Jsem nemohoucí, ale bojuju
To jsem takhle absolvovala školení pro učitele tělesné výchovy na téma Hry v hodinách TV. Protože výuka by měla být pestrá, aby děti bavila, aby se pohybovaly s radostí, učili jsme se různé hry, kterými hodiny tělocviku zpestříme.
Měla jsem pravou nohu trochu načatou, přetíženou, a proto jsem ji šetřila. Poskoky jsem nedělala, některé hry jsem si nevyzkoušela, ale jen zapsala. Ovšem pak jsme hráli hru na princeznu a draka. Do té jsem se pustila s chutí. Mohla jsem tušit, že hrát si na princeznu téměř v šedesáti letech asi nebude to pravé. A tak jsem si poranila koleno.
Říká se sportem k trvalé invaliditě, ale taky - hračky bývají plačky (to byl můj případ!).
Mám zafixovanou nohu od zadku až po kotník.
Když chci jít na záchod, musím nějakým způsobem vstát z gauče. S nataženou nohou kolem sebe potřebuju mnohem víc prostoru.Odstrčím konferenční stolek, přesto o něj nohou zavadím. Auu. to bolí. Podám si berle. Na záchod se dostanu pohybem s názvem Válečný invalida se vrací domů. Že tenhle název pohybu neznáte? Buďte rádi, není o co stát.
Berle šikovně opřu o zeď a pronikavým pohledem je hypnotizuju, aby se neskácely. Položím ruce na prkýnko a opatrně usednu. Nohu vykukuje z místnosti ven. Protože moje modrá ortéza končí pod zadkem, je nemožné sedět na záchodě pohodlně. Pak i vykonávání potřeby stojí za prd. Včera jsem měla průjem, to bylo hodně výživný. Trochu jsem se orosila.
Odcházím ze záchodu, dveře zůstávají otevřené.
Přichází fáze mytí rukou - berle nechám v podpaží, umyju se, ledabyle utřu. Když už jsem v koupelně, vyčistím si aspoň zuby. Berle opřu o zeď, balancuju na jedné noze, ale výsledek ujde. Malovat se nebudu, stejně strávím den na gauči a večer bych musela podstoupit martyrium navíc - odličování.
Cestou z koupelny, když už jsem na nohách, ehm, na berlích a noze, se zastavím v kuchyni. Kafe si zvládnu uvařit, ale už ho nezvládnu odnést. V obou rukách držím berle. Ačkoli jsem žena, která umí dělat najednou spoustu činností, pořád mám jenom dvě ruce, které jsou momentálně obsazené. Takže do termosky, do tašky, tu zavěsit na rameno. Pozor! Termosku je třeba dobře uzavřít.
Pít a jíst raději moc nebudu, abych nemusela jít za chvíli zase na záchod.
Vracím se na gauč. Odkládám berle, servaná klesám do polštářů. Sakra, chtěla jsem si vzít ještě k sobě knížku. No nic, budu si hrát s tabletem. Knížku nechám na příští "výlet" po bytě. Moje potřeby se zužují na tělesné, které je nutno nutně uspokojit. Vlastně je to jen potřeba WC. Hlad a žízeň vydržím, dokud mi někdo něco nepodá.
Děkuju svému muži, že se o mě stará. Obdivuju ho, protože mně je těžké se zavděčit. Z ložnice v patře přinese jinou podprsenku a jiné kalhotky, než jsem si vyžádala. Čaj, který mi uvaří, já nepiju. Podá mi jiný krém. Nakonec je to jen detail, že si krém na nohy mažu na obličej. Nechci ho buzerovat, tak to mlčky snáším. Můj smysl pro rituály bere za své.
Vleže na gauči si aspoň namaluju rtěnkou rty, tímto úkonem v sobě naleznu alespoň kousek ženskosti a důstojnosti.
Není to procházka růžovým sadem být nemohoucí, nemluvím o bolestech. Připadám si taková k ničemu. Za oknem je slunce, jaro se probouzí k životu a já zůstávám vleže zavřená v bytě. Střídavě se mi ztrácí světlo na cestě, střídavě probouzím a nacházím v sobě naději. Potácím se mezi pocity zmaru, sebelítosti umocněné bolestí, a přijetí a smíření se situací. Však se nic vážného neděje!
Ale já vydržím. Nemám to na doživotí.
A proto se až k zemi klaním před všemi, co to mají napořád.
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
Zuzka Součková
Boj o klienta aneb Jak mě vyhodili z Komerční banky
Na našem malém náměstí kromě starobylé radnice a vietnamských večerek stojí vedle sebe čtyři banky. Konkurence je ohromná a výběr dostačující. Všichni víme, že boj o klienta je tvrdý.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.