Chtěla bych ji taky mít...
Osud mi to kompenzoval alespoň tím, že mi do života nastrčil člověka, který se mnou má trpělivost už déle než třicet let.
Svojí kapkou trpělivosti musím šetřit. Nemám jí na rozdávání. Díky tomu se často dostávám do prekérních situací. Vždy jsem toužila být laskavou, trpělivou maminkou. Představte si situaci. Lednové pondělní ráno. Tma. Máme malý skluz, ale ještě trpělivě navlékám tříleté dítě do zimního oblečení, včetně kombinézy, čepice a rukavic. Prcek najednou ztichne, zrudne, vyvalí oči a pak s nevinně prohlásí: „Mami, já či kakat.”
Kdybych byla hlavní hrdinkou amerického filmu, jen pohodím zlatými, lehce zvlněnými vlasy, usměju se nádherným bělostným úsměvem a pronesu: „Ano miláčku.” Dítko s láskou vysvléknu, odnesu na toaletu a tam mu při vykonávání potřeby budu zpívat rytmickou písničku, aby se mu dobře kakalo. Přitom bych samozřejmě nezapomněla párkrát zopakovat: „Mám tě ráda, zlato!”
Jenže já jsem česká máma v osmdesátých letech minulého století. Máma, která musí odložit dítě ve školce, aby nejpozději za minutu sedm udělala na vrátnici svého zaměstnavatele "cink, cink", čili odpíchla si příchod. Pak osm a půl hodiny budovala socialismus s tužkou v ruce. S obavou, že přijdu pozdě do práce, cukám netrpělivě za zip kombinézy. Ten se pochopitelně zasekává. Odhazuji jeho i svoji čepici, stahuji punčocháče (jemu!). Vysazuji dítě na záchod. Mezi zuby cedím: „Dělej!” Netrpělivě nad ním podupávám a říkám si, že nechápu, proč se s tím tak se*e. To, že mu při utírání zadečku zašpiním košilku mě sice přivádí k šílenství, ale není čas ztrácet čas. Košilku se snažím uvést do původního stavu oním voskovaným toaletním papírem, který byl tehdy k mání. Nesaje vůbec nic, natož to, co se drží košile. Doufám, že dítko nebude celý den moc zapáchat. Koneckonců, já s ním nebudu a ve školce jsou na to určitě zvyklí.
Do práce dobíhám pochopitelně pozdě. Plížím se po čtyřech kolem vrátnice. Vrátný podřimuje. Hlavní nápor své pracovní doby má za sebou, další ho čeká až za osm hodin. Zvedám svůj ohnutý hřbet a vidím boty. Proti mně šéf. Tváří se vítězoslavně jako Čech Karel Němec, když 5. dubna 1909 dobyl severní pól a škodolibě prohlásí: „A hele, soudružko, dete ňák pozdě, nééé.” Koktám cosi o dítěti. Tu půlhodinu si stejně musím nadělat.
Ale má trpělivost dostávala na frak i s mnohem staršími dětmi. Podzimní podvečer. Sedím nad knihou, dítko si spokojeně staví stavebnici. Děj knihy je zdlouhavý a mně dochází trpělivost s hlavní hrdinkou. Vzpomenu si na slova učitelky: „Děti se násobilku musí naučit. Pořád jim házejte příklady…” A tak do poklidného večera hodím: „Třikrát pět.” Potomek jakoby nic!
„Hej , s tebou mluvím, třikrát pět.“
Dramatická pauza. Po dlouhé době: „Čtrnáct!“
„Nééé!" hulákám jak na lesy a cítím silný úbytek trpělivosti.
„Tak šestnáct?“ s otazníkem na konci věty se velikýma očima dítě na svou matku pátravě zahledí.
Ve stejném duchu probíhá procvičování násobilky pěti, šesti i osmi. Pociťuji naprosté selhání. Trpělivost se dostává do bodu nula. Zcela včerpaná, na pokraji sil se potácím spáchat sebepokání strčením hlavy do záchodu. Cestou si vzpomenu na rum který mám doma vždy připravený - do bábovky! Nemusím se dlouho přemlouvat a již notně nahýbám z lahve. Terapie má rychlý nástup. Hořkosladký zlatavý mok vniká do mých útrob, začíná hřát a já už nevidím budoucnost svého dítěte tak černě. Vždyť řemeslo má zlaté dno, všichni nemůžou být študovaný, a někdo taky musí dělat rukama.
Jeden se ale nemůže divit, že mezi matkami je tolik skrytých alkoholiček.
Dovede si někdo představit, jak trpím se svojí kapičkou trpělivosti třeba na houbách či při sběru lesních plodů? Ve frontě na cokoli? Když mi zamrzne počítač, zběsile mačkám všechny klávesy, které mají nějakou důležitost. Co se mnou dělá tiskárna, která nenasytně sežere několik papírů najednou, přežere se a přestane makat? V šílenství mě uvádí vyprávění děje jakéhosi filmu. Kuchařské recepty s více ingrediencemi než čtyřmi jsem ještě nikdy nedočetla do konce. Rychle jím. Čím méně času mám, tím rychleji mluvím. Netrpělivost se mnou cloumá v čekárně u lékaře, kadeřníka i na autobusové zastávce. Vlakové zpoždění ve mně vyvolává stavy blížící se nepříčetnosti. Polévku jím vroucí a včerejší jídlo, které nikdy nevyhazuji, studené. Svoji kávu vypiju dřív, než číšník řekne - prosím.
Denně se setkávám s nepřeberným množstvím situací, které mě konfrontují s nedostatkem trělivosti.
Je vám tedy jasné, že my netrpělivci potřebujeme, aby okolí s námi mělo pořádnou dávku trpělivosti, jinak bychom snad vůbec nepřežili běžné okamžiky všedních i svátečních dnů.
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Prodej bytu 3+KK podkrovní 91 m2, ul. Zárubecká, Ostrava Slezská Ostrava
Zárubecká, Ostrava - Slezská Ostrava
3 720 000 Kč
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.