Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Proč jezdí všichni k moři?

"Já chci taky k moři, všichni už tam byli!" otravuju každý rok. Dáša cestuje do Jugoslávie a Petr byl už dvakrát u Balatonu (no já vím...), jenom my trávíme léto u rybníka za humny.

S bráchou nedáme rodičům pokoj, dokud nás k moři nevzali. Tedy k moři... do NDR k Baltu.

Bylo mi třináct, bratrovi jedenáct, když otec přinesl poukazy ROH na rodinnou dovolenou. "Pojedeme k moři, děti, do Německa," otočil se na matku a potichu, smutně dodal: "Sice jenom východního."  Jásáme, do jedenácti večer skáčeme po postelích a pištíme: "Pojedeme k moři." Přijde sousedka, nemůže spát a rodičům vyhrožuje, že rušení nočního klidu oznámí na uličním výboru (pro ty, kteří nepamatují - uliční výbor byla místní organizace KSČ, která dohlížela na chování obyvatel a udávala je vyšším orgánům za případnou kriminální nebo kontrarevoluční činnost.). Umlčí nás peřinou. No tak ne, jenom řeknou: "Jestli se okamžitě neuklidníte, nepojedete nikam!" Stejně se nemůžeme dočkat. Těšíme se na teplou čistou vodu, na horký písek, na nekonečné potápění, na exotické rybičky, na večerní korzo v nových letních šatech. Přesně jak to říkala Dáša. Ne jako u rybníka, kde koušou komáři a "hovada", voda smrdí rybinou, nohy se boří do bahna, na dno není vidět a z vodní fauny je možné občas zahlédnout jen líně se převalujícího kapra.

A tak v polovině července vyrážíme naším bílým přibližovadlem sovětské provenience zvaném Moskvič směr sever NDR. Ano, v autě, ve kterém nejpozději půl hodiny po nasednutí začnu zvracet a zvracím a zvracím a zvracím. Celou cestu. Strašně smrdělo. Pořád! Od chvíle, kdy ho otec přivezl, až do jeho konce (toho auta!). Takže, když po hodinách utrpení dorazíme na místo, jsem vyblitá z podoby a zbytek rodiny barvy "kafebraundozelena" si hlídá žaludek v krku. Cesta byla pro všechny očistec, ale jsme tu. U moře!

Temné těžké mraky nad námi hrozivě visí. Slunce s námi hraje na schovávanou a momentálně vyhrává. Vítr, jako rozzuřený býk, nám ukazuje svoji sílu, ale my s bráchou trváme urputně na tom, že chceme vidět moře a pláž, a to hned. Matka snahu nabalit nás do svetrů a kalhot po chvilce vzdává, a já si vyrážím v nových šatičkách na ramínka. První závan ledového vichru mě sice málem odfoukne zpátky do Čech, ale ustojím to. Jen po těle mi naskáče husí kůže a trošku se klepu. Už ve třinácti vím, že parádě se musí obětovat pohodlí.

S promodralými rty dorazíme na pláž. Liduprázdnou. Nevadí, stejně nemáme rádi tlačenice. Koše na opalování chránící před větrem, které u Baltu najdete na každé pláži, jsou k sobě přivázány řetězy, aby neuletěly.

Rozložíme deky, rodiče zůstávají oblečení a zasednou na ně, aby je zatížili. Jinak hrozí, že je budeme na pláži nahánět. Toužebně dlouho očekávaný okamžik na dosah. Konečně se vykoupu v moři. Šup do vody. Brrrr. Teplota vody si se vzduchem nijak nezadá. Pohybuje se snad někde těsně kolem bodu mrazu?

Stojím ve vodě, Baltské moře omývá mé kotníky a cítím, jak mé nadšení vyprchává s každou novou vlnou. Tak tohle je to tolik očekávané moře? Stála cesta plná útrap vůbec za to? Jak je to možné? Dáša o Jugoslávii říkala něco úplně jiného (inu, zeměpis nikdy nepatřil mezi mé silné stránky!). Chce se mi plakat, ale zuby drkotají zimou, a ani jediná slza nechce opustit teplo mých očí.

Nejsem žádná bábovka, dodávám si odvahy, rozbíhám se a vrhám do vln. Jsem u moře! Vydržím!  Vlny mě zalévají. Ano, je slané a pálí v očích.

"Neplav daleko," volá na mě matka a přikryje se ručníkem. Najednou se mi něco otře o tělo. Medúza. Slizká, hnusná. Rozhlížím se kolem a vidím jich celé houfy.

"Uááá, mamííí, uáááá," volám na pomoc jedinou osobu, která je vždy ochotná mě chránit a zachránit. Ječím hrůzou.

"Co se děje?" vyskočí matka, zahodí ručník a utíká k vodě. Je oblečená, zmrzlá a do vody se jí, aby mi pomohla, evidentně nechce. Tím mě pěkně naštvala, doufám, že jí to dokážu, než dospěju, odpustit (stalo se!). Zná mě a zřejmě si myslí, že se jedná o planý poplach.

"Co je? Co je? Co tam máš?" a dodává: " Neutop se!" Jak vidno, ani v krizové situaci nezapře učitelku. Smočí palec ve vodě, udělá krok, ale když vidí, že se vracím, vrací se i ona na břeh.  Plavu jako o svůj třináctiletý život, jen abych už byla venku. 

Utírám se do ručníku, zuby hrají staccato, div nepřekousnou jazyk. Všichni jsme zmrzlí, jako bychom nebyli na pláži, ale na sněhové pláni. V prudkém větru nás matka balí do dek a ručníků, které jsme pochytali, když se pokoušely využít okamžik volnosti a ulétnout. Zmrzlí jako rampouchy utíkáme z pláže pryč. Přitom doufáme, že zítra bude lépe.

Počasí nám u Baltu nepřálo. Vítr foukat nepřestal, a nepršelo jen jeden den. Hru na schovávanou vyhrálo slunce. Za celý týden vykouklo na pět minut a než jsme ho stačili zapikat, zase se fikaně schovalo. Takže jsme dovolenou u moře trávili podobně jako u rybníka za humny. Hráli karty, fotbálek, četli si v posteli. Akorát badminton nám nešel. Při prvním pokusu ulétl míček neznámo kam a další nám rodiče odmítli koupit. Šaty zůstaly po zbytek dovolené v kufru, zato pláštěnky si pobyt užily.

Do východního Německa k moři jsem se už vícekrát nedostala, ale později jsem trávila dovolené na jihu Evropy. A řeknu vám, bylo tam vedro k padnutí.

Autor: Zuzka Součková | středa 29.7.2015 15:50 | karma článku: 31,81 | přečteno: 4065x
  • Další články autora

Zuzka Součková

Historka vskutku fekální

Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!

30.12.2021 v 18:27 | Karma: 28,76 | Přečteno: 1147x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Je svět v pořádku?

Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.

3.5.2020 v 19:05 | Karma: 24,72 | Přečteno: 977x | Diskuse| Společnost

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma: 36,39 | Přečteno: 3518x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma: 28,93 | Přečteno: 1395x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma: 42,19 | Přečteno: 3374x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Biden podepsal miliardy, Kyjev hned dostane munici HIMARS a obrněnce Bradley

24. dubna 2024  17:16,  aktualizováno  19:44

Sledujeme online Americký prezident Joe Biden dnes po několikaměsíčním schvalování v Kongresu podepsal zákon...

VIDEO: Plamenů se nezalekli. Američané pomáhali, dokud řidiče nevytáhli

24. dubna 2024  19:33

Starší řidič ve čtvrtek u americké Minnesoty sjel z dálnice a narazil do sloupu veřejného...

Lidovci znovu pokárali Cyrila Svobodu, ale vyhazov ze strany se nekoná

24. dubna 2024  12:20,  aktualizováno  19:26

Lidovecká snaha vystrnadit ze strany jednoho ze svých nejznámějších politiků, bývalého šéfa strany...

Hrozí scénář Twitter? TikTok v USA narazil, šanci větří mocní miliardáři

24. dubna 2024  19:25

Čínské sociální síti TikTok ve Spojených státech po úterním hlasování Senátu zvoní hrana. Její...

  • Počet článků 281
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3262x
„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.