Zuzko, vůbec to tvoje životní vyznání a zkušenost podloženou vlastním "profesionálním" životem, nemíním kazit něčím plytkým.

Díky moc za tento článek.

A hezkou neděli!:-)

Marie, ty nikdy nenapíšeš nic plytkého, děkuju za moc milý komentář.

A hezku neděli taky přeju!

Moc hezky napsáno, ale prý se cca polovina manželství rozvádí. Prostě jsme si vybrali jiný model života. I v USA si volí prezidenta třikrát ženatého a dřív by to určitě vadilo ...

Taky jste to hezky napsal, díky...

..... ten finálovej recept není vůůůbec špatnej,- ex hraběnkám sem tam přidával torchaj "chili a feferonky" aby to mělo ten správnej šmrnc, ale nebyly stavěný na tak šílenou jízdu,- .... samo že vina byla na jejich straně, protože já su dokonalej !

Četla jsem níže v diskusi názor, jak je špatné, že matka je jediná.... Já žiju s dětmi sama (starší mne letos opustila a vydala se do Evropy) a občas mám pocit, že být "ta jediná", na kterou je vždycky spoleh je (někdy) vyčerpávající.

Nemám ale chuť hledat stále nové tatínky a myslím, že můj stav je stabilnější než stav mé kamarádky, kde se partneři střídají v intervalu 2 - 4 let. A rozhodně je můj stav stabilnější než povaha otce mé dcery, kterého u něj občas navštěvujeme (bydlí s babičkou) a dcera se jeho alkoholických výstupů (které už dělá pouze své matce, dříve je dělal i mně a občas dětem) bojí.

Dnes máš Zuzko mou osobní pochvalu druhého stupně

Jen taková malá otázka - je pochvala druhého stupně víc než pochvala prvního stupně?

Každý partnerský vztah je jiný: někdo odchází, protože je to přece tak snadné, někdo protože už nechce a nemůže snášet další roky pekla, atd. atd. Obávám se, že žádný univerzální recept jak udržet manželství (za alespoň trochu přijatelných podmínek, ne za každou cenu), prostě neexistuje.

Ty, kterým to opravdu (ne jen na oko, aby ostatní záviděli) vyšlo, upřímně obdivuji a držím jim palce, aby se to jejich štěstí také časem nerozpadlo.

Máte pravdu - a někdy je v novém partnerství víc problémů, než v tom "starém". Jestli byl vztah opravdový, a byla v něm nejen láska, ale i přátelství (a zodpovědnost ), vydrží... Vím o čem mluvím, my máme za sebou již "zlatou svatbu" - vychovali jsme spolu děti, pomáhali i ve výchově vnuků - a nikdy nás nenapadlo se rozvádět, Mějte rozum - a nemyslete jen na sebe, ale i na děti. Pěkné požízení... Karma.

Miri, víte, pokud to není FAKT patologický vztah (jak to ten plzák říkal? žárlivci, hysterky, alkoholici a násilnící), tak s sebou nový vztah vždycky nese víc problémů než ten první, a to proto, že se do něj nutně přenášejí problémy nesené předchozím vztahem. Psychologové říkají, že by nový vztah neměl začít dřív než za rok po ukončení předchozího, raději za dva. Právě pro to praktické i citové srovnání se s minulostí. Jenže...ono to tak moc nefunguje.

A jinak...moc gratuluji k dlouhému vztahu a tomu, co dělá život životem...dětem, vnoučatům.

Zuzko, tak to v životě opravdu je. Znám ale dvě rodiny, dlouhotrvající, kde se oslovují velice vulgárními výrazy. Asi ten jejich mozek to považuje za normální. Člověku je u nich trapně. Ale oni už jsou takoví - jiní. Cizinec ale nechápe, že spolu mohou být, když po sobě střílí tyhle silné hospodské kalibry. Tobě, Zuzi

Horste, díky a hezký den!

No.. je to těžký. Co je lepší? Moje babička s dědou - byli spolu celý život, ale babička byla nešťastná, děda jí furt buzeroval Na starý kolena byl děda na chatě, babička doma - to konečně začala být spokojená. Nikdy jsem jí neviděla usmívat se, žila se svým trápením, smířená, v jistotě - ale ne šťastná.

A Vaše máma nebo táta...je to hotová osobnost s dobrými základy? Vychovali ho?

Zuzi, díky. Sama jsem z těch, kdo prošli nelehkým obdobím rozvodu a zůstali s dětmi úplně sami (a když píši úplně tak fakt myslím úplně) na dlouhých deset let. Dneska vím, že bych tomu nedokázala zabránit, ale to je na jiný příběh (asi by měl sociologický přídech vlivu porevolučních změn). Nic to němění na tom, že takové věci by se neměly dít a rozhodně ne tak často.

Souhlasím s tebou v tom, že rozchody jsou snadné a jsou všude kolem nás. Občas si o tom čtu. A k Tvým argumentům v článku si dovolím přidat to, že rozchody vlastně podporuje stát. Asi to tak nebylo zamýšleno, ale to na věci nic nemění. Neexistuje u nás podpora rodin, zato podpora samoživitelů (spíše samoživitelek) ano. Dobře vím, že ten pád je těžký, zažila jsem ho, ale systém je snadno zneužitelný.

Základním místem, kde se děti učí žít, kde získávají pojem o tom, jak funguje svět, co je pomoc, podpora, láska, ale taky spravedlnost a pracovitost, je rodina. Na můj vkus příliš mnoho dětí vidí, že střídání partnerů je normální, sociální dávky jsou normální, mnoho dětí v podstatě nezná stabilitu.

Rodina přestala být tím důležitým základem. A pokud se tohle nezmění, řítíme se...vlastně ani nechci vědět kam.

Jani, přesně tak, děkuju ti!

Hezký den!