Úchylák v bazénu

24. 10. 2018 19:28:06
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?

Rozhodla jsem se do svého sportovního portfolia přidat další pohyb. A to rovnou plavání. Plavat jsem se naučila úplně náhodou, když mě - šestiletou holku - shodil plavčík kovovou tyčí do vody. Chvíli jsem lapala po dechu, střídavě se vynořovala nad a potápěla pod hladinu, pak jsem jakýmsi řízením osudu pochopila, že musím něco udělat a začala jsem plavat. Můj plavecký styl se za dlouhé roky nijak extrémně nevylepšil, nicméně jsem schopná udržet se na hladině a dokonce se i pohybovat směrem vpřed. Dodnes to nechápu. Ale je to tak. Plavání je prý zdravé na klouby, nezdravé na páteř. Momentálně mě zlobí klouby. Některé prameny tvrdí, že se při něm dobře hubne, jiné tomu odporují a říkají, že pohybem v chladné vodě si tělo ukládá tuk. Nebudu tohle řešit, prostě si jednou týdně zajdu zaplavat do krytého bazénu, kde je voda ohřátá na 27°C, což se mi zdá docela slušná teplota.

Po zaplacení vstupného obdržím klíček od skříňky, převléknu se do plavek a vyrazím do sprch. Nikde nikdo, jen nápis, že je zakázáno sprchovat se v plavkách. Po důkladné hygieně kráčím k bazénu. Jsem zvědavá, kolik tam bude lidí. Je něco po jedné hodině a já doufám, že ti, co chodí na odpolední, už skončili a ti z ranní směny ještě pracují. Můj předpoklad se potvrzuje, v bazénu plave jen nějaký plešatý důchodce. Těsně po mně přichází ještě jeden jemu hodně podobný. Prohodí spolu pár slov, zatímco já si smáčím palec u nohy. Brrr, představovala jsem si to teplejší. Decentně sestupuji po schůdkách, když vtom pán, který přišel po mně, skočí placáka do vody. Vzedme se hladina, vodotrysk a další sprcha mě opláchne od hlavy k patě. Doprčic, nechci si máčet vlasy! Už se stalo. V duchu nadávám na neohleduplného dědka!

Vyberu si jednu z pěti drah a začnu plavat. Tam a zpátky. Počítám si bazény, tempa a spokojeně pozoruju, že všechno přibývá a že to není taková nuda, jak jsem si původně myslela. Už mám naplaváno víc než půl kilometru, když se přichází koupat další muž. Přestože jsou zde ještě dvě volné dráhy, tlačí se do té „mojí“. Nejsem konfliktní, uhnu. Muž přeplave jedenkrát bazén a zůstává stát na druhé straně. Asi odpočívá, pomyslím si. Chvilku si ho nevšímám, ale po chvíli si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?

Dochází mi trpělivost, vylezu z vody, končím. Pro dnešek stačilo! Půjdu se ještě trochu nahřát do vířivky. Jen tam zalehnu, dotyčný je vedle mě. Cítím jeho pohled, i když se snažím nevnímat ho. Periferním viděním sleduju, jak se nenápadně ke mně přibližuje. Asi by mě mělo těšit, že jsem pro někoho žádoucí, jsem dvojnásobná babička, přece. Bohužel pán není můj typ. Na můj vkus je příliš opálený, příliš neomalený a příliš bezostyšný. Jako na péro vyskočím z vířivky, balím se do ručníku, aby mě neokukoval, a padám pryč.

Vzpomínám si, jak kdysi dávno coby žákyni sedmé třídy mě cestou ze školy pronásledoval podobný týpek. Taky tak opálený, taky neomalený a bezostyšný. Už tehdy jsem jakýmsi šestým smyslem chápala, o co jde. Tenkrát jsem začala křičet strachy, a utíkat. On dostal taky strach, a taky utekl. Později jsem se dozvěděla, že některé spolužačky osahával v přízemí jejich domu a ještě později mi matka řekla, že ho zavřeli.

Cesta z bazénu vede opět přes dámské sprchy. Pořád nikde nikdo. V rychlosti ze sebe smývám chlor, rychle se utírám a padám do kabinky. Ani tady není ani noha. Připadám si jako v katakombách a moje obrazotvornost jede na plné pecky. Teď se rozrazí dveře a onen muž bude stát mezi nimi, v ruce svůj penis. Uklidňuju se - ty se přece nebojíš, běháš sama kdesi po lesích, máš tři děti, a teď tě tady vyvede z míry úchylák, který jím možná ani není. Třeba jen tvoje fantazie má pocit, že mu jde o tvůj zadek.

V pokladně taky nikdo, mám pocit, že tady během uplynulé hodiny došlo k nějakému exodu. Pokládám klíček od skříňky na pult, a za stálého rozhlížení se kolem sebe, opouštím budovu plaveckého bazénu. Teprve, když usednu za volant svého vozu, se mi uleví.

Později s odstupem času si říkám, že jsem propadla panice možná zbytečně. Ovšem těch náhod bylo na mě nějak moc. Inu, kdo ví?

Autor: Zuzka Součková | středa 24.10.2018 19:28 | karma článku: 29.37 | přečteno: 2724x

Další články blogera

Zuzka Součková

Historka vskutku fekální

Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!

30.12.2021 v 18:27 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 1135 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Můj syn

Vždy jsem si přála mít tři syny. Jenže člověk míní a Osud mění. Nakonec zůstalo jen při jednom synovi.

19.3.2024 v 6:37 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 271 | Diskuse

Olga Medová

Útřivé

Nevstoupíš dvakrát do stejné... lavice. Lavice Dejvice, rýmovačka...Budova Fakulty architektury od Aleny Šrámkové. Plně obsazené řady. Přednášející za katedrou. Prezentace s fotografiemi.

18.3.2024 v 23:55 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 114 | Diskuse

Pavel Nitka

Jaký to je milý dědeček aneb Stářím moudrost nezískáš...

Vždyť určitě celý život pracoval, staral se o své blízké, jedl jen kvalitní potraviny a nikdy na veřejnosti nemluvil sprostě. Dokonce i mouchám vyrobil ve své dílně krmítko...

18.3.2024 v 19:20 | Karma článku: 11.50 | Přečteno: 416 | Diskuse

Ján Chomík

U kaderníka

Márne sa snažím spomenúť si, kedy som bol prvýkrát u kaderníka. Je to však pravdepodobne jedna z tých spomienok, ktorú moja pamäť už definitívne pochovala.

18.3.2024 v 18:37 | Karma článku: 7.43 | Přečteno: 111 | Diskuse

Josef Ulman

Ja ně prarassijskij...!

Včera jsem na jednom fóru dostal tip na video nechvalně proslulého Petra Hájka, ve kterém dělá rozhovor s Jindřichem Rajchlem.

18.3.2024 v 10:10 | Karma článku: 21.99 | Přečteno: 587 | Diskuse
VIP
Počet článků 281 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3261

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...