Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Hlavně se dobře vdát!

26. 11. 2015 15:30:08
Odjakživa patřilo k nejdůležitější roli rodičů dobře vyvdat dceru. Rozhodně nic neponechat náhodě. Otcové si často hned po narození svých potomků v hospodě plácli. Moji rodiče se na tohle zvysoka vykašlali.

Otec mi žádného ženicha nezařídil a ještě mě naši do života nevybavilli nijak závratným věnem. Neměla jsem ani dukáty, ani chalupu od táty, ani dvě krávy, ani telátko, ni hus, ni kachen dost a dokonce ani selátko, o nové almaře nemluvě.

Zdálo se někomu snad málo sada peřin a hrnců, plus založené Prémiové spoření mladých u České státní spořitelny (ČSTSP)?

Nebo snad nepatrné věno nebylo tím hlavním důvodem, proč byl o mě malý zájem ze strany opačného pohlaví? Nestálo za tím spíš mé nízké sebevědomí, velký nos a zadek, malá, zlí jazykové by řekli žádná, ňadra, vlasy jako hřebíky, oblečení vyráběné na koleni sama-doma, což bych shrnula - nedostatek krásy?

Nevím proč, (snad karma - co jsem komu udělala?), ale často se mi stávalo, že ten, o kterého jsem měla zájem, mě nechtěl.

Ó, jak hluboce jsem milovala toho kluka z tanečních. Kolik bezesných nocí jsem kvůli němu proplakala a provzdychala. Chodila jsem jak duše bez těla, bílá stěna byla proti mně vybarvené panenské jablíčko. Vytrvale a mazaně, jak to umí jen náctileté dívky, jsem ho naháněla, až byl do mých sítí lapen. Několik tanečních hodin v mé společnosti nuceně protrpěl. Já šťastná jako blecha v kožichu, on jen tiše úpěl a nenápadně se mě snažil odradit. Například mi šlapal na nohy, o čemž jsem se domnívala, že je to tajné lásky znamení. Ukrýval se pod schody kulturního domu, odkud jsem ho srdnatě vyváděla s hrdým pocitem zachránkyně nevinného. Považte, on tam chodil s ostatními ulejváky kouřit. Tvářil se jako kakabus, když jsem ho vyhmátla, přičemž mi mohl děkovat, že chráním jeho zdraví. Byla jsem na tu dobu velice osvětová, tenkrát v sedmdesátých letech jsme ještě vůbec netušili, že kouření škodí zdraví, způsobuje rakovinu nebo dokonce neplodnost.

Díky mé vytrvalosti a jeho lhostejnosti, tolik typické pro náctileté hochy donucené matkou chodit do tanečních, jsme spolu pár lekcí odtančili, na čemž jsem vydělala. Nejen že jsem se tetelila blahem a rozkoší, když mě nuceně držel v náručí, ale jeho otec vlastnil fotoaparát a svého synka při tanci fotil. Občas jsem se do hledáčku přimotala i já, což byl zázrak, protože si ode mě držel odstup na délku paže. Na závěrečné lekci mi z povinnosti předal plyšového slona, opravdu jsem si to nevzala osobně, ale byla jsem ráda, že mám společníka, se kterým si můžeme prohlížet fotky z tanečních. Bohužel jsem při cestování životem poztrácela jak fotografie, tak i slona a dodnes mi zůstala pouze černobílá vzpomínka.

Pak byl v tanečních jiný hoch, který se líbil mým spolužačkám, nelíbil se mně, ale líbila jsem se mu já. Jestli jste se v tom taky ztratili, nic si z toho nedělejte, život občas vytváří nejasné vztahy. Ten prý vypadal jako zpěvák skupiny Bay City Rollers. Holky mu říkaly "bajsiťák" a to, že nadbíhá právě mně, mi z celého srdce záviděly. No ale co jsem měla dělat? Ve mně "bajsiťák" nevyvolával nic, zpěváci mě nezajímali, asi protože jsem znala jen Viktora Sodomu a Pavla Bobka. Tak dobrá, ještě Karla Gotta, Waldemara Matušku a ze zahraničních interpretů Deana Reeda.

Konec konců moje ego bylo rádo, že aspoň někdo mě chce.

A tak to bylo pořád. Já milovala jeho, on nemiloval mě, jiný mě zase miloval, ale já ho nechtěla. Když už jsem začínala mít obavy, jestli jsem vůbec v pořádku a jak je možné, že nemůžu s někým vytvořit pár, jeden se na obzoru objevil. A pak jiný a zase jiný.

Až jsem jednoho dne potkala svého budoucího i nynějšího muže. Nejspíš se právě kolem motal unuděný Amor. Předpokládám, že se určitě chtěl zase pobavit na můj účet a zasáhnout svým šípem jenom mě, abych opět prožívala bezesné noci touhy po onom muži. Tahle taktika mu nevyšla. V okamžiku napnutí tětivy jsme se k sobě přiblížili, Amorův šíp, který už nešel zastavit, zasáhl obě naše srdce přesně do středu. Pokud si pamatuju, odehrálo se to ve středu. A stalo se, co se stát mělo...

...další pohádku vám povím příště. Tak se těšte, milí čtenáři.

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 26.11.2015 15:30 | karma článku: 29.90 | přečteno: 2555x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jana Kozubíková

kOmický blog CLXXV.

V koronadobách funguje řada věcí odlišně (a některé vůbec). Pociťuji mírné osobní zklamání, jelikož kromě zahaleného obličeje a rozpraskané pokožky často mytých rukou u sebe zásadní změny nepozoruji.

10.4.2020 v 5:50 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 106 | Diskuse

Edna Nová

Láska za časů COVID-19

Výzva pro časy budoucí: Pokud napíšu byť jen jediný další článek obsahující COVID-19 v názvu, tak mě prosím umlaťte. Nezasloužím si žádné slitování! A tak nyní slavnostně přísahám, že s virem se zde na mém blogu vidíte naposledy

9.4.2020 v 12:00 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 1028 | Diskuse

Ivana Klíma Šotnarová

Překvápko!!!

Tak to vám padne brada! Tomu, kdo má dvě, obě najednou. Kdo nevěří, ať tam běží!...ale až po karanténě... a možná se raději objednejte.

9.4.2020 v 8:38 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 384 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Když touha zabíjí...

Zase je to čeká, opět se potkají. Oba se vlastně na tohle setkání těší. Nebo ne?! Chtějí, ale trochu se bojí. Vzrušením ani nedýchají. Cítím v kostech, že tentokrát by oni dva... Ať se to konečně stane

9.4.2020 v 5:00 | Karma článku: 10.47 | Přečteno: 259 | Diskuse

Alena Damijo

Definice optimismu: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř!

V Anglii nám začaly velikonoční prázdniny. Od současného školního roku se ale liší jen tím, že nevstávám se slepicemi, abych cizím dětem dala úkoly a jejich rodičům další práci, stejně jako cizí učitelky nepřidělávají práci mně.

8.4.2020 v 9:30 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 427 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz