Odhalení! Čas si dělá co chce... to není fér

29. 01. 2016 14:59:46
Čas je fyzikální veličina, která je velice relativní. Někdy týden uteče tak rychle, jako by trval pár minut. A naopak. Jindy se pár minut vleče celý týden.

Středeční večer. Čas běží tak akorát, víno ze sklenice ubývá rychle a Terka povídá pomalu: "Každý ráno mi čas letí jako blázen, je úplně splašenej a já kvůli tomu chodím denně pozdě do práce. Rozhodla jsem se ho přelstít tím, že si nařídím budík o půl hodiny dřív. Už večer při ulehnutí do postele, jsem se mu vysmívala, že mě ráno nedostane. Převalovala jsem se na posteli a nemohla se dočkat rána. Těšila se jako prvňáček, jak budou spolupracanti čumět, až do práce dorazím včas. Všem vyrazím dech, když já, věčný zpozdilec, vejdu do kanceláře. Jako bych slyšela obdivné, hlasité hmmm, které zašumí hned, když otevřu dveře. Dvě kolegyně, které mě právě pomlouvají, tak si jisté, že je nemůžu přistihnout, od sebe rychle odskočí. 'Vy jste tady dneska nějak brzy,' řekne šéf, usměje se a půjde mi vypsat prémie. A víš, jak to dopadlo?"

"No nevím, ale předpokládám, žes jim vytřela zrak."

"Ha, ha," usmála se a rychle dopila sklenici. Pak pokračovala dál: "Jako vždycky. Zazvonil budík, vyskočila jsem radostně z postele s myšlenkou - Dneska mám půl hodiny navíc. S těmi třiceti minutami k dobru jsem se mohla dlouze a detailně prohlížet v zrcadle, udělat si depilaci nohou. Několikrát se převléknu, až svůj outfit doladím do posledního detailu. Ne jako obvykle, kdy na sebe naházím, co najdu. Ovšem čas si dělá, co chce, jako vždy se snaží mě přelstít a já začínám pomalu nabírat časový skluz. Nejdřív jen vteřiny, pak minuty.
No co ti mám povídat... Neklaplo to! Do kanceláře jsem dorazila úplně stejně jako včera, předevčírem, minulý měsíc i minulý rok. Nefunguje to!"

Tak to jsou oni. Ti, na které pořád čekám, letí mi hlavou po celou dobu jejího vyprávění.

"Aha! Tak ty patříš mezi opozdilce, na které takoví, jako jsem já, pořád někde čekají. Kolik já vystála dolíků, když jsem měla sraz s kamarádkou, která chodí všude pozdě. Kdybys věděla, jak často jsem stepovala v mrazu před školou, a modlila se, aby čas poposkočil a školník konečně odemkl bránu vzdělávání. Autobus mi nikdy neujel a na nádraží jsem znala zpaměti všechny jízdní řády. Co jsem asi tak měla dělat při čekání na příjezd vlaku. Vždyť mě by mohly dráhy žalovat, že jsem při poskakování, aby mi nebyla zima, ošoupala dlaždice v nádražní hale. A to nemluvím o téměř stoprocentním zpoždění, které rychlíky mívají."

Terka se směje. Nechápu, co jí na tom připadá tak vtipný.

Pokračuju dál: "Takovej člověk, jako jsem já, to má těžký. Teď, když jsem zmoudřela, chápu, že je lepší čekat v klidu domova. A tak každé ráno zůstávám doma, než přijde správná chvíle k odchodu. Všechno mám hotové, zaleju kytky, přečešu třásně u koberce a když mi zbyde chvilka, vytřu ještě chodník. Chodník byl už vycíděný, leskl se jako zrcadlo a já dostala oprávněný strach, že na něm někdo uklouzne, zlomí si nohu a ještě ho budu mít na svědomí. Usoudila jsem, že asi vstávám zbytečně brzy, a posunula budík o půl hodiny později. Uléhám s myšlenkou, jak si krásně pospím, a že nebudu muset ráno dělat zbytečnosti, než nastane čas odchodu. Probudím se. Už se nemůžu dočkat, až budík konečně zazvoní. Několikrát zkontroluju, je-li nastaveno zvonění a jestli už můžu vstávat. Pokaždé zklamaně klesám zpátky na polštář. Musím vydržet. Hurá, konečně slyším budící zvuk. Vystartuju do nového dne jako raketa. Síla zvyku mi nedovolí ztrácet čas. V rychlosti spáchám ranní hygienu, snídani a i nezbytnou kávu. Zbývá mi pořád tolik času, zaleju kytky. Pořád času dost. Já snad půjdu zase leštit chodník." Terka nevěřícně kroutí hlavou.

"No co ti mám povídat... Neklaplo to! Ráno probíhalo úplně stejně jako včera, předevčírem, minulý měsíc i minulý rok. Nefunguje to!"

Čas je relativní. Dělá si co chce. Někdy letí a spěchá jako horská bystřinka, jindy se líně převaluje jak řeka nad jezem. Nejrychleji utíká, když se nám to nehodí do krámu a na čas si dává, pokud bychom chtěli něco mít už za sebou.

Ano, čas je velice relativní fyzikální veličina, která si dělá co chce! To není fér. A proto se jím nenechme zahnat do kouta!

Autor: Zuzka Součková | pátek 29.1.2016 14:59 | karma článku: 23.95 | přečteno: 948x

Další články blogera

Zuzka Součková

Historka vskutku fekální

Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!

30.12.2021 v 18:27 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 1139 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 28.68 | Přečteno: 552 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 525 | Diskuse
VIP
Počet článků 281 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3261

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...