"Mami, jak se dělají děti?"
Mysleli si rodiče snad, že jsem tak pitomá? Ovšem, že je za tím něco neobvyklého jsem rozpoznala hned, když jsem se poprvé zeptala: "Mami, jak se dělají děti?" Matka byla v tom okamžiku stižena totální hluchotou, sněžnou slepotou, ztrátou řeči, paměti a snad i čichu. Odpovědí mi bylo vždycky mlčení.
Když se rodičům mé kamarádky narodilo mimino, vyrazila jsem na výzvědy. Nenápadně se u nich rozhlížím. Po tom, že by u nich byl čáp (co kdyby?), nebylo ani památky. Čáp je poměrně velký pták, znala jsem ho. Už jsem ho obhlížela v ZOO a zkoumala, jestli se mu do zobáku vejde mimino. Oni neměli ve svém 1+1 ani balkon, kam by malého Pepíčka odložil. Okna měla parapety tak malé, že i květník s pažitkou při malém vánku spadl náhodně kolemjdoucímu na hlavu. Byla z toho tehdy pořádná aféra. A otevřeným oknem by se dovnitř mohl dostat tak maximálně vrabčák. Ujistilo mě to v podezření, že čáp ani vrána za tím nebudou.
Ale co tedy?
Když nám bylo devět, přišel mezi nás nový spolužák. Byl o dva roky starší, ve třetí třídě byl potřetí. Světák. Ve svém věku už prošel celou republiku. Z východního Slovenska až k nám na západ Čech. Kluk s velkýma tmavýma očima, s velkou rodinou, s neposednými vlasy černými jako uhel, za nehty špínu. Což učitelka těžce nesla, peskovala ho každý den a nutila vydrbat se. Jenže jeho špína byla zažraná. Tenhle Slovák se jmenoval Janko. Po nějaké době jeho početná rodina zvedla kotvy a odcestovala zase dál. Bůh ví, kde je mu dneska konec. Ale Janko byl kluk životem protřelý. Hned po nástupu k nám do třídy zbil všechny hochy, čímž si vybojoval první pozici ve třídní hierarchii. My dívky jsme sice trochu nad ním a jeho tělesnou vůní ohrnovaly nos, ale přesto tady bylo něco, čím nám imponoval.
To jsme ještě netušili, že tenhle Janko ví, jak se dělají děti. Jednoho dne se prořekl, problém nakousnul a vychytrale zmkl. A pak už nás napínal nás jako gumu. Vysílali jsme za ním spojky, které se snažili to z něho vytáhnout. Janko, přestože neuměl sčítat, odčítat, číst ani psát, rychle pochopil sílu, kterou získává, když ví něco, co my nevíme a začal dělat fóry. Mlčel jako ryba. Snažili jsme se ho uplácet. Tu svačina, tu koupené eskimo, tu jablko a před Vánoci dokonce obětovala Martina banán a já mandarinku. Petr dal kubánský pomeranč. Touha zjistit největší tajemství života byla silná. Když Janko pochopil, že udělat dobrý skutek by mu možná pomohlo u nebeského soudu, rozhodl se vylézt s kůží na trh. Bylo to takhle po vánočních prázdninách začátkem ledna. Janko dojídal poslední zbytky našich kolekcí. Čokoláda mu ulpívala na zubech, takže vypadal jakoby se vrátil z boje. Mrzlo až praštělo, ale nám tváře i uši hořely. Nespouštěli jsme z něj oči. Vůbec nám nevadilo, že sněhem oválené tepláky jsou zmrzlé na kost, takže není možné udělat krok. Janko strčil do pusy poslední čokoládovou figurku, přehlédl své publikum a s plnou pusou řekl: "Táta do mámy načůrá!"
Načůrá? Fuj! To je hnus! Tomu jsme nemohli uvěřit.
"Kecáš!" největší rváč naší třídy na něj skočil a porazil ho do sněhu. Musel přece bránit čest své matky i svého otce, váženého místního lékaře. A také zachránit čest našich rodičů. Souboj to byl tuhý. Odcházeli oba zkrvavení. My dívky jsme ztuhlé mrazem i úžasem jen stály a zpracovávaly tuhle informaci. A usnesli jsme se, že kecá. Od té doby už mu nikdo nedal ani špičku rohlíku. Lhář! Takovej hnus. Fuj!
Postupem let jsem dospěla a tajemství mi bylo odhaleno. Už vím, že děti nenosí čáp ani vrána. Děti se přece vozí z porodnice!
P.S.: Všem čtenářům, kteří dočetli až sem, přeju šťastné a veselé!
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.