Pátek 29. května 2020, svátek má Maxmilián, Maxim
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 29. května 2020 Maxmilián, Maxim

Jak je důležité míti zálohy aneb Bez záloh to bolí

2. 11. 2015 15:58:02
"Doufám, že si děláš zálohy," řekl mezi dvěma sousty řízku můj muž, IT mág, kterýho si hýčkám jako rodinný poklad. A to jsem si ho vzala, aniž bych tušila, že jednou bude ajťáckým mágem.

Pracoval ve výpočetním středisku, kam jsem i já po škole nastoupila. Celé přízemí oné budovy zabíral počítač. Jmenoval se EC1033, byl ruské, pardon sovětské provenience, a bydlel na sále. Tak jsme říkali místnosti, kterou zabíral od zdi ke zdi a od podlahy až ke stropu. Každý, kdo měl k počítači přístup se musel odít do bílého pláště a pantoflí, pak teprve se mohl přiblížit.

Počítač chroustal děrné štítky, na kterých měl příkazy a plival sestavy s výsledky.

Mluvím o osmdesátých letech minulého století.

Pak jsem rodila děti, starala se o rodinu a s výpočetní technikou ztratila kontakt. Už jsem nikdy nenastoupila do toho vlaku, který se sametovou revolucí nabral kosmickou rychlost a nechala si jej spokojeně ujet. Můj muž se ve vlaku udržel, ani na okamžik nevystrčil nos, zůstal a stal se z něho "ajtý" mág.

A protože je šikovný a chytrý, neustále u našich dveří někdo se zarmouceným pohledem pláče, v náručí svého nejlepšího přítele, počítač.

Hodně jsme se nasmáli, když si ho pozvala do ordinace zkroušená paní doktorka, že se jí rozbil "ten držák na kafe". Držák na kafe? V počítači? Pro mého počítačového odborníka to nebyl až tak velký problém. Rozklíčoval rychle, že se jedná o CD mechaniku, kam si po vysunutí odkládala kávu.

Snadno pozná, komu se rozbila klávesnice, protože si do ní vylil čaj.

"Nevylila jste si tam něco?"

"Ne. To ne! V žádným případě," pohoršuje se hříšnice, jak ho taková blbost mohla napadnout.

Odpojí klávesnici. Zkušeným grifem, aby ji omotal kabelem, otočí vzhůru nohama, dobře, no tak písmenama, a z ní vytečou tři hrnky tekutiny. Dotyčná paní inženýrka, rudá až na zadku, dělá, jakoby tam najednou ani nebyla.

Jsem klidná a šťastná, že mám doma odborníka. Často pracuju s notebookem na klíně. Kdykoli mě takhle zahlídne, nezapomene se zeptat, jestli si dělám zálohy. Pak mi vypráví strašidelné historky, co se stalo těm, kteří nezálohovali. Jak přišli o minulost, přítomnost a ač se to nemusí zdát, tak i o budoucnost. Nemají ani fotku, natož důležitá data. Vlasy mi vstávají hrůzou na hlavě a v duchu si slibuju, že hned zítra si zálohy udělám.

"Doufám, že si děláš zálohy pokaždý, když skončíš," slyším tak často, že to ani nevnímám.

"To víš, že jo," v duchu přemýšlím, kdy naposledy to bylo. Minulý týden? Jo a kde jsem zase nechala tu flashku?

"Doufám, že to nedáváš jen na flashku, dal jsem ti přece záložní disk."

"Aha, záložní disk. Jo, vzpomínám si, dostala jsem ho k narozeninám. Měla jsem takovou radost, že jsem si musela následující den dojít koupit dárek sama. Kam jsem ho jenom uklidila? Vždyť se tady válel na stole několik měsíců. Jenže pak měla přijít návštěva, tak jsem ho sklidila. Kromě disku i nezaplacené složenky, pozvánku na preventivní prohlídku a ještě nějaké obálky, které jsem zapomněla rozbalit. Kde to všechno teď je? Sakra, toho je tolik pořád, kdo si to má furt pamatovat? Kam jsem to jenom dala? No nebudu se tím stresovat, určitě to tady někde bude." Odložím tento vnitřní monolog na neurčito.

Neděle ráno, pracuju u počítače. Opravdu nehraju žádnou hru ani nesjížím facebook. No dobře, občas se tam překliknu. A najednou. TMA! Obrazovka zčerná. Jen vlevo nahoře bliká na poplach červené světýlko. V mé hlavě se rozbliká taky a s pocitem nevolnosti vzpomínám, kdy naposledy jsem dělala zálohu. Čtrnáct dní? Auuu, to bude bolet.

S pokorným tichým hlasem jdu za svým ajťákem.

"Ty přece máš zálohy," je úplně v klidu. Mám přiznat barvu? Že nedělám zálohy pokaždé když skončím s prací, protože jsem líná dojít si pro flashku či vzpomenout si, kam jsem dala disk. Mlčím, v oku mi tiká tik. Žaludek se obrací naruby, noha nervózně klepe do podlahy. Ruce drží palce a v duchu si opakuju mantru - to bude dobrý! Tvář napětím rudne. Chci bušit hlavou o zeď, ale to by mě bolelo a taky bych byla moc nápadná. Hned by si domyslel, že ani nevím, kdy naposledy jsem práci zálohovala.

Bere počítač do rukou, tváří se, jakoby ten přístroj viděl prvně v životě. Obrací ho vzhůru nohama a ptá se, kde má zapínání, a ať mu podám brejle. Mlčky prstem ukážu na vypínač.

Zmáčkne ho, nic se neděje. Obrazovka je černá jako prázdnota v mojí hlavě. Strach mě pohlcuje celou. Znovu mačká vypínač. Drží ho nekonečnou dobu. Můj žaludek se třese jako teplý sulc.

Pak počítač naskočí. Něco mu počítačtinou říká, ale s tím si odborník odborně poradí. Chvíli trvá, než se mašina dostane do pracovního režimu a než se já zbavím napětí. Nemusí být ještě vyhráno, mohlo se něco ztratit.

Zvítězili jsme. Všechno funguje.

Zázračně si vzpomínám, kam jsem uklidila externí disk. Beru i flashku.

Zálohuju jako o život na všechno, kam to jde!

A proto, slovy mého muže, vás nabádám: "Dělejte si zálohy, dělejte si zálohy, dělejte si zálohy!"

Autor: Zuzka Součková | pondělí 2.11.2015 15:58 | karma článku: 33.12 | přečteno: 2254x

Další články blogera

Zuzka Součková

Je svět v pořádku?

Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.

3.5.2020 v 19:05 | Karma článku: 21.95 | Přečteno: 546 | Diskuse

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.87 | Přečteno: 3156 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.78 | Přečteno: 1230 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.12 | Přečteno: 3274 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marek Valiček

Květák s vajíčkem je dneska už šatobriard

Sem tam si při našem tlachání se Zorinou dáváme inspirace k tomu, co uvařit, nebo na čem si pošmakovat...

29.5.2020 v 15:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Dáša Stárková

Paní Veroniko Brožová, jste skvělá, držte se a nedejte se

Nenechte se prosím udolat. Učinila jste správně, že jste hejtmanku Středočeského kraje informovala. Díky její reakci víme, jak nespolehlivé máme vedení a jak bezostyšně hazarduje se zdravím vás zdravotníků i nás občanů.

29.5.2020 v 14:52 | Karma článku: 15.38 | Přečteno: 149 | Diskuse

David Gruber

Když lidé na internetu myslí emocemi, a ne rozumem

Internetová diskusní kanálie, závistivé pomluvy, drsné polemiky hemžící se urážkami, sebezahleděná nadpozemská jistota o vlastní pravdě a o nepravdě těch druhých... Toho jsme svědky dnes a denně zhusta. Co za tím vězí?

29.5.2020 v 14:02 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 260 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Pamatovák aneb Mozkový jogging

Věděli jste, že člověk v dávných dobách ušel denně v průměru 19 kilometrů? A že pro správnou činnost paměti je nezbytný pohyb?

29.5.2020 v 10:59 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 243 | Diskuse

Pavla Kolářová

Kam s ní?

Před lety byla taková příjemně měkoučká, pěkně tvarovaná a pružná. Každý se s ní rád pomazlil a těch radostí, co si do sytosti užili... Jó to byly časy! Bezstarostné mládí plné divokých a vášnivých nocí, láskyplných vzdechů a...

28.5.2020 v 16:04 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 415 | Diskuse
VIP
Počet článků 280 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3237

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.

Najdete na iDNES.cz