Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Odhalení! Čas si dělá co chce... to není fér

29. 01. 2016 14:59:46
Čas je fyzikální veličina, která je velice relativní. Někdy týden uteče tak rychle, jako by trval pár minut. A naopak. Jindy se pár minut vleče celý týden.

Středeční večer. Čas běží tak akorát, víno ze sklenice ubývá rychle a Terka povídá pomalu: "Každý ráno mi čas letí jako blázen, je úplně splašenej a já kvůli tomu chodím denně pozdě do práce. Rozhodla jsem se ho přelstít tím, že si nařídím budík o půl hodiny dřív. Už večer při ulehnutí do postele, jsem se mu vysmívala, že mě ráno nedostane. Převalovala jsem se na posteli a nemohla se dočkat rána. Těšila se jako prvňáček, jak budou spolupracanti čumět, až do práce dorazím včas. Všem vyrazím dech, když já, věčný zpozdilec, vejdu do kanceláře. Jako bych slyšela obdivné, hlasité hmmm, které zašumí hned, když otevřu dveře. Dvě kolegyně, které mě právě pomlouvají, tak si jisté, že je nemůžu přistihnout, od sebe rychle odskočí. 'Vy jste tady dneska nějak brzy,' řekne šéf, usměje se a půjde mi vypsat prémie. A víš, jak to dopadlo?"

"No nevím, ale předpokládám, žes jim vytřela zrak."

"Ha, ha," usmála se a rychle dopila sklenici. Pak pokračovala dál: "Jako vždycky. Zazvonil budík, vyskočila jsem radostně z postele s myšlenkou - Dneska mám půl hodiny navíc. S těmi třiceti minutami k dobru jsem se mohla dlouze a detailně prohlížet v zrcadle, udělat si depilaci nohou. Několikrát se převléknu, až svůj outfit doladím do posledního detailu. Ne jako obvykle, kdy na sebe naházím, co najdu. Ovšem čas si dělá, co chce, jako vždy se snaží mě přelstít a já začínám pomalu nabírat časový skluz. Nejdřív jen vteřiny, pak minuty.
No co ti mám povídat... Neklaplo to! Do kanceláře jsem dorazila úplně stejně jako včera, předevčírem, minulý měsíc i minulý rok. Nefunguje to!"

Tak to jsou oni. Ti, na které pořád čekám, letí mi hlavou po celou dobu jejího vyprávění.

"Aha! Tak ty patříš mezi opozdilce, na které takoví, jako jsem já, pořád někde čekají. Kolik já vystála dolíků, když jsem měla sraz s kamarádkou, která chodí všude pozdě. Kdybys věděla, jak často jsem stepovala v mrazu před školou, a modlila se, aby čas poposkočil a školník konečně odemkl bránu vzdělávání. Autobus mi nikdy neujel a na nádraží jsem znala zpaměti všechny jízdní řády. Co jsem asi tak měla dělat při čekání na příjezd vlaku. Vždyť mě by mohly dráhy žalovat, že jsem při poskakování, aby mi nebyla zima, ošoupala dlaždice v nádražní hale. A to nemluvím o téměř stoprocentním zpoždění, které rychlíky mívají."

Terka se směje. Nechápu, co jí na tom připadá tak vtipný.

Pokračuju dál: "Takovej člověk, jako jsem já, to má těžký. Teď, když jsem zmoudřela, chápu, že je lepší čekat v klidu domova. A tak každé ráno zůstávám doma, než přijde správná chvíle k odchodu. Všechno mám hotové, zaleju kytky, přečešu třásně u koberce a když mi zbyde chvilka, vytřu ještě chodník. Chodník byl už vycíděný, leskl se jako zrcadlo a já dostala oprávněný strach, že na něm někdo uklouzne, zlomí si nohu a ještě ho budu mít na svědomí. Usoudila jsem, že asi vstávám zbytečně brzy, a posunula budík o půl hodiny později. Uléhám s myšlenkou, jak si krásně pospím, a že nebudu muset ráno dělat zbytečnosti, než nastane čas odchodu. Probudím se. Už se nemůžu dočkat, až budík konečně zazvoní. Několikrát zkontroluju, je-li nastaveno zvonění a jestli už můžu vstávat. Pokaždé zklamaně klesám zpátky na polštář. Musím vydržet. Hurá, konečně slyším budící zvuk. Vystartuju do nového dne jako raketa. Síla zvyku mi nedovolí ztrácet čas. V rychlosti spáchám ranní hygienu, snídani a i nezbytnou kávu. Zbývá mi pořád tolik času, zaleju kytky. Pořád času dost. Já snad půjdu zase leštit chodník." Terka nevěřícně kroutí hlavou.

"No co ti mám povídat... Neklaplo to! Ráno probíhalo úplně stejně jako včera, předevčírem, minulý měsíc i minulý rok. Nefunguje to!"

Čas je relativní. Dělá si co chce. Někdy letí a spěchá jako horská bystřinka, jindy se líně převaluje jak řeka nad jezem. Nejrychleji utíká, když se nám to nehodí do krámu a na čas si dává, pokud bychom chtěli něco mít už za sebou.

Ano, čas je velice relativní fyzikální veličina, která si dělá co chce! To není fér. A proto se jím nenechme zahnat do kouta!

Autor: Zuzka Součková | pátek 29.1.2016 14:59 | karma článku: 23.81 | přečteno: 946x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Kdy je čtvrtek opravdu uplakaný

Uplakaný, nebo zelený. Z hlediska etymologie v tomhle není extra jasno. Zřejmě ta lkavost a pláč, co má v němčině tak blízko k zelené, té zelené spíš podlehly. Nicméně splněno spravedlivě - v břiše mám špenát a vedle mne vzlyky..

10.4.2020 v 11:02 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 116 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ruská nehoráznost

Nedávno jsem zmínil, že prezidentův mluvčí Ovčáček ví možná víc, když napsal na adresu zastupitelstva Prahy 6, která nechalo odstranit sochu maršála Koněva, že „kdo šíří zlo, nakonec mu sám podlehne a skončí v nekonečné temnotě“.

10.4.2020 v 10:33 | Karma článku: 20.42 | Přečteno: 291 | Diskuse

Michal Pohanka

Po rasistických zákuscích tu máme rasově necitlivé roušky

Pokud se nebudeme zabývat skutečnými příčinami problémů, ale budeme se místo toho babrat v rasistických zákuscích a klíčenkách, obavy z černochů v rouškách hned tak nezmizí.

9.4.2020 v 19:20 | Karma článku: 37.89 | Přečteno: 2028 | Diskuse

Karel Trčálek

Vynáším soud nad Kristem: „Ukřižovat!“

Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes vynášejí farizejové soud nad Kristem a stejně jako před dvěma tisíci lety to považují za důkaz své zbožnosti

9.4.2020 v 17:37 | Karma článku: 8.85 | Přečteno: 283 | Diskuse

František Skopal

Proč vyšší Moc vyhání křesťany na Velikonoce z chrámů?

Materialisté vnímají současnou koronavirusovou krizi jako něco, co je zvládnutelné vědou a zdravotnictvím. Vůbec se nezamýšlejí nad její hlubší symbolikou. Proto se dívají na to, co se děje, ale nevidí.

9.4.2020 v 14:50 | Karma článku: 2.93 | Přečteno: 103 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Rouška zastaví koronavirus, potvrdili vědci. Laboratoří je i celé Česko

Experimenty potvrdily, že klasická chirurgická rouška výrazně snižuje výskyt koronaviru ve vydechovaném vzduchu....

Bruce Willis je v karanténě s exmanželkou Demi Moore. Dceři oholil hlavu

Bruce Willis (65) a Demi Moore (57) se rozvedli před dvaceti lety. Vycházejí spolu ovšem tak dobře, že tráví karanténu...

Díky koronaviru v pornu vydělávám velké peníze, říká bývalá Disney hvězda

Po neúspěchu v Hollywoodu přesedlala Maitland Wardová (42) na kariéru v pornoprůmyslu, kde se jí velmi daří. Herečka se...

Obchody zůstanou na pomlázku zavřené. Řetězce nevyužily stavu nouze

O Velikonočním pondělí zůstanou supermarkety zavřené a budou se tak držet zákona, který platí v běžných dobách. V...

Páté zvláštní poselství za 68 let vlády. Alžběta II. promluvila o koronaviru

Britská královna Alžběta II. (93) v neděli promluvila k veřejnosti. V předtočené nahrávce zdůraznila nutnost sebekázně...