Sranda musí bejt. I kdyby na chleba nebylo

2. 07. 2015 14:00:08
Smích je kořením života. S úsměvem jde všechno líp. Smích snižuje hladinu stresových hormonů a pozitivně ovlivňuje hladinu cukru v krvi. Tak, i když nám není vždycky do smíchu, zkusme se alespoň usmát.

Jdu po ulici a všímám si, jak málokdo se usmívá. Proč se lidi pořád mračí? Když jsem po revoluci vyjela poprvé do Švědska, byla jsem v šoku. Všude jsem potkávala lidi, kteří se usmívali. Na mě. Jen tak. Moc se mi to líbilo.

Lidi, zkusme se na sebe trochu usmívat, uvidíte, že nám bude líp.

Já se směju odjakživa ráda. Ovšem občas mě v nevhodnou dobu přepadají nekontrolovatelné záchvaty smíchu.

Ve druhém ročníku gymnázia jsme dostali na dějepis mladou krásnou absolventku jakési školy. Byla jen o pár let starší a z dějin toho věděla přibližně stejně jako my. Ovšem vypadala jako modelka. Dnes by určitě sbalila nějakého hokejistu. Koncem sedmdesátých let jí nezbývalo nic jiného než učit puberťáky. Kluci zapomínali dýchat, když vcházela do třídy, my holky jsme nedýchaly závistí. Po zazvonění si sice dávala na čas, ale když konečně dorazila... áách... pohodila svými dlouhými hedvábnými vlasy: "Posaďte se!" přičemž milostivě pokynula rukou. Pak na katedru odložila kabelku, vedle ní sebe. Nohu přes nohu. Klukům vypadávaly oči z důlků ve snaze zahlédnout víc, než je dovoleno. Zálibně si přepočítala prsty, zkontrolovala nalakované nehty a opatrně, aby se lak neodřel, vytáhla z kabelky notes.

"Ták kdopak půjde dneska k tabuli? Petrák!"

"Petrák chybí," bez mrknutí oka oznámí svou nepřítomnost Petrák.

"Tak kohopak tedy si vyvoláme?"

Dívám se do lavice, dělám, že tu nejsem. Jsem dutá jako bambus a vím, že bych se nedokázala zachovat jako Petrák. Nemám Petrákovo koule. Jen si opakuju v duchu: "Mě ne, mě ne,..."

"Tak pojďte vy, Hurtlová!"

Hurtlová se zvedne, ze mě spadne napětí, z ostatních taky a ze třídy se stává diskuzní fórum. Někdo si čte, někdo opisuje úkol z matematiky, někdo ještě snídá, někdo už svačí, někdo si povídá, někdo napovídá a někdo se pokouší dospat proflámovanou noc.

Paul se zvedá z lavice: "Támhle je pavouk, souško, jdu ho zašlápnout."

"Souška" asi neslyší a dál se věnuje Hurtlové. Co si tam ty dvě spolu povídají, je ve hvězdách. Možná řeší barvu laku na nehty, možná probírají otroctví.

S Irenou se na sebe podíváme. Usmějeme se, a bezdůvodně zničeho nic se začneme chechtat. Zpočátku se může zdát, že půjde jen lehký o závan smíchu. O zpestření nudné hodiny. Ale smích nejde utišit, naopak nabírá na síle. Irena jej dokáže ovládnout, mně to nejde. Dusím ho v dlaních, ve svetru, stále sílí. A najednou, jako když trubka spustí sólo, ze mě vylétne hlasitý řehot, který nedokážu zastavit ani umlčet, i když hodně chci. A pak, že prej všechno jde, když se hodně chce. Ležím na lavici, z očí mi stříkají slzy, tělem otřásají výbuchy smíchu a z hrdla se ozývají nekontrolovatelné zvuky dušené předloktím. Když zvednu hlavu, poprskám záda těm, kteří mají tu smůlu, že sedí přede mnou. Když už, už se zdá, že bude klid, rozhlédnu se kolem a z mého nitra vyrazí další vlna řehtání a hýkání. Kobyla by vedle mě zrudla hanbou. V duchu si přeříkávám: Kdo se směje neví čemu, podobá se přihlouplému. Nepomáhá to!

I lachtan by pochopil, že to je na profesorku už moc.

Zvedne hlavu, pohodí vlasy, prohlédne si nehty, napřímí své tělo, přísně se na mě podívá. Přeskočí jí hlas, když zařve jako lvice: "Okamžitě běžte za dveře!" Vztyčeným ukazováčkem namíří nejdřív na mě, pak na dveře. Poněkud zbytečně. Jiná smíchy řvoucí, nekontrolovatelné zvuky vydávající holka tady už není a dveře jsou ve třídě také jenom jedny.

"Vraťte se, až se uklidníte!"

Mým tělem otřásají výbuchy smíchu ještě, když jsem zavírám dveře.

Školní chodba. Při hodině nepřirozeně tichá, smutná až hrozivá. Smích mě okamžitě přejde. Na mlčenlivé temné chodbě si rychle uvědomím nevhodnost svého chování. V okamžiku jsem klidná jako hladina řeky nad jezem. Pamětliva slov kantorky beru za kliku a vcházím dovnitř. Stačí jediný pohled na třídu a další záchvat smíchu na sebe nenechá čekat. Vyprsknu smíchy, až mi culík poskočí.

"A hele, slečna je nějaká veselá, tak nám pojďte ukázat, co umíte kromě smíchu."

Dějepisu jsem nikdy nijak nehověla, neměla jsem štěstí na učitele, který by mě dokázal pro dějiny nadchnout a nebavilo mě tupé biflování letopočtů. Vždy jsem se něco naučila, nechala se vyvolat, a pak až do dalšího nabiflování v klídku spala na vavřínech. Díky tomu jsou dodnes v mých historických znalostech mezery dosahující velikosti černých děr. Ale pozor! Data jako 1212 - Zlatá bula sicilská, 1620 - bitva na Bílé hoře, 1415 - upálení Mistra Jana Husa, 1348 - založení Karlovy univerzity a pak ještě asi tři vám odrecituji i o půlnoci.

Tenkrát se mě nezeptala na nic, co bych znala.

"Máte za pět a teď se smějte!"

Popravdě, moc do smíchu mi nebylo.

Už tehdy jsem pochopila, že smích sice je všelék, ale měl by se dávkovat ve správnou chvíli. Není dobré se smát na pohřbu, ve škole při vyučování, při slavnostním předávání maturitního vysvědčení, či ve chvílích, kdy vás tchyně vážně poučuje, že takhle se ty děti nevychovávají. Jednou z nejnevhodnější chvílí k nekontrolovatelným záchvatům smíchu, které mě přepadaly bez vyzvání, bylo, když zemřel Brežněv a republiku zasáhla smuteční atmosféra. V televizi a rozhlase vysílali pouze Chopinův Pohřební pochod a já se mohla umlátit smíchy.

Přesto je smích nebo alespoň úsměv ve většině ostatních situací vhodný.

Něco vám řeknu. Posaďte se, aby to s vámi nešlehlo. Život končí smrtí. Každý. Smrt není veselá, a proto se smějme, dokud jsme tady.

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 2.7.2015 14:00 | karma článku: 27.59 | přečteno: 1316x

Další články blogera

Zuzka Součková

Historka vskutku fekální

Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!

30.12.2021 v 18:27 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 1139 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 4 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 85 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 14.94 | Přečteno: 162 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 135 |
VIP
Počet článků 281 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3261

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...