Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Věk, vzdálenost, oblečení… všechno je relativní

Nikdy jsem plně nepochopila teorii relativity. Ale zato vím, že spousta věcí v životě je relativní. A protože věk je jenom číslo, nebojte se stárnout! I já jsem kdysi, ještě v minulém století, byla mladá.

Přesto jsem po malé procházce byla unavená a následující dny potřebovala k regeneraci.  Jakékoli jiné počasí než slunečné mě nikdy, podotýkám nikdy, nedokázalo zvednout z gauče. Při teplotách pod deset stupňů jsem vycházela ven jen za nejnutnějšími pochůzkami. Jakmile teploty klesly pod bod mrazu, nejraději bych zahučela do peřin a probudila se na jaře pod rozkvetlou jabloní.

Jako podraz jsem cítila, když mě manžel k třicátým narozeninám obdaroval horským kolem. Aby toho nebylo málo, pod vánočním stromečkem ještě téhož roku, jsem namísto briliantů našla běžky. Jen společné vlastnictví dvou malých dětí ho zachránilo. Před tím, že jsem ho na Štědrý den neuškrtila vánočním řetězem, neumlátila stromečkem a nedorazila kladívkem, které ukončilo život už kaprovi.

Základní sportovní potřeby byly připravené a já se do rozpohybování mohla pomalu pustit. Zbývalo jen přemluvit mé tělo, ať se přestane válet na gauči s knihou, a kouká se vydat na dráhu sportovkyně.

S příchodem jara jsem začala opatrně jezdit na té příšeře, které se říká kolo. Jediné, co se mi na něm líbilo, byla jeho barva. Ohromně mi ladila k pleti. Vrcholným výkonem pro mě byla cesta do práce. Šest kilometrů tam a zpět. Nejhorší byl prudký kopec, který se mi postavil do cesty každý den přesně v okamžiku, kdy mě míjel autobus. Všichni cestující byli nalepeni na oknech a zřejmě se vsadili, jestli ho vyjedu. Já ze sebe dolovala poslední zbytky sil, abych mohla předstírat, že jasně, a to levou zadní a ještě bych si k tomu mohla zapálit cigáro! Byla jsem na pokraji kolapsu, když jsme si navzájem naposledy zamávali a autobus  zmizel za zatáčkou. Pravidelně jsem se zhroutila k zemi a zbytek došla po svých!

Jednoho dne jsem jakýmsi omylem poprvé ujela na kole čtyřicet pět kilometrů. Hned jsem nabyla dojmu, že světový sport přichází o největší hvězdu, když mě neprosí na kolenou, abych se zúčastnila olympijských her...

Běžky mi k pleti neladily.

Jenže tyran, kterého jsem pojala za muže, mě do nich upnul. Ukázal mi, jak mám současně máchat rukama, do kterých mi vrazil dlouhé tyče, a nohama. Pak mě vypustil do stopy.

Kdyby býval tušil, že si nikdy nezapomenu vzít na sebe péřovou bundu, možná by svůj postoj k mé převýchově ve sportovkyni přehodnotil. Udivené pohledy ostatních běžkařů jsem já ignorovala, on se tvářil, že tuhle ženskou v životě neviděl. Mizera! Ano, bunda vážila několik kilo, bylo v ní materiálu na dvě peřiny, měla jsem ji ke kolenům a značně omezovala moji, již od přírody omezenou, pohyblivost. Přiznávám, že jsem v ní vypadala jako modrý sněhulák. Když se mě jeden běžkař zeptal: „Hele, není ti v tý bundě trochu vedro?” Otočila jsem na něj svůj zplavený rudý obličej, srovnala si čepici padající ke straně, otřela pot z čela, nasadila sebevědomý úsměv a odvětila: „Je, ale já mám ráda teplo!” Pak se odpíchla hůlkou, ve snaze elegantně odjet. Zamotaly se mi nohy do uzlu, lyže do osmy a já se zapíchla do sněhu, který vlivem mé teploty začal v okruhu pěti metrů tát.

V té době jsem každého, kdo sportoval v jednom tahu více hodin, považovala za blázna, který by neměl opouštět brány ústavu. 

Roky běžely. Byly to roky, kdy jsem pomalu odkládala vrstvy oblečení na sport a prodlužovala vzdálenosti. Později pak přidala do svého sportovního portfolia běh. A taky, jak jinak, každých třistapětašedesát dní zestárla o jeden rok.

Znenadání mi bylo padesát, a já se dokázala přemisťovat pomocí svých vlastních sil na rozličné vzdálenosti. Trasy jsem prodlužovala postupně, až se dostala na desítky kilometrů nejen na kole, ale i na běžkách či v běhu.

Dnes dokážu vydupat i pořádně prudký kopec. Zaběhnout maraton, či jinou, proklatě dlouhou trať. Oblékám se úměrně počasí a vzdálenosti, která je přede mnou. Ať už v běhu, na kole, či běžkách.  Neříkám, že se na dlouhých štrekách netrápím, že mě nebolí, ale pocity, které mi sportování přináší, mé potíže vyváží.

Modrou péřovku připomínající peřinu jsem na sport úplně zavrhla. Protože jsme spolu zažily spousty horkých chvil, mám ji a k ohni se pořád hodí.

A proto, nebojte se stárnout! Věk je jenom číslo a je jedno z jakých číslic se skládá.

Autor: Zuzka Součková | pondělí 8.12.2014 14:32 | karma článku: 28,91 | přečteno: 1869x
  • Další články autora

Zuzka Součková

Historka vskutku fekální

Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!

30.12.2021 v 18:27 | Karma: 28,76 | Přečteno: 1143x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Je svět v pořádku?

Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.

3.5.2020 v 19:05 | Karma: 24,72 | Přečteno: 977x | Diskuse| Společnost

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma: 36,39 | Přečteno: 3518x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma: 28,93 | Přečteno: 1395x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma: 42,19 | Přečteno: 3374x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma: 43,08 | Přečteno: 3581x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Úchylák v bazénu

Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?

24.10.2018 v 19:28 | Karma: 29,37 | Přečteno: 2726x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?

Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.

22.9.2018 v 9:15 | Karma: 29,34 | Přečteno: 934x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)

Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.

1.9.2018 v 15:27 | Karma: 41,44 | Přečteno: 4910x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy

Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.

20.8.2018 v 20:19 | Karma: 27,61 | Přečteno: 1058x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Učitelčin obyčejný rok

Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.

23.7.2018 v 12:20 | Karma: 41,25 | Přečteno: 4204x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Vy nemáte slevovou kartičku?

Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.

26.6.2018 v 13:53 | Karma: 42,38 | Přečteno: 6735x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Padesátiletá rebelka. Fakt?

Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!

9.6.2018 v 21:02 | Karma: 36,82 | Přečteno: 2290x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Jak jsme se málem stali obětí trestného činu

Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.

20.5.2018 v 18:19 | Karma: 33,96 | Přečteno: 1526x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...

Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.

12.5.2018 v 8:17 | Karma: 32,67 | Přečteno: 5340x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Muž a žena po třiceti letech soužití

Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.

6.5.2018 v 7:33 | Karma: 33,11 | Přečteno: 2161x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Svoboda je pryč, vážení!

Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?

30.4.2018 v 18:12 | Karma: 36,56 | Přečteno: 1929x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!

Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.

21.4.2018 v 8:29 | Karma: 41,26 | Přečteno: 4030x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy

Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.

11.4.2018 v 21:21 | Karma: 38,25 | Přečteno: 5228x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Učitel, ten tvrdý chleba má

Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.

30.3.2018 v 8:14 | Karma: 31,59 | Přečteno: 1393x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 281
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3262x
„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.