Pátek 29. května 2020, svátek má Maxmilián, Maxim
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 29. května 2020 Maxmilián, Maxim

Dávám přednost francouzskému šarmu před hidžábem

3. 10. 2015 8:45:57
Je všeobecně známo, že Francouzky mají šarm, umí se oblékat, česat a za všech okolností jsou chic (čti šik!). Různé časopisy různým ženám různě radí, jak nejlépe, nejrychleji a nejlevněji francouzského šarmu dosáhnout.

Aby se z Češky stala žena s francouzským šarmem, musí nosit dle ženských časopisů rudou rtěnku, šály a šátky umně naaranžované kolem krku, halit se do plédů a ještě spousty dalších vychytávek včetně francouzského parfému a rádiovky na hlavě. To vše naprosto přirozeně.

Jak na francouzský šarm jsem mohla od raného mládí okoukávat od jisté paní Černé, dámy, která bydlela v přízemí našeho panelového domu. Na hlavě nosila celoročně baret neurčité barvy s anténou, nejspíš aby byla neustále na příjmu. Tento měla naražený hluboko do čela, čímž působila neobyčejně chic (čti šik!).

Kolem krku měla omotaný kdysi pestrobarevný šátek, který se působením poločasu rozpadu změnil v hadr. Celá byla zabalená do ohromného pánského kabátu (vychytávka, kterou nosit umí jen Francouzky!). Přes něj ležérně přehozený pléd, vzhledem připomínajícíl zplstnatělou deku. Dokonalý vzhled doplňovaly elegantní prstové rukavičky bez prstů.

Coby malé děti jsme paní Černou škádlily a pod jejími okny na ni láskyplně volávaly: „Černá bába, ježibaba!“ Za což se nám odvděčovala výukou francouzštiny. S dokonalým francouzským přízvukem na nás řvala: „Parrrchanti nevychovaný!“ a pak ještě různé varianty slov, ve kterých znělo ryčné "rrr", označující zadní i přední části těla. My jsme neměli čas dělat si poznámky, protože jsme zdrhali za roh. Já i můj bratr jsme přitom ještě dávali pozor, nejde-li matka, protože jednou nás při této výuce francouzských manýrů načapala, a zcela po česku nás zlískala přímo na ulici. Měli jsme pak čtrnáct dní domácí vězení a z výuky nám jistě hodně uteklo.

Později jsem pochopila, že francouzského šarmu těmito manýry paní Černé nedosáhnu.

I šla jsem na to od lesa. Tedy od drogerie. Zakoupila rudou, ale opravdu jak ruskou vlajku rudou, rtěnku. Přetřela rty, pro zvýraznění efektu několikrát a vyrazila do ulic. Svůj šarmantní vzhled chci u první výlohy zkontrolovat. „Fuj, to jsem se lekla,“ až jsem nadskočila, z výlohy na mě kouká upír, který právě vysál krev celému městu. Kapesníkem pusu drhnu, což efekt krvavých rtů ještě zvýrazní. Tak tohle se mi nepovedlo, ani tudy zřejmě moje cesta k francouzskému šarmu nevede!

Zkusím to přes šátek. Krásný, z pravého indického hedvábí. Několik hodin tu potvoru klouzavou aranžuji po francouzsku na svůj krk. Konečně jsem s výsledkem jakž takž spokojená a můj vzhled vzdáleně připomíná Mireille Mathieu nebo aspoň hajzl bábu od Sacré-Cœur. S pocitem vítězství nonšalantně odcházím z domova. První rychlejší pohyb hlavou, závan vánku a z mého umně naaranžovaného hedvábí se stává hadr, který jsem si obtočila kolem krku, abych neměla angínu. Já už tedy nevím, jak to ty holky francouzský dělají, fakt!

A proto jsem se rozhodla na francouzský šarm rezignovat. Jsem pravá česká holka s českými kořeny, českými znaky, hovořící českým jazykem a nemám zapotřebí vnucovat se někam, kam nepatřím.

Pak ovšem nevím, kde atributy pravé Francouzky vzala moje dcera. Je sice pravda, nějakou dobu tam žila, ale nevěřím, že by to mohlo mít trvalý vliv. Kdybyste viděli jak jí. Nikdy jsem ji nepřistihla, že by se cpala tak jako já nebo její otec nad dřezem. Jídlo si vždy nandá na talíř a donese do jídelny ke stolu, kde distinguovaně pomalu pojídá sousto za soustem. Radost na ni pohledět. Ne jako já, která si večeři sežere cestou z kuchyně do obýváku (asi pět kroků!) a polévku srká nad klávesnicí. Připadá mi tolik francouzské, když servíruje předkrmy a deserty, či prostírá sváteční stůl jen tak, třeba i v pondělí.

P.S.: i když na francouzský šarm možná nedosáhnu, v srdci Evropy zůstávám Češkou a arabské způsoby mi sem k nám domů, prosím, netahejte!

Autor: Zuzka Součková | sobota 3.10.2015 8:45 | karma článku: 38.35 | přečteno: 4228x

Další články blogera

Zuzka Součková

Je svět v pořádku?

Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.

3.5.2020 v 19:05 | Karma článku: 21.95 | Přečteno: 546 | Diskuse

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.87 | Přečteno: 3156 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.78 | Přečteno: 1230 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.12 | Přečteno: 3274 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Tak jak je to vlastně s tou podprsenkou?

Nosit, či nenosit. To zní dokonce jako známé "být, či nebýt". Toť otázka! Ale odpovědi se dočkáte, hlavně vy, milé dámy. Slibuji.

28.5.2020 v 14:14 | Karma článku: 24.47 | Přečteno: 842 | Diskuse

Edna Nová

Randění v padesáti

Má padesátiletá máti se zaregistrovala na seznamce. Tudíž Edna Bedna přináší bravurní reportáž o “zachovalých babičkách, jež randí jak o život“.

28.5.2020 v 12:49 | Karma článku: 34.81 | Přečteno: 1648 | Diskuse

Horst Anton Haslbauer

Ema už jako malá nedala na pejsky dopustit

Dnes jako dospělá slečna má za sebou různá studia v Česku i v Norsku a připravuje se na dráhu režisérskou. Video se odehrává na námi zrovna zakoupené chalupě, kdy tato byla na začátku přestavby svépomoci. Objevuje se tam

28.5.2020 v 7:59 | Karma článku: 4.64 | Přečteno: 139 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Utíkej!... dokud můžeš!

Oči vytřeštěné, ústa dokořán, ruce v pěst... Postava klečící v prachu, v bolesti a strachu. Lze z ní vyčíst jen touhu po záchraně. Nezbylo už nic víc. "Běž!!!" křikne na ní a pak vysíleně klesne.

28.5.2020 v 5:00 | Karma článku: 11.69 | Přečteno: 517 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CLXXXIX.

Opět zjišťuji, že jediná cesta, jak se vyhnout zklamání, je nemít očekávání. Nikoli očekávání přehnaná, ale naprosto žádná.

27.5.2020 v 20:54 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 238 | Diskuse
VIP
Počet článků 280 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3237

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.

Najdete na iDNES.cz