Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Dávám přednost francouzskému šarmu před hidžábem

3. 10. 2015 8:45:57
Je všeobecně známo, že Francouzky mají šarm, umí se oblékat, česat a za všech okolností jsou chic (čti šik!). Různé časopisy různým ženám různě radí, jak nejlépe, nejrychleji a nejlevněji francouzského šarmu dosáhnout.

Aby se z Češky stala žena s francouzským šarmem, musí nosit dle ženských časopisů rudou rtěnku, šály a šátky umně naaranžované kolem krku, halit se do plédů a ještě spousty dalších vychytávek včetně francouzského parfému a rádiovky na hlavě. To vše naprosto přirozeně.

Jak na francouzský šarm jsem mohla od raného mládí okoukávat od jisté paní Černé, dámy, která bydlela v přízemí našeho panelového domu. Na hlavě nosila celoročně baret neurčité barvy s anténou, nejspíš aby byla neustále na příjmu. Tento měla naražený hluboko do čela, čímž působila neobyčejně chic (čti šik!).

Kolem krku měla omotaný kdysi pestrobarevný šátek, který se působením poločasu rozpadu změnil v hadr. Celá byla zabalená do ohromného pánského kabátu (vychytávka, kterou nosit umí jen Francouzky!). Přes něj ležérně přehozený pléd, vzhledem připomínajícíl zplstnatělou deku. Dokonalý vzhled doplňovaly elegantní prstové rukavičky bez prstů.

Coby malé děti jsme paní Černou škádlily a pod jejími okny na ni láskyplně volávaly: „Černá bába, ježibaba!“ Za což se nám odvděčovala výukou francouzštiny. S dokonalým francouzským přízvukem na nás řvala: „Parrrchanti nevychovaný!“ a pak ještě různé varianty slov, ve kterých znělo ryčné "rrr", označující zadní i přední části těla. My jsme neměli čas dělat si poznámky, protože jsme zdrhali za roh. Já i můj bratr jsme přitom ještě dávali pozor, nejde-li matka, protože jednou nás při této výuce francouzských manýrů načapala, a zcela po česku nás zlískala přímo na ulici. Měli jsme pak čtrnáct dní domácí vězení a z výuky nám jistě hodně uteklo.

Později jsem pochopila, že francouzského šarmu těmito manýry paní Černé nedosáhnu.

I šla jsem na to od lesa. Tedy od drogerie. Zakoupila rudou, ale opravdu jak ruskou vlajku rudou, rtěnku. Přetřela rty, pro zvýraznění efektu několikrát a vyrazila do ulic. Svůj šarmantní vzhled chci u první výlohy zkontrolovat. „Fuj, to jsem se lekla,“ až jsem nadskočila, z výlohy na mě kouká upír, který právě vysál krev celému městu. Kapesníkem pusu drhnu, což efekt krvavých rtů ještě zvýrazní. Tak tohle se mi nepovedlo, ani tudy zřejmě moje cesta k francouzskému šarmu nevede!

Zkusím to přes šátek. Krásný, z pravého indického hedvábí. Několik hodin tu potvoru klouzavou aranžuji po francouzsku na svůj krk. Konečně jsem s výsledkem jakž takž spokojená a můj vzhled vzdáleně připomíná Mireille Mathieu nebo aspoň hajzl bábu od Sacré-Cœur. S pocitem vítězství nonšalantně odcházím z domova. První rychlejší pohyb hlavou, závan vánku a z mého umně naaranžovaného hedvábí se stává hadr, který jsem si obtočila kolem krku, abych neměla angínu. Já už tedy nevím, jak to ty holky francouzský dělají, fakt!

A proto jsem se rozhodla na francouzský šarm rezignovat. Jsem pravá česká holka s českými kořeny, českými znaky, hovořící českým jazykem a nemám zapotřebí vnucovat se někam, kam nepatřím.

Pak ovšem nevím, kde atributy pravé Francouzky vzala moje dcera. Je sice pravda, nějakou dobu tam žila, ale nevěřím, že by to mohlo mít trvalý vliv. Kdybyste viděli jak jí. Nikdy jsem ji nepřistihla, že by se cpala tak jako já nebo její otec nad dřezem. Jídlo si vždy nandá na talíř a donese do jídelny ke stolu, kde distinguovaně pomalu pojídá sousto za soustem. Radost na ni pohledět. Ne jako já, která si večeři sežere cestou z kuchyně do obýváku (asi pět kroků!) a polévku srká nad klávesnicí. Připadá mi tolik francouzské, když servíruje předkrmy a deserty, či prostírá sváteční stůl jen tak, třeba i v pondělí.

P.S.: i když na francouzský šarm možná nedosáhnu, v srdci Evropy zůstávám Češkou a arabské způsoby mi sem k nám domů, prosím, netahejte!

Autor: Zuzka Součková | sobota 3.10.2015 8:45 | karma článku: 38.35 | přečteno: 4228x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jana Kozubíková

kOmický blog CLXXV.

V koronadobách funguje řada věcí odlišně (a některé vůbec). Pociťuji mírné osobní zklamání, jelikož kromě zahaleného obličeje a rozpraskané pokožky často mytých rukou u sebe zásadní změny nepozoruji.

10.4.2020 v 5:50 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 107 | Diskuse

Edna Nová

Láska za časů COVID-19

Výzva pro časy budoucí: Pokud napíšu byť jen jediný další článek obsahující COVID-19 v názvu, tak mě prosím umlaťte. Nezasloužím si žádné slitování! A tak nyní slavnostně přísahám, že s virem se zde na mém blogu vidíte naposledy

9.4.2020 v 12:00 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 1028 | Diskuse

Ivana Klíma Šotnarová

Překvápko!!!

Tak to vám padne brada! Tomu, kdo má dvě, obě najednou. Kdo nevěří, ať tam běží!...ale až po karanténě... a možná se raději objednejte.

9.4.2020 v 8:38 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 384 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Když touha zabíjí...

Zase je to čeká, opět se potkají. Oba se vlastně na tohle setkání těší. Nebo ne?! Chtějí, ale trochu se bojí. Vzrušením ani nedýchají. Cítím v kostech, že tentokrát by oni dva... Ať se to konečně stane

9.4.2020 v 5:00 | Karma článku: 10.47 | Přečteno: 259 | Diskuse

Alena Damijo

Definice optimismu: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř!

V Anglii nám začaly velikonoční prázdniny. Od současného školního roku se ale liší jen tím, že nevstávám se slepicemi, abych cizím dětem dala úkoly a jejich rodičům další práci, stejně jako cizí učitelky nepřidělávají práci mně.

8.4.2020 v 9:30 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 427 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz