Čtu Vás již déle, paní Součková; dnes si dovolím pípnout.

Zkušenost: jezdím už více než 20 let na Šumavu a bez rozdílu generací na klasických turistických se lidé zdraví. Neplatí to jen na zprofanovaných krátkých trasách s lidnatostí Václaváku viz. Chalupská slať nebo trasa Modrava - Tříjezerní slať a pod., tam by se jeden uzdravil (ne ve smyslu vrzající kostry nad hrobem).

Důležitý je právě ten oční kontakt, jak jste se zmínila a kdo přidá náznak úsměvu, rozdává pozitivno do foroty. Někdy trapně výchovné bývá setkání na odlehlé trase s podstatně mladší rodinkou: pán vpředu, oči v zemi (někdy zdravím i jeho jako první), já zdravím až dámu, s její odpovědí se dočkám pozdravu i dětí a někdy (výjimečně) je slyšet dotaz těch do deseti let: "Mami, proč táta nezdraví?" Ta otázka zahřeje více než sebelepší pozdrav.

My dva, až se na Šumavě potkáme, tak se na sebe budeme už z dálky usmívat a zdravit, že jo

Děkuji Vám, že mě čtete, i že jste si dovolil pípnout.

Krásný den!

Paní autorko, vy mi snad čtete myšlenky. Se vším všudy. I ta radost z opětování pozdravu, i z dálky zdravících dětí.. Smutno je mi i ze sousedů bydlících ob barák v ulici, kteří při míjení tvrdošíjně koukají 10 metrů před sebe na cestu, aby se nemuseli potkat očima.

No vida, odhalil jste mě

Díky a hezký den!

Pekne sepsane. Pozdravit cloveka, ktereho mijime denne je snad povinnost, aspon ja to mam, tak nastavene. Jen mam pocit, ze smerem na zapad se zdravi vic, tim myslim i nasi republiku. Nejhorsi jsou typy "cumi jako puk". Koukaji jako tele na nova vrata a nepozdravi. No coz, ted prozivam zdravici orgie, jsem na dovolene v Alpach a tady zdravi vsichni a nekteri by i pokecali :D Kdyz mluvi anglicky maji stesti, kdyz ne, tak i to je prijemne. U nas je mi to z toho smutno, moji rodice, prarodice rikali, ze pozdrav a usmev nic nestoji a den je hned hezci.

Rodiče a prarodiče byli velice moudří lidé. Taky to tak mám nastavené.

Hezký zbytek pondělí!

Je to tak Zuzko, já tedy spíše pozoruju tento trend na kolech, ale někdy je to vážně hnus, jak se k sobě cyklisti chovají. Netož aby pozdravili. Už jsem se o tom kdysi též zmiňovala, ale přijde mi to čím dál horší.

Ivo, díky za komentář a hezký pracovní týden.

Pozdrav, či úsměv je projevem slušnosti, lidskosti. Je to nejjednodušší a přitom nejkrásnější projev, co můžeme ostatním předat, ať se zrovna nacházíme kdekoliv. Pokud tohle nechápeme, pak se řítíme možná tam..., kam sis Zuzko nedovolila napsat

Jitu, hezky jsi to řekla, vlastně napsala...

Hezký zbytek neděle!

TURISTUJÍ se mi moc, a nejen to

díky a užij si zbytek neděle!

Mám to stejně, Zuzko. Když chodím s malým a nahlas zdravím, aby se to naučil i on (aby se mu líbilo, že mu všichni odpovídají), tak to ještě jde. Děti jsou naučené a dospělí se ustrnou. Když jdu sama, neodpoví mi, opět krom dětí, ani klika od dveří (krom pár prodavaček, kam s malým chodíme).

A při běhu je to ještě legračnější. Začátečníci (běžci či jiní sportovci jako chodci či cyklisti) se zdraví spíše rozpačitým "dobrý den", ale po dalším setkání už se ozývá u hurónské ahóóój. Tatínci, pokud mají s sebou ratolesti, obvykle, asi aby děti nežalovaly, že taťka zdraví cizí paní, zarytě mlčí, zatímco děti, když jim řekneš "ahoj, sportovci" odpoví a už při dalším kolečku či další setkání křičí pozdrav v ústrety.

Udělalas mi radost, protože jsem si myslela, že to je moje dvojitá profesionální deformace (učitelka a matka batolete), co má pocit, že by někteří dospělí potřebovali výchovu, aby mohli být pasování na výchovu svých vlastních dětí.

Radost jsem ti udělala ráda, Dášo, protože na té vlně jsem se svezla i já, když zjišťuju, že nejsme samy "postižené"...

Snad je už Pavlík v pořádku.

Hezký zbytek neděle, která sice nevyšla podle představ, ale to už tak bývá, to my zkušené matky známe

Také se snažím zdravit, na malém městě to ani jinak nejde. Horší je, než zaostřím svůj šedozákalový zrak, protože si k tomu ještě musím uvědomit, jestli si s dotyčným tykám nebo vykám. Naštěstí už jsem v letech, tak se usmívám a vyčkávám jestli náhodou ten dotyčný nebo dotyčná nepozdraví první, abych neřekla dobrý den třeba bývalé spolužačce, která bydlí pár metrů ode mne. Už se mi to také stalo, k velkému obveselení přihlížejících. A starší osoby poznám už podle držení těla, takže tam je to jasné. A vám všem přeji dobrý den

Taky se mi občas stane, že si s někým tykám, už jsme se dlouho neviděli a teď si nejsem jistá, jestli si to dotyčná osoba taky pamatuje... ale protože si říkám, že je lepší pozdravit než dělat, že se nevidíme, vyberu náhodně tykání či vykání a většinou se utvrdíme v tom, že si to pamatujeme obě strany...

Hezkou neděli a dobrý den!

ano!

Ahoj, ráda tě vidím a hezký den

Jasna karma...moc hezky napsano......taky jsem zdravici typ:)))je to takovy maly sport....rikam si...odpovi ci neodpovi?A kdyz neodpovi,tak si s chuti reknu...polib mi.....:)))No asi bych nemel...ze?:)

Taky někdy tuhle hru hraju, obzvlášť na kole či při běhu...

Hezkou neděli!