Umění zestárnout...

„Chcete zůstat věčně mladá, krásná, štíhlá? Víte, jak se zbavit celulitidy či povadlých ňader?” volají na mě z pultu trafiky velké lesklé módní magazíny. K těmto veledůležitým radám ještě přiloží nezištně dárek zdarma. Dokáže snad nějaká stárnoucí krasavice odolat? Já teda ne!

Zdroj: Google

Miluju dárky zdarma. Za nejlepší úlovek považuji, když jsem kdysi v průběhu několika měsíců získala v časopise plavky (byly mi malé), žabky (byly mi velké) a pareo (bylo mi akorát). Když jsem konečně měla komplet kompletní, léto skončilo. No tak, přece nebudu malicherná...

Přináším časopis domů. Rychle, jako když se feťák dostane k droze, trhám igelitovou ochranu, prohlížím dárečky a začínám listovat.

Mé srdce jásá, oči září. „Co dělat, aby žena nestárla. Jak se zbavit celulitidy. Triky na povadlá ňadra. Jak získat smyslné rty bez sklapelu. atd., atd.”

Nejsou tu žádné rady, jen fotografie kelímků s krémy. Krémy zvučných značek a vysokých cen. Jenže já nejsem žádný ňouma, ale racionálně myslící osoba. Kdo mi vysvětlí, proč většina stárnoucích celebrit raději podstupuje aplikace botoxu? Proč do sebe nechají řezat skalpelem, aby se zbavily vrásek, celulitidy, špeků na břiše či pokleslého poprsí? Proč vyhazují statisíce za operace, po kterých nevypadají líp a dokonce ani mladistvěji. Naopak, vypadají všechny stejně. Mně se zdá, že všichni plastičtí chirurgové používají jedinou ksichtí šablonu. A tu přišívají na obličej všem krasavicím, které nechtějí zestárnout. Ani jedna z nich mi nedokáže namluvit, že je jí už třicet let pořád třicet. Myslíte si, že ona dotyčná při pohledu do zrcadla vidí krásnou mladici nebo vidí totéž co my ostatní?

Když přeskočím několik stránek s reklamou, dostávám se ke rtěnkám. Nejnovější hit je objemová rtěnka. Že ji neznáte? Tahle zázračná růž dokáže vykouzlit z úzkých rtů rety přímo smyslné. Tak to už je za hranicí mého myšlení. Proč si nechávají ženy zvětšit rty chirurgicky? Vždyť všechny pak vypadají jako kačer Donald. Soukromě přiznávám, že jsem jednou téhle reklamě podlehla. Prosím vás, nikde to neříkejte, ať se nerozkřikne, jak jsem marnivá. Je mi stydno. Rtěnka slibovala efekt objemných rtů. Po nanesení mě rty pálily a malilinko otekly. Skoro smyslné rty splaskly dřív, než jsem vyštrachala foťák, abych tu krásu zvěčnila. Smyslné rty nemám dodnes a kačera Donalda ze sebe nehodlám udělat. Stačí, když někdy slezu z kola a moje chůze kačenu připomíná!

Otráveně listuji drahým časopisem. Dostávám se k módě. „Jej, to je pěkná sukně, konečně inspirace,” zaraduji se. Vezmu lupu, abych rozklíčovala světležluté písmo na světležlutém podkladu, a pochopím, proč je písmo téměř neviditelné. Vypadávají mi oči z důlků, když najdu cenu. Deset tisíc? To je nehoráznost. Tady inspiraci nenajdu, zítra si skáknu  sekáče.

Jedu dál. Pro změnu samé reklamy...

Na konci i něco z bydlení. Designový nábytek. Astronomické ceny.

Pozvánka na návštěvu. Pozor, jen virtuální, nikdo nás nikam nezve. Bílá kožená sedačka, pár polic na stěně, které jsou skoro prázdné. Podlaha se jen leskne. Vše v tomto bytě má své místo. Proboha, řekněte mi, kde ti lidé, co tady bydlí, mají knihy? Kam si schovají obrázky, které jim namalovaly děti k narozeninám či vypadlé první zoubky? Nedej Bože, že se jim tam vykadí pes.

Znuděně zívám, odkládám časopis a konstatuji: „To jsem zase naletěla! Už si to nikdy nekoupím. Tohle není časopis pro mě.” Jsem pevně rozhodnutá.

Ovšem sejde se měsíc s měsícem a z lesklé obálky mě už zase láká vyretušovaná bezchybná krasavice a dokonce mi nabízí dárek. Šátek! ...

„Krása žen se nám líbí právě jen proto, že má své kazy.”  René Descartes

 ... a takhle může posedlost mládím taky dopadnout:

Potkají se dvě kamarádky po letech a jedna říká: „Jak to děláš, že máš tak nádhernou a hladkou pleť?” „Doktor mi nainstaloval za uši takový šroub a když se objeví vráska, tak si ho utáhnu.” „A co to máš na krku?” „Ale toho si nevšímej, to jsou bradavky...”