudu, úřední psaní, milostné pozdravy...

Přicházím, zatlačím na kliku, vejdu dovnitř. Tři schody, skleněné dveře, které se přede mnou úslužně samy otevřou a zvou dál. Připadám si jako královna. Zdá se, že jsem veledůležitý klient a jako takový zvána ke vstupu. Chybí jen uvítání chlebem a solí.

Vejdu, zalapám po dechu, podlomí se mi kolena. Pocit důležitého klienta se rozplývá jako mráček v letním horkém odpoledni. Místnost, žádná obrovská hala, je nacpaná k prasknutí. Vzduch hustý, že by se dal krájet, vůně a pachy se navzájem prolínají a vytváří nedýchatelno. Ten stařík, co se třese a ohřívá v koutě u radiátoru, vypadá, že tady postává už několik dní, možná týdnů. Přes dav lidí není vidět konec místnosti. U tří ze čtyř přepážek se vinou jako nekonečné šňůry perel fronty lidí. Tady dávají něco zadarmo? Sakra, snad jsem se omylem nepřimíchala k rozdávání koblih! Nebo se najde jiný důvod? Potřebují všichni poštovní služby? Coby holka světem protřelá se postavím k prázdné přepážce. Než si všimnu, že nefunguje (proč?), předběhne mě u fungujících několik lidí. Pár zoufalců se naštěstí postavilo za mě, takže nevypadám jako pitomec sama .

Nenápadně, pohledem lovící šelmy se rozhlídnu, udělám úkrok vlevo, tři kroky vpřed a už stojím úspěšně na konci hada k přepážce fungující. V ruce třímám výzvu, kterou jsem našla ve schránce.

Přemýšlím nad tím, co budeme dělat, vejde-li sebevražedný atentátník. Odtud není úniku. Jsme tu namačkáni jako sardinky v plechu, tělo na tělo. Už vím, jak se asi cítí moje oblečení v mém šatníku. Začíná se mi dělat z nedostatku vzduchu a prostoru mdlo. Ale blížím se k okýnku, nesmím ztratit pozici, tím že bych náhodou omdlela, takže zabojuju a už jsem na řadě. Úřednice letmým pohledem zjistí, že stojím špatně, ukáže na přepážku, kde jsem měla stát a upozorní mě, že došlo k obnově České pošty a doporučená psaní přestěhovali naproti. Vrrrr! Chce se mi předvést hysterický záchvat. Lehnout si na zem, kopat nohama do země, případně bušit hlavou do zdi. Ovšem hlavou zeď neprorazíš, v tomto apatickém davu není vhodné publikum, nikdo můj výkon stejně neocení, všichni by mě předběhli a taky to bolí, tak jen poslušně jako ovce s hlavou skloněnou k zemi udělám pár kroků, a protlačím se davem smrdutých kabátů ke správné přepážce. V rozčilení zapomenu, že si mám ještě vyzvednout balíček na dobírku.

U protější přepážky jsem obsloužená právě ve chvíli, kdy moje kuří oko na palci začíná brečet.

„A ještě tu mám balíček, přišla mi esemeska.“

„To je na dobírku?“

„Hmm.“

„Tak to musíte naproti, to já tady nemám,“ pracovnice omluvně pokrčí rameny. Po dlouhém dni plném front a zapšklých lidí je evidentně grogy. Docela ji chápu, přesto znovu zaskřípu zubama, otřu z čela studený pot a potlačím zvracení! Kuří oko propuká v neutišitelný pláč. Dostal mě ten poštovní šiml, chytil za uši a postavil znovu do fronty, ve které jsem už jednou byla.

Jsem úplně bez šťávy. Apatická stejně jako ostatní lidi v našem davu na naší poště. Přichází další a další a poslušně se řadí do front. Málokdo má sílu se usmát, ale všem je do pláče. Občas se někteří pozdraví nebo si mlčky pokynou. Každý prožívá svůj soukromý příběh.

Ve chvíli, kdy v ruce konečně třímám balíček i dopis, se už nedokážu ani radovat. Cítím se vyčerpaná jako bych uběhla maraton. Vidím, že ženy za přepážkami na tom nejsou o moc lépe.

Skleněné moderní dveře se přede mnou otevřou, za mnou zavřou, a já si můžu připadat jako královna. Mise splněna.

Uff, miluju Českou poštu a její služby.

P.S.: abych nebyla nespravedlivá - kdykoli si objednám balík do ruky, vždycky mi pošťák volá, a má snahu se se mnou domluvit. Bohužel málokdy jsem dopoledne doma, takže balíček nechává na poště k vyzvednutí.

P.P.S.: ze spolehlivých zdrojů vím, že chleba, který ženy za přepážkami jedí, je tvrdě, velmi tvrdě vydřený.

Autor: Zuzka Součková | sobota 4.3.2017 7:32 | karma článku: 34.26 | přečteno: 2815x

Další články blogera

Zuzka Součková

Žijeme v Koblihovo aneb Nejezte koblihy, škodí!

Kobliha. Nadýchaná jako peřina, pyšná jako páv. Lehounká jak peříčko, zasypaná bílým cukrem připomíná čerstvě zasněženou pláň. Zakousnutí. Cítíte vlahou slast jahodové marmelády. Jenže... Nevinná kobliha se stala symbolem...

14.5.2017 v 8:17 | Karma článku: 30.37 | Přečteno: 1144 | Diskuse

Zuzka Součková

K čemu ta genderová vyváženost?

Narodila jsem se jako holčička. Postupně jsem rostla - dívka, slečna. Stala se za mě mladá paní, máma a dnes o sobě mohu říct, že když chci, jsem dáma! Svoji ženskou roli trénuju půl století a ji mi v ní dobře. Jsem ráda ženou.

13.4.2017 v 8:55 | Karma článku: 47.94 | Přečteno: 11808 | Diskuse

Zuzka Součková

Prostřeno - když se snoubí hloupost s arogancí

Není všechno takové, jak vypadá. Veřejně přiznávám, že občas sleduji Prostřeno. Moje matka si sice myslí, že na to může koukat jen úplný hňup, já zase tvrdím, že je to moje soukromá sociologická studie. Ráda pozoruji lidi.

24.3.2017 v 20:15 | Karma článku: 39.87 | Přečteno: 11077 | Diskuse

Zuzka Součková

Přísný zákaz dotýkat se dětí

Připomíná mi to hlášku „Nedotýkejte se drátů na zem spadlých!“ Povýšili, či ponížili jsme své děti na úroveň vysokého napětí? Pravda, situace mezi generacemi často nepostrádají napětí, ale opravdu se bychom se neměli dotýkat dětí?

14.3.2017 v 9:54 | Karma článku: 47.77 | Přečteno: 14587 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Miroslav Palfi

Atentát nebo likvidace?

Při dnešním výročí atentátu na Heydricha bych rád podotkl několik věcí. Ne o samotném atentátu, ale spíše o tom, co se o něm traduje.

27.5.2017 v 11:17 | Karma článku: 22.04 | Přečteno: 643 | Diskuse

Štěpán Bicera

Atentát na Heydricha proti vůli českého odboje

​Třináct dnů před atentátem obdržel domácí odboj z Londýna zprávu, ve které plk. F. Moravec psal:" Nemějte starosti, pokud se týče teroristických akcí. Akce proti oficiálním říšským osobám nepřipadá za této situace v úvahu.

27.5.2017 v 11:00 | Karma článku: 15.61 | Přečteno: 544 | Diskuse

Helena Vlachová

"Já jsem nevinný..."

"Já jsem nevinný...," je věta z Haškova Švejka. A opět se mi tento román vybavuje, když vidím, co se odehrálo na naší politické scéně

27.5.2017 v 6:03 | Karma článku: 11.41 | Přečteno: 544 | Diskuse

Jan Tomášek

Pozdrav z Bledu

Jsa v domácí léčbě, probírám se starými – převážně rodinnými pohlednicemi a tentokrát mě zaujala především rubová čili korespondenční strana. Nalezl jsem zde třeba korespondenci z První Světové války.

26.5.2017 v 23:29 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Pražák

Zrádnost obřího poprsí

Těsně po střední škole před započetím dalšího vzdělávacího procesu jsme podstoupili takzvanou letní aktivitu. Tehdy to bylo zvykem a já se svými třemi budoucími spolužáky „narukoval“ na jakési pražské staveniště.

26.5.2017 v 21:39 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 929 | Diskuse
VIP
Počet článků 237 Celková karma 39.39 Průměrná čtenost 3065

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.