Boj o klienta aneb Jak mě vyhodili z Komerční banky
Konkurence nekvete jen na našem náměstí, ale i ve virtuálním světě. Všichni známe ještě přehršel (nebudu to počítat, sami víte) e-bank. Výběr je opravdu veliký. Však také v téměř každém reklamním bloku nám banky nabízejí své služby.
Banky se navzájem snaží ulovit, stejně jako rybáři ryby, nové klienty. Jde to ztuha, asi jako byste nastražili děravé sítě. Na jedné straně ryba v síti uvízne, na druhé straně mnohem větší ryba dírou upláchne. Nedivím se, bank je spousta, a klienti rozebráni. Jen lepší a lepší podmínky dokáží klienty z jednoho peněžního ústavu přetáhnout do jiného. Boj o klienty je tvrdý. Vím o tom své. Dlouhé roky jsem v bankovnictví pracovala a byla vedením nucena přitahovat další nové klienty. Práce na širém moři je tvrdá stejně jako sezení v bance za přepážkou, i když by se mohlo zdát, že to srovnávat nelze. Klient se musí chytit na udičku, přitáhnout a nepustit. K tomu mají banky své nástroje. Ale pst, o tom se nemluví.
A tak jsem si hodila korunou a vydala se do Komeční banky za účelem založení účtu.
Skleněné dveře se přede mnou rozestoupily a pozvaly mě dál. Všechny, obě dvě otevřené přepážky jsou volné. Jupííí, zaraduji se. Nesnáším čekání.
Na jedné je napsáno Hotovostní služby, na druhé Bankovní služby. Hotovost u sebe nemám, jdu k boxu s názvem, kde se vyskytuje slovo banka. Na židli za stolem sedí hezká slečna. Před sebou má počítač a hrnek s kávou. Tomu rozumím, je pozdní odpoledne, venku šero, jeden by usnul dřív, než by si uzavřel běžný účet.
"Dobrý den,..," nenechá mě domluvit.
"Jste paní?" zeptá se a dává mi ránu pod pás. Čekala jsem spíš otázku - Čím vám posloužím, nebo Co si přejete?
Je sice pravda, že s přibývajícími roky mi ubývá vlasů, roste knír (ale ten si poctivě holím!) a tuk se usazuje spíš na břiše než na zadku. Ano, jsou to typicky mužské znaky. Však je všeobecně známo, že s roky ubývají ženské hormony a přibývají mužské. Ale že by tolik, že slečna ani nepozná, jakého pohlaví jsem? S jednou z nás to jde z kopce. Já to nejsem.
"Ano jsem paní, nejsem pán, ale mohla bych být slečna, což znamená v mém věku, že bych byla stará panna," jsem trapná, já vím.
"Myslím ta paní, co má se mnou domluvenou schůzku," vytahuje slečna eso, aby mě dostala do defenzívy.
Žádnou schůzku smluvenou nemám: "Nevěděla jsem, že se to musí, když vám chci udělat kšeft."
"No, musíte si se mnou sjednat schůzku," hází na stůl žolíka a já jenom zírám.
"A nemohly bychom to spolu udělat, když tady evidentně ta paní není?"
"Nemohly, musíme si domluvit termín!" Trvá na svém. Inu, rozkaz zní jasně. Slovo termín znamená víc než slova kšeft, peníze, nový klient a přetažení klienta z banky do banky.
Už od jejích prvních slov jsem tušila, že to neklapne. Otáčím se na podpatku: "Tak když nemáte o klienty zájem, jdu jinam. Vedle vás stojí ještě banky tři, a taky je jich plný internet!" Poslední slovo si neodpustím a rozšafně dupnu patičkou. Ještě aby si tak myslela, že mě to štve.
Mě to neštve, mě to přímo... tohle. Mně se chce něco říct. Mně se chce třísknout dveřmi. Skleněná stěna rozestupující se přede mnou úslužně jako podřízený před šéfem, mi žádné třískání nedovolí.
Sbohem, Komerční banko! Věz, že mě obsloužili jinde. Bez schůzky a na počkání. Heč!
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.