Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Vrátila jsem se z dovolené, potřebuji dovolenou na zotavenou

Návrat z dovolené do reality působí jako rána palicí do hlavy. Několik dní vůbec nevím, kdo jsem, co mám dělat a rozkoukávám se jako sova ve dne. Někdy dokonce lituji, že jsem dovolenou vůbec měla.

Jedné dceři bylo deset, druhé čtyři, když jsme vyrazili směrem Jadran a chorvatský kemp. Do osobního automobilu značky Ford escort jsme narvali stan, nafukovačky, spacáky, vařič, ešusy, nádobí, židličky a stolek, jídlo a pití na celý týden, svačinu a termosku s kávou na cestu, nafukovacího krokodýla, karty, míč. Pak ještě nějaké nezbytnosti jako oblečení, boty, plavky, opalovací krémy. Dcera do vozu propašovala kocoura. Sice plyšového, ale v životní velikosti. Nahoru na všechny ty krámy jsme naložili děti, a protože jsme je nemohli přišlápnout jako přeplněný kufr, rychle za nimi zabouchneme dveře, aby nevypadly (děti!).

Deset kilometrů od domu se dcera pozvrací. Pak už žádná větší katastrofa nepřijde, kromě té, že se jedna nebo druhá dokola ptají: "Kdy už tam budeme?"

Plán cesty zní - Vyjedeme na noc, děti budou spát.

Vyšla pouze první polovina plánu. Děti samozřejmě oko nezamhouří, což se nedá říct o mně, která má za úkol udržovat bdělého řidiče, číst v mapě, navigovat trasu, podávat svačiny, či nalévat kávu. Mezitím hrát slovní fotbal, počítat modrá, červená a zelená auta, odtrhávat od sebe peroucí se děti, zpívat infantilní písničky od Dády, recitovat Jiřího Žáčka i Erbena, ale hlavně neúnavně, trpělivě a do nekonečna odpovídat na otravnou otázku: "Kdy už tam budeme?"

Na pokraji mých sil konečně dorazíme do chorvatského kempu. Slunce pálí jako ďas, ale našli jsme si krásné místečko s výhledem na moře a jali se stavět stan. Když konečně muž zatloukl poslední kolík do skály, přifrčel na mopedu snědý občan Chorvatské republiky, který nám před hodinou řekl, že můžeme stanovat, kde chceme. A jednoznačnými gesty nás vykazuje pryč. Snažím se ho uplatit plechovkovou dvanáctkou. Přihazuji druhou. Je neoblomný, stejně jako já. Víc nedám, nejsem blázen. Sami máme málo.

Se slzou vzteku v oku naházíme stan i ostatní krámy včetně děvčat do auta, zabouchneme a jedeme jinam. Máme taky svoji hrdost! Přece! V dalším kempu se i přes zákaz od svého muže dokola všech ptám, jestli si tady můžeme postavit  stan. Ať si zkusí někdo říct ne, pak tu poteče krev. Nezabiju ani mouchu, takže asi moje...

Naše dcery ihned splynou s klubkem chorvatských dětí. Abych uvedla věci na pravou míru, ony až tak úplně nesplynou. Svými blonďatými hlavičkami a sněhobílými zády mezi snědými dětmi září jako měsíc v úplňku. Sedím na kameni jako na trní a počítám dokola obě světlé hlavičky mých blondýnek, přes které se přelévají vlny a mlátí s nimi o skalnaté pobřeží. Děti se smějí, hlavně ty chorvatské, já mám slzy na krajíčku. Se závistí pokukuji po matkách domorodců, jak se dokážou s lehkostí pohybovat po kamenité pláži. Jakoby to byly víly. Zatímco já nejsem bez bot s to udělat krok, ony si tu bosy s ladnou elegancí pobíhají jak po nejjemnějším koberci.

V té době jsem ještě neběhala. Zato můj drahý ano. Každé ráno si vyběhl, zmizel na celé dopoledne, aby mi nabitý endorfiny vyprávěl, do které laguny se dostal a jak to tam vypadalo. Vrrr!

Přenechávám mu počítání dětí a jdu raději vařit špagety.

"Já je sleju," chce odčinit svoji půldenní nepřítomnost, popadne ešus uvařených špaget a kráčí ku křoví. S jednou špagetou se i ostatní rozhodly opustit teplo rodného ešusu a rozplesknou se na zem. Bohužel do křoví, kam chodí všechny děti z okolí v noci čůrat.

Dovolená probíhá takto poklidně celý týden. Cesta domů je bolavější o spálená záda a zánět spojivek. Auto je až po střechu naplněno rybím pachem z kamenů a mořských ježků, které si vezeme jako suvenýry.

Po návratu na mě ze všech stran útočí pracovní a mateřské povinnosti. Cítím se zcela vyčerpaná do doby, než si zase zvyknu na rutinu všedních dnů.

Později děti odrostly, a začali jsme jezdit na dovolenou ve dvou. Začala jsem sportovat a ležení u vody mě, stejně jako mého chlapa, nebaví. Letos jsme prožili dovolenou v běhu a na kole. Proběhli a projeli  jsme Jeseníky, Rychlebské hory a Králický Sněžník. Naběháno a naježděno spousty kilometrů.

Moje hlava se vyčistila, zapomněla jsem na realitu všedního dne. Až cestou domů jsem si vzpomněla. V ten okamžik se mi hlava nafoukla jako pátrací balón, kolem žaludku jsem pocítila třas, který se zvětšil dvojnásobně, když jsem otevřela mailovou schránku.

Ještě tři dny po dovolené bojuji s návratem do reality. Povinnosti, které jsem před dovolenou zvládala v klidu a s rutinou, mě momentálně vyvádějí z míry.

Však já si zase zvyknu. Je to pokaždé stejné.

Ať už je dovolená jakákoli, život, to jsou převážně všední dny, kterých je většina.

Autor: Zuzka Součková | úterý 1.9.2015 15:33 | karma článku: 36,61 | přečteno: 6510x
  • Další články autora

Zuzka Součková

Historka vskutku fekální

Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!

30.12.2021 v 18:27 | Karma: 28,76 | Přečteno: 1147x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Je svět v pořádku?

Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.

3.5.2020 v 19:05 | Karma: 24,72 | Přečteno: 977x | Diskuse| Společnost

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma: 36,39 | Přečteno: 3518x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma: 28,93 | Přečteno: 1395x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma: 42,19 | Přečteno: 3374x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině, píše Kommersant

25. dubna 2024  23:07

V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...

Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie

25. dubna 2024  21:23

Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...

Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně

25. dubna 2024  11:36,  aktualizováno  21:15

Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...

Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy

25. dubna 2024  19:09,  aktualizováno  21:06

Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...

  • Počet článků 281
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3262x
„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.