Muž a žena, dvě rozdílné bytosti - nejen ve své nahotě
Ačkoli rozdíly mezi pohlavími respektuji, s tímto radikálně nesouhlasím, protože můj muž rozhodně jako nějaký Marťan nevypadá. Vím to naprosto přesně, žiju s ním tolik let a to bych si musela všimnout, kdyby byl modrý a měl hranatou hlavu. A zcela jistě vím, že mu z ní nečouhá anténa.
Jo a zelený taky není. Jen tenkrát, když jsem mu se slzou v oku oznámila skutečnost, že jsem jeho milovaným fordíkem sejmula zděný sloupek, trošku zelenou barvu měl. A pak taky zezelenal po návštěvě mexické restaurace, kdy jsme následně nato tři dny v kuse zvraceli. Takže kdoví...
Já, žena a z Venuše? Znáte sošku Věstonické Venuše? Takovým zadkem jsem se nikdy nemohla chlubit. V určitém životním období jsem sice už docela našlápnuto měla, přesto mi pořád několik decimetrů chybělo. Pak jsem ale začala běhat a můj zadek někam utekl. Ubyly mi po obvodu 4,3 centimetry. Hned jsem měla na talíři od svého drahého, že jemu se ten můj zadek tolik líbil. Je prý dolňák.
Já jsem asi taky dolňák. Když jdu na závody a ženu borce před sebou, nezbývá mi nic jiného, než jim civět na zadečky. Tohoto pokoukání si moc neužiju, protože mi brzy všichni utečou. Někdy, když je závod vícekolový, se stane, že proti mě běží atleti z předních pozic. Mohla bych si jejich těla prohlédnout i z jiné perspektivy, ale většinou mám toho už dost a jediné, co mě v tu chvíli dokáže zaujmout, je cesta přede mnou a přepočet, jak dlouho na ní budu ještě tvrdnout.
Žiji delší dobu v manželském svazku a tak si mohu dovolit rozdíly mezi pohlavími komentovat. Dokonce jsem je shrnula ve vědecké stati. Ovšem jsem pravá žena, nikoli vědkyně, nedostává se tudíž mým výsledkům potřebné vědecké důraznosti. Někdo by mohl namítat, že jsem neměla dostatečný počet respondentů, nicméně i přesto si myslím, že je třeba lidi s mými poznatky seznámit. Však lidstvo díky mému vědeckému zkoumání může učinit velký krok kupředu.
Posuďte sami.
Ponožky.
Můj muž, ano, ten který nevypadá jako Marťan, každý večer stáhne ponožky, a nějakým, mně neznámým grifem, z nich vytvoří kouli. Ještě předtím je očichá a poté mu upadnou na zem. Na tento okamžik celý večer trpělivě čeká náš pes, který je ihned popadne a odnese do svého pelechu. Tam s touto pro něj nejkrásnější vůní na světě spokojeně usíná. Po ránu muži stačí jen říct: "Kde je aport, přines aport." Pes se se svým spolunocležníkem se slzou v oku rozloučí, a pánovi poslušně donese jeho pokrývku nohy. Pokud ponožky najdu válet později na zemi, je to znamení, že si můj muž, ano, ten který nevypadá jako Marťan, vzal čisté.
Já si ponožky stáhnu a odnesu do koše se špinavým prádlem.
Zubní pasta a kartáček.
Můj muž, ano, ten který nevypadá jako Marťan, vezme do ruky tubu zubní pasty. Po odšroubování a odložení víčka neznámo kam, přesně uprostřed tubu zmáčkne, aby vytlačil potřebné množstí pasty na kartáček. Pak ji odloží na umyvadlo. Po očistě chrupu přidá na umyvadlo svůj kartáček a s bělostným úsměvem vhodným do reklamy spokojeně odchází.
Já přijdu do koupelny. Po chvíli hledání nacházím víčko, pastu zašroubuji, a odspodu vyrovnám díru uprostřed tuby. Vyčistím si zuby a vše vracím zpátky na své místo.
Muž za volantem.
Můj muž, ano, ten který nevypadá jako Marťan, je kliďas. Z míry ho nevyvedou moje nepovedené opakované nákupy malých bot. Nevadí mu, že se občas někde zapovídám s kamarádkou u sklenky vína, kterých je víc (lahví!) a domů nedorazím jako pravá dáma. Ale za volantem se z něj stává šelma chystající se k útoku. Dokáže ho vytočit cokoli. Nemůže pochopit, proč auto stojící před ním, na zelenou nevyrazí hned. Infarktový stav v něm vyvolává řidič, který nepoužívá blinkr. A už vůbec nemůže unést situaci, kdy řidič svojí pomalou jízdou zdržuje provoz. Pak ostatním nadává do pitomců, ale i do jiných tvorů, či rozličných částí lidského převážně mužského, ale někdy i ženského těla.
Já řídím potichu a doufám, že v jiném autě nesedí podobný chlap jako ten můj a nenadává mi do pitomců, jiných tvorů, či rozličných částí lidského převážně mužského, ale někdy i ženského těla.
Záchodové prkénko.
Po odchodu mého muže, ano, toho který nevypadá jako Marťan, z toalety zůstávalo prkénko v horní poloze. V poslední době zjišťuji, že to již není pravidlem. Začala jsem pátrat po příčině. Protože s ním na WC nechodím, zvládá tuto činnost naprosto samostatně, musela jsem zapojit obě své mozkové buňky. Po dlouhém zkoumání, dumání a přemýšlení jsem došla k závěru, že na toaletní mísu usedá. Vyplynulo mi to z jeho slov, kdy se stopou závisti v hlase říkal: "Vy ženský se máte, sednete si na záchod a teprve se můžete rozmyslet, co budete dělat. My chlapi to musíme mít promyšlené předem." Ví, že my ženy usedáme na záchod vždy. Přestože se mnou na WC nechodí, zvládám to sama, ale je všeobecně známo, že ženy většinou nemočí ve stoje.
Muži i ženy jsou rozdílné bytosti, které se k sobě vůbec nehodí. Opravdu, jakoby obě pohlaví byla z jiných planet. Přesto jsou k sobě přitahováni silou toho nejsilnějšího magnetu, žijí spolu a jsou mezi námi i tací jedinci, kteří společně vydrží celý dlouhý život.
A tak to má být.
P.S.: Pokud jsou vaše poznatky a zkušenosti jiné, dejte mi vědět. Ráda je do svého výzkumu zahrnu.
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.