Ztrácí se muži? Kdo je žena a kdo muž?

V období ekonomické krize nebo války se prý rodí více dívek, kdežto v období prosperity zase více chlapců. Poslední dobou se mi zdá, že se muži vytrácí. Znamená to snad, že opravdu nastalo období tolik omílané krize?  

To si to takhle sunu k bance. Proti mně po chodníku jde muž. Nemohu napsat mladý, protože věk, jak známo, je relativní. V mém věku mohu za mladého považovat kohokoli, kdo nepřekročil padesátku. A padesátníkům říkám kluci. Takže muž.

K těžkým bytelným dveřím přicházíme, jak už to bývá, zároveň. Je to něco podobného, jako když jedete v autě, v dálce před vámi cyklista a v protisměru se objeví náklaďák. Kde se všichni setkají? Na devadesát devět procent v jedné lajně.

Přesně takhle to bylo u dveří banky. Muž s aktovkou a já jsme oba vztáhli ruku na kliku v jeden okamžik. Coby žena jsem ruku stáhla zpátky, a se slovy díků na jazyku očekávala, že on dveře otevře, galantně přidrží, já mu poděkuji, usměju se na něj a oba ladně vplujeme do peněžního ústavu. Slunce bude zářit na plný pecky, ptáci z plna hrdla zpívat, ženám ve vlahém větříku povlávat sukně, chlapečkové tahat holčičky za culíky, ty se koketně uchichtávat a všichni se budeme na sebe usmívat krásnými bělostnými úsměvy. A den bude krásný!

Tak tohle všechno se... nestalo. V okamžiku, kdy už se mi na jazyk drala písmenka "dí"..., v ten moment mě muž přehlédl jako rodné širé lány, praštil aktovkou do kolena, zmáčkl kliku, otevřel si dveře, udělal dva rychlé kroky, čímž zamezil mému vstupu donitř, a dveře pustil. Jen moje obezřetnost a možná nějaký anděl strážný zabránili tomu, že mě Brano, co vždycky zavírá samo, nepřetáhlo dveřmi přes nos. Slunce nezářilo na plný pecky, ptáci mlčeli jak zařezaní, sukně žen se ani nepohly, chlapečci tahali děvčátka za culíky a ty řvaly jako pominuté, ať toho nechají! Nikdo se na sebe ani neusmál.

Zkoprněle jsem zůstala stát a v duchu s oním mužem zapředla monolog plný výrazů, zde nepublikovatelnými. Plynule jsem navázala na: " Dí... do píííp, to si říkáš chlap, ty píííp, píííp, že se nestydíš, píííp!" a pak jsem přidala ještě několik píííp!

Ještě jsem ani nezpracovala tento zážitek a pár dnů na to seděla a čekala na úřadě. Přišli spolu, zamilované pohledy, úsměvy od ucha k uchu, drželi se za ruce, něco si špitali do oušek. Věk kolem třicítky. Zastavili se nad volnou židlí vedle mě. Ona zůstala stát, a jako by byl invalidní, vyzvala jeho, ať se posadí. Mladík si zcela bez rozpaků dřepnul. Neudržela jsem jazyk na uzdě a zeptala se ho, jestli je nemocný. On se ušklíbl, cože si dovoluji, ale zvedl se a na půl huby vyzval svoji milou, ať si sedne. Chvíli stáli, pak se slečna rozhlédla, objevila prázdnou židli, kterou přinesla, aby se mohli oba posadit.

Začala jsem přemýšlet, kam tohle vede, kde jsou galantní muži? Kam se ztratili? Kam se vytratila zdvořilost? Je snad na vině ona tolik omílaná krize? Proč se muži chovají jako ženy a naopak?

Když už jsem začala podléhat panice, že se vytrácí praví muži, a co si moje dcery počnou, zažila jsem léčbu šokem. Několikrát za sebou mi pánové s úsměvem přidrželi dveře, abych mohla projít. Při přecházení silnice v místě, kde není přechod, jsem dostala přednost a jako bonus ještě i úsměv. Jeden muž mi vynesl balík až do druhého patra a ochotný pán vycouval s mým autem. Galantní řidič mě dokonce pustil na parkovišti na jediné místo, které bylo volné. Kluk, kterému snad nebylo ještě ani dvacet uvolnil věšák, abych si mohla pověsit kabát. A jeden chlapík mi tak dlouho dával přednost u pokladny v marketu, až přišel jiný, oblečený do maskáčů, svým košíkem odsunul můj a předběhl nás oba dva. Jen jsme se na sebe spiklenecky usmáli. Slizkého úlisáka, který mi nabízel přeochotně své sexuální služby, mezi muže nepočítám.

A já jsem si uvědomila, že na soudy, jak to jde s muži s kopce, je zatím brzy. Každý je jiný. Ten, který je slušně vychovaný zůstane slušným člověkem a jinému nepomůže ani svěcená voda. A netýká se to jen mužů, ale i žen.

A propós, vždy jsem si myslela, že vousy mají jen muži a naše učitelka fyziky.

V určitém věku jsem pod svým nosem objevila stín. S dlouhou ulízanou patkou vedenou hodně ze strany a sčesanou doleva to nebyla dobrá kombinace. Podobnost sice čistě náhodná s tím, který měl pouze jedno varle (já nemám žádné!), ale proč zrovna já!?! Raději jsem patku zrušila a knírek začala pravidelně holit.

Dle mého i tohle je znamení, že poměr mužů a žen se až tak dramaticky nemění.

A jak je to tedy s onou krizí? To nám jistě vysvětlí renomovaní ekonomové.