Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hrdina - hrdý politik bijící se v hruď?

16. 07. 2017 7:54:18
S klidným svědomím mohu řít, že politik bijící se v hruď a tvářící se, že vše dělá pro moje dobro, není můj hrdina. Tahle doba má své hrdiny někde úplně jinde a může jimi být kdokoli. I vy!

"Ty jsi ještě větší hrdina, než jsem si myslela," řekla Markéta Vaškovi, svému milému, když přiznal, že v Lidlu, kde nakupuje, zatímco ona ještě pracuje, je pokaždé narváno.

Na to, aby se stal člověk hrdinou, vůbec nemusí zabít sedm jednou ranou, či se nebát potmě. Nemusí být úspěšný ve své kariéře, či vydělávat jmění. Není třeba, aby měl královský titul, nebo třeba vysokoškolský. Být hrdinou není závislé na velikosti bankovního konta, ani na velikosti pohlaví. Hrdina nemusí být akademický malíř, národní umělec, vítěz jakéhokoli závodu, ani člověk všeobecně známý. Hrdinou může být každý z nás.

Hrdinkami jsou holky, mé známé, které po chemoterapii obrečely vypadávající chomáče svých krásných dlouhých vlasů, pak vzaly nůžky, ostříhaly se dohola, nasadily paruku a s hrdě vztyčenou hlavou šly dál.

Hrdiny všedních dnů jsou lidé, se kterými jsem měla nedávno tu čest. Ženy, muži, mámy, tátové kteří se starají o své autistické či různě tělesně postižené děti. Jejich příběhy mě dostaly na kolena, oči začaly ronit slzy. Pochopila jsem malichernost svých problémů.

Hrdinkou je moje třiaosmdesátiletá tchýně, silná diabetička, žena pohybující se pomocí chodítka, která jen tak mimochodem upeče kachnu, uvaří bramborové i kynuté knedlíky, dva druhy zelí, knedlíčkovou polévku a pak sezve celou svoji rodinu ke stolu.

Mezi hrdiny musím zařadit i svou matku. Ještě v sedmdesáti třech letech učila žáky ve škole číst, psát a počítat. Učila by jistě dodnes, kdyby její školu pro nedostatek všeho - dětí, učitelů i financí nezavřeli. Tak si pořídila permanentku do divadla, jezdí se zahrádkáři na zájezdy a stará se o zahrádku, dům i o svého přítele.

Neříkejte, že hrdiny nejsou rodiče, kteří neúnavně rozvážejí své potomky do školek, škol, kroužků, sportovních klubů. Autobusák, který počká na dobíhající osobu.

Hrdinou byl pro mě mladý muž, který u Skryjského jezírka, zrovna když jsme se tam nacházeli i my, zavolal: "Kdo tady ztratil patnáct set?" Hádejte, čí byly a kdo ty peníze vytrousil, když mě chtěl vyfotit, jak slejzám i s kolem ze skály? Hádáte dobře. Byl to můj muž, kterému jsem chytře, jak to umím jen já, poradila, ať s sebou netahá celou peněženku a dá si peníze jen tak do kapsy v cyklistickém triku. "Kdybyste byl starší, dala bych vám pusu," chci poctivého nálezce odměnit, ale tuším, že by to byl danajský dar. "Tak dejte pusu mně, já jsem jeho otec," ozval se vedle stojící pán v mých letech. Poděkuji polibkem. Však je to hrdina, když vychoval svého syna k poctivosti.

Pro mou dceru byl hrdinou dne úplně neznámý pán pracující na nádraží, který u nás znenadání zazvonil a nechal si ji zavolat. Pak diskrétně sdělil, že její maturitní vysvědčení docestovalo vlakem na konečnou stanici do Chebu, kde ho našla uklízečka, a poslala zpátky do stanice, ze které ona pochází. A prý na pokladně na nádraží na ni už dychtivě čeká (vysvědčení, ne ten hrdina!).

Pohlazením pro duši je úsměv i milá odpověď na jakoukoli otázku v obchodě, dopravním prostředku, či v čekárně na cokoli.

Aby člověk mohl být hrdinou všedních dní, nepotřebuje žádné zvláštní pomůcky. Nemusí být ve vrcholné politice a tvářit se, že všechno co dělá, dělá pro lidi. Stačí být milý, hodný, laskavý, vlídný, zdvořilý k ostatním. Je-li třeba, ochotně, bez váhání nabídnout pomoc. Nikoho neurážet, ani nikomu neubližovat. Rozdávat úsměvy a lásku. Nedělat jiným naschvály a nesnažit se druhého vytočit. Je to tak snadné! Zkuste!

Autor: Zuzka Součková | neděle 16.7.2017 7:54 | karma článku: 32.46 | přečteno: 792x

Další články blogera

Zuzka Součková

Tour de česká hospoda aneb Atmosféra starých časů

V minulém článku jsem zmínila dvě hospody. Zatímco ze špinavé jsme byli se psem vykázáni (nevadí mi to), ve druhé, čisté a s vysokou úrovní služeb, nás přijali s úsměvem. Na toulkách Čechami jsem v pohostinství zažila víc.

4.9.2017 v 18:06 | Karma článku: 32.69 | Přečteno: 1158 | Diskuse

Zuzka Součková

Jak mě restaurace na českém venkově vrátila před rok 89

Zavedením EET některé venkovské hospody zavřely. Jezdíváme na kole mimo turistické oblasti a ráda bych si i tady dala kofolu, tam polévku, jinde třeba i nějaký zrzavý nealko ionťák. Už to není tak snadné jako dřív.

29.8.2017 v 15:32 | Karma článku: 44.82 | Přečteno: 21593 | Diskuse

Zuzka Součková

Tyranové týrají...

Narodili jsme se jako lidé, a přesto v sobě každý máme kousek zvířete. Někdo je slepice, jiný kočka, prase, ten řve jako tygr. Navzájem si říkáme Ty vole. A učitelka, která chce po dětech vědomosti, je pro některé rodiče kráva.

24.8.2017 v 12:53 | Karma článku: 31.39 | Přečteno: 1482 | Diskuse

Zuzka Součková

Může být DPD horší než Česká pošta?

Můj muž má smůlu. Tedy on má štěstí, že mě má, ale jeho smůla tkví v objednávkách přes internet. Objedná modrý snowboard, přijde růžový. Očekává běžecké hole. Kurýr je dodá zprohýbané, že by nešly zapíchnout ani k rajčatům.

15.8.2017 v 18:17 | Karma článku: 37.96 | Přečteno: 4673 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Vratislav Kozak

Transformace pivovarství v České republice

Stať byla publikována již v roce 1998. Naplnily se předpoklady autora, že dojde ke koncentraci pivovarského průmyslu a prodeji nejvýznamnějších producentů piva zahraničním zájemcům.

24.9.2017 v 12:51 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 100 | Diskuse

Václav Toman

Jak souvisí držení těla a naše myšlenky?

Doba čtení: 3 minut Při vzpřímeném držení těla si vybavíme spíše pozitivní vzpomínky. Jak je to možné?

24.9.2017 v 11:35 | Karma článku: 5.59 | Přečteno: 202 | Diskuse

Jan Pražák

Utrpení mladého horňáka

„Koukejte, kluci, támhleta v těch červenejch plavkách má nejmíň čtyřky. Dvouručky. Sice budou trochu volnější, ale zato s parádně velkejma bradavkama. Takový já znám.“

24.9.2017 v 11:23 | Karma článku: 13.19 | Přečteno: 520 | Diskuse

Dana Adámková

Tak a je to tady

To byla fuška. Řeknu vám, že mi ti malí drobečci dali zabrat. Ale musela jsem i zasmát pod vousy. Kdybyste viděli paničku, jak byla červená, funěla a tlačila stejně jako já.

24.9.2017 v 11:19 | Karma článku: 12.36 | Přečteno: 165 | Diskuse

Libuse Palkova

Tchýně a uzený

Kromě policajtů a politiků jsou dalším nejčastějším terčem vtipů tchýně. Následující knižní tituly se týkají nejen tchýní samotných, ale i toho, jaké radosti a strasti soužití s nimi přináší

24.9.2017 v 10:47 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 293 | Diskuse
VIP
Počet článků 246 Celková karma 34.48 Průměrná čtenost 3125

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.