Horor poštovní
Naše pošta není velká. Myslím prostory pro veřejnost. Jinak budova je to vysoká, historická, obsahující spousty tajemných zákoutí, ve kterých skrývá nedoručené dopisy, nevyzvednuté balíky, peníze čekající na doručení, pozvání k soudu, úřední psaní, milostné pozdravy...
Přicházím, zatlačím na kliku, vejdu dovnitř. Tři schody, skleněné dveře, které se přede mnou úslužně samy otevřou a zvou dál. Připadám si jako královna. Zdá se, že jsem veledůležitý klient a jako takový zvána ke vstupu. Chybí jen uvítání chlebem a solí.
Vejdu, zalapám po dechu, podlomí se mi kolena. Pocit důležitého klienta se rozplývá jako mráček v letním horkém odpoledni. Místnost, žádná obrovská hala, je nacpaná k prasknutí. Vzduch hustý, že by se dal krájet, vůně a pachy se navzájem prolínají a vytváří nedýchatelno. Ten stařík, co se třese a ohřívá v koutě u radiátoru, vypadá, že tady postává už několik dní, možná týdnů. Přes dav lidí není vidět konec místnosti. U tří ze čtyř přepážek se vinou jako nekonečné šňůry perel fronty lidí. Tady dávají něco zadarmo? Sakra, snad jsem se omylem nepřimíchala k rozdávání koblih! Nebo se najde jiný důvod? Potřebují všichni poštovní služby? Coby holka světem protřelá se postavím k prázdné přepážce. Než si všimnu, že nefunguje (proč?), předběhne mě u fungujících několik lidí. Pár zoufalců se naštěstí postavilo za mě, takže nevypadám jako pitomec sama .
Nenápadně, pohledem lovící šelmy se rozhlídnu, udělám úkrok vlevo, tři kroky vpřed a už stojím úspěšně na konci hada k přepážce fungující. V ruce třímám výzvu, kterou jsem našla ve schránce.
Přemýšlím nad tím, co budeme dělat, vejde-li sebevražedný atentátník. Odtud není úniku. Jsme tu namačkáni jako sardinky v plechu, tělo na tělo. Už vím, jak se asi cítí moje oblečení v mém šatníku. Začíná se mi dělat z nedostatku vzduchu a prostoru mdlo. Ale blížím se k okýnku, nesmím ztratit pozici, tím že bych náhodou omdlela, takže zabojuju a už jsem na řadě. Úřednice letmým pohledem zjistí, že stojím špatně, ukáže na přepážku, kde jsem měla stát a upozorní mě, že došlo k obnově České pošty a doporučená psaní přestěhovali naproti. Vrrrr! Chce se mi předvést hysterický záchvat. Lehnout si na zem, kopat nohama do země, případně bušit hlavou do zdi. Ovšem hlavou zeď neprorazíš, v tomto apatickém davu není vhodné publikum, nikdo můj výkon stejně neocení, všichni by mě předběhli a taky to bolí, tak jen poslušně jako ovce s hlavou skloněnou k zemi udělám pár kroků, a protlačím se davem smrdutých kabátů ke správné přepážce. V rozčilení zapomenu, že si mám ještě vyzvednout balíček na dobírku.
U protější přepážky jsem obsloužená právě ve chvíli, kdy moje kuří oko na palci začíná brečet.
„A ještě tu mám balíček, přišla mi esemeska.“
„To je na dobírku?“
„Hmm.“
„Tak to musíte naproti, to já tady nemám,“ pracovnice omluvně pokrčí rameny. Po dlouhém dni plném front a zapšklých lidí je evidentně grogy. Docela ji chápu, přesto znovu zaskřípu zubama, otřu z čela studený pot a potlačím zvracení! Kuří oko propuká v neutišitelný pláč. Dostal mě ten poštovní šiml, chytil za uši a postavil znovu do fronty, ve které jsem už jednou byla.
Jsem úplně bez šťávy. Apatická stejně jako ostatní lidi v našem davu na naší poště. Přichází další a další a poslušně se řadí do front. Málokdo má sílu se usmát, ale všem je do pláče. Občas se někteří pozdraví nebo si mlčky pokynou. Každý prožívá svůj soukromý příběh.
Ve chvíli, kdy v ruce konečně třímám balíček i dopis, se už nedokážu ani radovat. Cítím se vyčerpaná jako bych uběhla maraton. Vidím, že ženy za přepážkami na tom nejsou o moc lépe.
Skleněné moderní dveře se přede mnou otevřou, za mnou zavřou, a já si můžu připadat jako královna. Mise splněna.
Uff, miluju Českou poštu a její služby.
P.S.: abych nebyla nespravedlivá - kdykoli si objednám balík do ruky, vždycky mi pošťák volá, a má snahu se se mnou domluvit. Bohužel málokdy jsem dopoledne doma, takže balíček nechává na poště k vyzvednutí.
P.P.S.: ze spolehlivých zdrojů vím, že chleba, který ženy za přepážkami jedí, je tvrdě, velmi tvrdě vydřený.
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
RECEPČNÍ
Quality Hotel Brno Exhibition Centre
Jihomoravský kraj
nabízený plat:
30 550 - 30 550 Kč
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.