Česká pošta nikdy nezklame
Celé odpoledne nevystrčím paty z domu, čekám balíček. Následující den nacházím ve schránce výzvu, že mě včera nezastihli, a že si mám balíček vyzvednout osobně na poště u přepážky. Zaskřípu zubama, ale jenom málo, je to už takový folklór, člověk si zvykne.
Tři dny sbírám veškerou odvahu, prosím božstvo, abych zvládla výlet na poštu. Přemýšlím, jestli je lepší opít se, nebo uvést se pomocí meditace do stavu nirvány. Nezvládnu ani jedno. Na nirvánu nemám čas. A alkohol? Jako na potvoru jediný, který se v mé domácnosti nachází, obsahují kapky na kašel. Množství alkoholu zanedbatelné, chuť odporná, takže nezbývá nic jiného, než se vydat na poštu při plném vědomí naprosto střízlivá. Aspoň si poplivu pravé rameno - tfuj, tfuj, tfuj, oběhnu třikrát kulatý kanál a pohladím černou kočku. Vykročím pravou nohou, a pak už jen děj se, co děj!
U balíkového okénka pouze jedna paní. Poskočím si radostí. Mé černé obavy byly plané. Pošta funguje, ne že ne, jak tvrdí všichni. Hurá! Řadím se do fronty čítající jednu osobu, vlastně dvě - mě a ji. Pusu od ucha k uchu. Po chvíli zbystřím, čekání se mi zdá nějaké dlouhé. Paní rve hlavu dovnitř, v okýnku je zalezlá po prsa a rozčileně gestikuluje. Zpozorním. Aha, řeší nějaké balíky, asi patnáct, které se ztratily. To bude dlouhý! Má radost byla předčasná. Asi to tu taky nefunguje, vždyt to tvrdí všichni.
Když trochu uhne, snažím se v balíkové místnosti najít balíček s mým jménem. Místnost je od země po strop plná krabic, obálek, větších, menších, obrovských i nejmenších. V tomhle chaosu nevěřím, že by byl někdo schopen něco najít. Předpokládám, že jediný způsob, jak něco vyhledat, je řadit zásilky podle abecedy. Na druhou stranu chápu, že nelze položit balík velikosti automobilu pana Babulíka na balíček, který obsahuje jednu vázičku pro paní Ažrechtovou. Klientce České pošty stojící přede mnou se nejspíš balíky ztratily úplně. Možná obíhají zeměkouli, možná jsou uložené na úplně jiné poště v úplně jiném městě v úplně jiném kraji. Bůhví. Paní je značně nervózní, zatímco zaměstnanec pošty se z klidu nenechává vyhodit. Meditace nebo chlast?
V ruce třímám občanku a platební kartu, abych nezdržovala, až na mě přijde řada. Za mnou se dělá pořádná fronta, která zaplňuje celý vestibul. Všichni kroutíme očima, nervózně podupáváme. Někteří začínají významně pokašlávat a ten pán vzadu se mi vůbec nelíbí. Vypadá, že jeho pohár trpělivosti brzy přeteče. Když sáhne do náprsní kapsy, krve by se ve mně nedořezal. Vystřílí poštu? Ne. Bere si kapesník, dlouze smrká a utírá slzy. Pláče, on pláče. My ostatní sjíždíme své mobilní fejsbůky, přestože na dveřích je telefon přeškrtnutý. No co, pošta taky zrovna nedodržuje, co dodržet má. Např. - dnes podáte, zítra dodáme.Nedodržovat sliby a porušovat pravidla se pomalu stává standartem.
Po dlouhém čekání, když už cítím na levé noze naskakující křečovku, řekne paní, že se podívá doma. Aha, má snad balíky doma? Optimistka. Ale odchází, a na mě přichází řada. Strčím hlavu do okénka, hned zahlédnu svůj balíček. "Tohle bude rychlý," houknu dozadu na lidi za mnou, abych zklidnila emocemi ovládanou frontu.
"Budu platit kartou."
"Jakou máte banku? U mě můžete platit kartou, jen pokud máte ČSOB nebo komerčku. (Nemám ani jednu jmenovanou!) Když chcete platit jinou kartou, musíte k vedlejší přepážce," s ledovým klidem mě balíkový zaměstnanec posílá pryč. Copak necítí napětí, které celou budovu pošty ovládá? U vedlejší přepážky se kroutí nekonečný had plný dalších podrážděných lidí.
Chci tlouct hlavou o zeď, řvát jako tygr, vymlátit celou poštu kabelkou (jinou zbraň u sebe nemám!), rozdupat všechny balíky na světě.
Naštěstí prozřetelnost při mě stála. Lidi, já měla v peněžence peníze. Zaplatím hotově, podepíšu převzetí, čapnu balíček, poskočím si na levé noze, zažehnám křečovku a jedu nakoupit do Lidlu. Při zajíždění na přeplněné parkoviště ve vmně dozrává rozhodnutí, že se přece jen dám k buddhistům anebo na chlast!
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.