Život se mnou je prý někdy o život!

22. 07. 2014 12:20:13
Alespoň to tak tvrdí můj muž. Zřejmě naráží na mou jedinečnou vlastnost, na kterou je, mírně řečeno, alergický.

To si tak v klidu sedím na gauči a najednou zjistím, že je něco v nepořádku. Gauč, křeslo, stolek nejsou na svém místě. Sice jsem je takhle umístila nedávno, ale dnes cítím, že je všechno špatně. Silné nutkání mi velí, začít stěhovat. Chvilku se sebou svádím vnitřní boj, vím totiž, jak se můj muž zase bude tvářit. Ráda bych nás oba ušetřila těch jeho řečí. Ale když musíš, tak musíš!

Jako když do mě střelí, vyskočím z gauče a začnu. Mé rozhodnutí pro tento den: těžký nábytek (čti knihovnu!) ponechám na místě. Moje druhé já mi radí, kam s nimi. Když to přetahám z jednoho konce pokoje na druhý, jsem ztahaná jako ten nábytek. Mně osobně vůbec nevadí, že z gauče není vidět na televizi a z křesla jen tehdy, když uděláte zkrut v pase. No a co! Stejně v ní nic nedávají. Akorát se trochu bojím, jak to vysvětlím svému drahému. Nejsem si jista, že bude mít pochopení pro mé argumenty. On je zvyklý lehnout si na svůj gauč a sledovat sportovní kanály noc co noc. (Mezi námi, stejně u toho spí, tak by mu nemělo tolik vadit, že na televizi nevidí!)

Žít se ženou stěhovavou je někdy o život. To jsem ještě jako nezkušené mládě, máma tří dětí na mateřské, která má "tu" dovolenou a neví roupama, co dělat, přestěhovala ložnici. Nadřela jsem se jako kůň, abych dvoulůžko dostala na druhou stranu pokoje. Těšila jsem se, až miláček přijde domů, že budeme mít nové obzory.

Jenže tehdy to nějak nedopadlo.

Po jeho příchodu jsme se výjimečně, ale opravdu výjimečně, trochu pohádali a já jsem mu v zápalu boje nestihla oznámit, že v ložnici došlo ke změnám. Protože se trucující manžel místo na manželské lože odebral do restaurace nízké cenové skupiny, nemohl vědět, že tam kde byla roky postel je nic a postel se nachází tam, kde roky bylo nic. Po příchodu z hospody, kde stav našeho manželství řádně probral s ostatními zhrzenými manžely, vstoupil do ložnice, již smířen s osudem. Rovnou od dveří vrhnul šipku do postele, jak byl zvyklý. Tentokrát svůj let střemhlav posilnil několika zlatavými moky. Auuu! Dodnes s těžkým srdcem na tuhle historku vzpomínám. On mi často připomíná, že jsem usilovala o jeho život.

Trpké ponížení jsem zažila, když jsem se rozhodla přestěhovat skříň v dětském pokojíčku. Usoudila jsem, že by se mohla vejít pod šikminu, kterou v podkroví máme. Jen tak od oka jsem na to mrkla a usoudila, že se tam přesně vejde. Dvakrát měř, jednou řež... na to mě neužije. Skříň jsem stěhovala naplněnou. Nemohu ji vyklízet, když jsem nastavená do módu stěhování nikoli vyklízení skříně. Stejným grifem jako popeláři zacházejí s popelnicemi jsem přetěžkou skříň pomaloučku posouvala před sebou. Trochu se mi nahrnul nejen koberec ale i krev do hlavy. Naběhly mi žíly a zrychlil se dech. Ale, kdo by se zabýval detaily. Ješte jsem nebyla ani u zdi a byl konec.

Představte si, že ta zpropadená skříň si postavila hlavu a pod onu zmiňovanou šikminu se nevešla. Trčela uprostřed místnosti. Těžko bych před rodinným tribunálem vysvětlovala, proč si děti nemají kde hrát. Tak jsem se nasoukala pod šikminu za skříň a v polodřepu za použití stejného grifu, dvojnásobného množství potu i krve v hlavě jsem skříň deportovala nazpět. Až na shrnutý (ale jen maličko!) koberec, nikdo nepoznal, že v této místnosti došlo k pohybu. Než přišel drahý domů stihla jsem se i vydýchat.

Mého muže občas děsí, jak bude jeho trvalé bydliště vypadat po příchodu domů. Ale může být v klidu. Od doby, co mi skončila dovolená (mateřská) se podobným zabývám už jen sporadicky.

A taky může být rád, že si nevzal za ženu moji matku. Proti ní jsem ve stěhování naprostá amatérka. V mžiku vykouzlí z ložnice obývák, do bývalého obýváku nastěhuje jídelnu a ložnici pak z nouze vytvoří na chodbě. Když jí nějaký nábytek přebývá, vystrčí ho rovnou na čerstvý vzduch.

Ano! Musím souhlasit, že život se mnou je někdy (!) životu nebezpečný!

Autor: Zuzka Součková | úterý 22.7.2014 12:20 | karma článku: 24.58 | přečteno: 1100x

Další články blogera

Zuzka Součková

Historka vskutku fekální

Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!

30.12.2021 v 18:27 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 1139 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.03 | Přečteno: 353 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 292 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 511 | Diskuse
VIP
Počet článků 281 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3261

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...