Praha je krásná!
We Run PragueZdroj: internet
Když zaplatíte startovné, dostanete kromě čipu i funkční tričko, na které si můžete nechat na záda napsat své vlastní motto. Toto tričko slouží zároveň jako startovní číslo, a tudíž všichni běžci mají stejné oblečení. Letos byla trika neonově zelená (žlutá?) a centrum Prahy zářilo o stošest. Jakmile jsme vystoupili z auta, poznávali jsme, kdo poběží a kdo ne. Pokud ale hledáte své známé, je jen dílem náhody, že se poznáte. Všichni na první pohled vypadají stejně.
Start byl ve Žlutých lázních, cíl pak na náplavce u Palackého mostu. Byla jsem zvědavá, jak pořadatel vyřeší převoz zavazadel do cíle. Překvapení bylo tuze příjemné. Podle startovních čísel jsme zavazadla odložili do dodávek, které následně přejely do cíle. Při výdeji se netvořily fronty a probíhalo to v naprostém klidu.
Řadíme se do startovních koridorů. Muže a dceru jsem poslala dopředu, kam patří. Já se zaparkovala v druhé půlce startovního pole, kam patřím já. Když odešli a já zůstala sama, začala jsem se koncentrovat na běh a promýšlet taktiku. Pro tentokrát jsem zvolila tuhle: prostě poběžím a basta!
Start v režii Barbory Špotákové. Pomalý rozběh, motivační plácnutí s Bárou.
V duchu své geniální taktiky běžím a nic neřeším. Čtu motta na zádech spoluběžců, občas mrknu na panoramata. V hlavě mi běží spousty myšlenek:
Tý joo, ten Pražský hrad je tak krááásnej! říkám si v duchu a skoro až zaslzím dojetím. Naskakuje mi husí kůže. Všechny památky ozařuje svými zlatými paprsky letní podvečerní slunce.
Hele, Tančící dům, Národní divadlo. Aha, tady jsem běžela při půlmaratonu.
Auu, ty kostky, jsou tu asi už od středověku a pěkně na nich bolí nohy.
Kozí ulice. Haštalské náměstí. Rybná, uff, ta je dlouhá jako týden před vejplatou.
Kdy už budeme na Václaváku? Jééé, Prašná brána.
Kolik ještě do cíle? Já už nemůžu!
Fuj, to je smrad. Proč někteří nepoužívají doedoranty? Nebo by si mohli vyprat.
Tamtoho tlusťocha předběhnu.
Tak to ne, holčičko, mě nedostaneš! Popoběhnu a předbíhám tlusťocha i ji.
Václavák. Proč jsem si trochu blíž nenastudovala trať? Alespoň bych teď věděla, kolik ještě zbývá do cíle. Kvapem mi ubývá sil.
Na občerstvovačku kašlu, už to nemůže být daleko. Dva, tři kiláky? Vydržím. Lovím z kapsičky hroznový cukr.
Snad se mi nebude lepit huba!
Už mě nikdo dlouho nepředběhl, možná jsem poslední. Otáčím se. Za mnou se vine nekonečný svítivý had. Výhoda masových závodů. Jsou tu davy běžců, kteří jsou pomalejší než já. Běžec přede mnou má na triku: Běžím pro Monču a Zuzku. „Ahoj, já jsem Zuzka,” volám na něj a rychle se před něj prosmýknu, aby věděl, že jsem "Převlečná za běžkyni" (mé motto).
Mánes. Dnes podruhé, připadám si vymačkaná jako citrón. To bude ta odpolední s... průjem. Přede mnou se objevuje "Když už nemůžeš, přidej!" No tak dobrá, poslušně přidávám.
Kdy už bude konec? Pořád nic! V dálce se najednou objevuje cílová brána a slyším hlahol z cíle. Zrychluji, alespoň v rámci svých možností, finišuji, sprintuji a hypnotizuji hodiny v cíli. Musím, musím. Jooo, je to tam a líp než loni.
Točí se mi hlava a chce se mi zvracet. Lidi kolem se radují, navzájem si blahopřejí a já bojuju se sebou. Nakonec výstup ze své komfortní zóny zvládám bez ztráty kytičky. Nepozvracím se, ani neomdlím. Pomalu začínám zvolna dýchat, hlava i tep se zklidňují. Jdu dál, dostávám vodu, banán, ionťák a tyčinku. Začíná mi být chladno, rychle se šeří. Poohlížím se po svých blízkých, kteří by mezitím, než jsem dorazila do cíle, stihli sníst večeři. Honza na mě obvykle v cíli čekává, často mi jde naproti a pokud jsem na trati, popoběhne se mnou a povzbuzuje mě. Tady to ale nejde. Dav lidí mě unáší dál, všichni mají stejné oblečení, není šance se poznat. Jdu si pro batoh, oblékám si bundu. Přichází mi SMS od dcery. Je chytrá, upřesňuje, kde stojí a já jdu za ní. Společně voláme Honzovi, vypadává signál. Ale konec dobrý, všechno dobré, našli jsme se.
Letos se mi závod WRP líbil. Historické centrum Prahy má své ohromné kouzlo. Genius loci tohoto města v tento letní podvečer mě naprosto uchvátil a já cítím, že to chci zase zažít. Deset kilometrů je tak akorát, aby si je člověk zaběhl po městské dlažbě.
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.