Učitelčin rok je proměnilvý jako počasí v dubnu.
Září
Ty děti jsou úžasné. Učitelka se v duchu utvrzuje, že na ně nebude vůbec křičet, bude laskavá, vlídná, trpělivá, vždy přispěchá s pomocí. Tolik se jí po nich stýskalo. "Moc jsem se na vás, děti, těšila" řekne jim hned prvního září. "My taky na vás," ozve se pár dívčích hlasů z prvních lavic. Ve druhých a třetích řadách je ticho. V poslední, kde sedí třídní sígři, to nesouhlasně zamručí a v očích zablýská.
Říjen
Po zářijovém zjištění, že děti zapomněly úplně všechno, co se v předchozích letech naučily, někteří dokonce i psát a číst, se situace stabilizuje. Mnozí, asi tři dívky, se už chytli, ostatní se nadále snaží pochytit něco z výuky, dohnat zapomenuté a získat nové znalosti.
První setkání s ambiciózní matkou neambiciózního dítěte.
"Vy asi nevíte, že má papír a že nesmí pracovat pod tlakem. Tu trojku z diktátu jí smažte!" přičemž mává učitelce jakýmsi papírem před očima. Marně se učitelka snaží vysvětlit, že to dělá pro děti, aby se něco naučily. Pod hrozbou stížnosti přislíbí matce, že na špatnou známku nebude brát zřetel. Známku v žákovské ponechá, což se matce moc nelíbí.
Pohár trpělivosti získává pár dírek.
Listopad
Třídní sígři konečně pochopili, že je školní rok a začali nosit školní pomůcky, občas při hodině nespí a někdy dokonce dokončí práci. Žákyně z prvních lavic trvají na tom, že jim učitelka musí dávat domácí úkoly. Poslední lavice tvají na tom, že úkoly se dávat nesmí!
Ambiciózní matka přichází s novým vyšetřením a opět jím výhružně mává učitelce před očima. Dívka nesmí cvičit.
Při tělocviku dojde při chytání míče k první zlomenině. Ředitel zhroucenou učitelku uklidňuje: "Vloni jsme měli úrazů třináct."
Prosinec
Všichni nedočkavě vyhlížejí Vánoce. Žáci advent pojímají už jako prázdniny, odmítají se učit i koledy. Sígři přestávají nosit školní potřeby, přestávají poslouchat výklad, a protože nemají sešity ani pera, nepíší si poznámky. První lavice pořád spolupracují. Ostatní nějak proplouvají. Vánoce pořád ne a ne přijít. Čekání je dlouhé. Učitelce dochází trpělivost, občas zvýší hlas, za což se následně stydí.
Leden
Přes Vánoce všichni všechno zapomněli.
Blíží se pololetí, je třeba zabrat. To si myslí učitelka, první lavice s ní souhlasí, sígrům je to fuk.
Při zimních sportech ztratí jedno dítě smartphone. Jiné mrzne venku bez čepice a rukavic. Další nadskočí se sáňkami na skokánku a zbytek hodiny propláče. Následující den přichází celá rodinná delegace, že došlo k úrazu. Má naražená záda. Je to vina učitelky. Ředitel ji podrží.
Po pololetních písemkách se část třídy směje, část pláče, ostatním je to fuk.
Učitelka děkuje za pololetní prázdniny.
Únor
Situace se stabilizuje. Hodní jsou hodní, zlobiví pořád zlobí a ti neutrální neví, na kterou stranu se přiklonit. Učitelka na děti občas zakřičí, a zastydí se jen někdy.
Březen
Jeden žák dá učitelce ke Dni učitelů dárek. Třídní sígr nenápadně prohodí: "Ty vole, to já bych jí nedal nic." Při vybíjené učitelka sígra náhodou vybije, čímž nad sebou vyřkne ortel. Od té chvíle je ztracená. Sígr, kdykoli může, se snaží ji vytočit.
Učitelka křičí bez zábran.
Duben
Jakmile skrz školní okna dopadnou první jarní paprsky, je školní rok u konce. Žáci ztrácejí motivaci učit se. Je pravda, že mnozí ji nikdy neměli, takže ji nemohli ztratit. Vždyť ji ještě nenašli.
Květen
Učitelka děkuje za dva volné sváteční dny. Prohlíží kalendář, aby zjistila, v kterém roce připadnou na víkend, a upřímně doufá, že v té době už ve školství nebude.
Drobné malichernosti jakými jsou nesplněné úkoly, drobné šarvátky, ukradené pero a další ji nechává v apatii.
Co ji vytáčí, je smrad ve třídě. "Děti, dodržujte hygienická pravidla," snaží se žáky přesvědčit, že se mají mýt, čistit si zuby, převlékat oblečení. I následující den po této osvětové přednášce to ve třídě smrdí tak, že ani otevřená okna (nebezpečí úrazu!) nepomáhají. Poslední hodinu chce vyhodit do tříděného odpadu jakousi věc. Nahne se nad kontejner a zvedne se jí žaludek. Pach, který třídu několik dní otravuje se line odtud. Mléko do škol. Nedopité krabičky vhozené ve třídě do nádoby na tříděný odpad. Ano, zkažené mléko v teple fakt hodně smrdí. Ať žije zkažené mléko do škol!
Červen
Učitelka jen s přemáháním přichází mezi své žáky. Každá maličkost ji vytočí. Uvažuje o odchodu ze školství. Hledá si jinde práci. Křičí. Pláče. Nemůže spát. Zjišťuje, že čokoláda a červené víno jsou dobří přátelé.
Čeká ji noční můra všech učitelů - školní výlet.
Posledních pět minut poslední hodiny tělocviku hodí sígr plnou parou ze vzdálenosti půl metru míč do břicha jinému žákovi. Ředitel ji neuklidňuje, ale vynadá jí, proč měl sígr míč v ruce. Proč asi? Protože byl tělocvik!
Všichni dospělí jsou podráždění, jen děti spokojeně chrápou v lavicích. Děti porušují školní řád, pravidla tříd. Prvňáci si sprostě nadávají.
Všichni se těší na prázdniny.
Učitelka čte inzeráty nabízející práci.
Červenec, srpen
Prázdniny. Tak dlouho očekávané, vyhlížené a veřejností záviděné.
První dny učitelka pořád nemůže spát. Pořád si hledá novou práci. Asi tak v polovině července se to změní. Na pláži pozoruje děti, tipuje si, kolik jim je let a některých se i zeptá, do jaké chodí třídy.
Začíná dobře a hluboce spát
Začíná se jí stýskat po žácích.
Na konci srpna se probouzí v půl desáté, což zažila naposledy v dětství. Je klidná jak hladina vody nad jezem. Nic ji nemůže vytočit. Cítí se plná síly.
"A tak já to ještě jeden školní rok vydržím a pak se ukáže. A nebudu na děti křičet! Jsou to milá a roztomilá stvoření. Vždyť jsou to děti, ty přece mají právo občas zlobit! Trochu."