Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Být stále mlád? ...to snad ani ne

5. 01. 2016 14:39:24
Rok se s rokem sešel. A světe, div se, budu zase mít jiné číslo označující věk. S přibývajícími roky se mění častěji a rychleji. Kdo si to má pořád pamatovat? Už vím, po vzoru Ivany Trump budu tvrdit, že je mi dvacet pět. Napořád!

Ovšem mám oprávněné obavy, že stejně jako Ivaně, ani mně to nikdo neuvěří.

Už jenom proto, že musím mít při ruce pořád brýle. Co při ruce, na očích! Tuhle jsem přišla do restaurace a neměla je ani na očích ani při ruce. Dlouze jsem studovala jídelní lístek, tvářila se chytře, jako bych četla minimálně Homérovu rozsáhlou epickou báseň Odysseia psanou v daktylském hexametru. Až mě od vedlejšího stolu pohledný gentlemann (aspoň mi jako pohledný připadal, přestože jsem neměla ta zvětšovací skla na očích, nebo možná právě proto!) upozornil, že držím jídelní lístek vzhůru nohama. Omluvně jsem se usmála, pokrčila rameny, laškovně na něj zamrkala, což se mu zřejmě jevilo jako tik, čímž odhadl moji mentální úroveň. Se shovívavým úsměvem okamžitě ztratil zájem o mou osobu a já se mohla nerušeně věnovat jídelnímu lístku. Otočila jsem ho nohama dolů. Tedy ten jídelní lístek! Nestalo se nic. Pořád jsem viděla jen šmouhy. Zapíchnu prst do jednoho místa a objednám si. Číšník mi po zbytek večera nosil kompletní menu pro dva v ceně jídla pro čtyřčlennou rodinu na celý týden.

Když jsem byla mladá, viděla jsem tak dobře, že jsem nepotřebovala hodinky. Vždycky se v mém okolí vyskytl někdo s ciferníkem zn. Prim či Čajka na ruce a já nenápadně okukovala ručičky na jeho zápěstí. Občas sice vznikly prapodivné situace, když dotyčný zpozoroval, že mu zírám do míst, kam zrak slušné ženy nikdy nepadne. To když měl ruce složené v klíně.

Dnes hodinky nosím. Pro parádu nikoli pro zjištění času. Stěží bez brýlí dokážu rozklíčovat, kolik ukazují právě hodin.

Bez brýlí jsem sice polovičním člověkem, přesto je nenosím. Pokud se chci stát celým člověkem, běhám po bytě, hledám brýle, které mám buď na očích nebo ve vlasech či zapíchnuté za pacičku ve výstřihu.

Stáří je milosrdné. Bere mi ostrý zrak a já v koupelnovém zrcadle vidím stále pětadvacetiletou holku. Do doby, než si brýle nasadím. Ufff! To se vždycky leknu. Vrásky, šediny, celulitida, špeky. Konec konců, to si už pamatuju, ale co teprve ten bordel okolo. Pokapané umyvadlo, zubní pasta na kohoutku, poprskané zrcadlo. V kuchyni to není o nic lepší. Olejem postříkaný sporák, kus těsta přilepený na lince, zaschlá vajíčka na mém talířku - bez brýlí zůstávám naprosto klidná.

Mám ráda svůj slábnoucí zrak, který mi barví svět narůžovo. S brýlemi vidím věci takové, jaké jsou a to se mi moc nelíbí. A proto je nosím jen v nejnutnějších případech.

Kromě zraku mi slábne i paměť. A nejen mně, ale i mým kamarádkám. Naše rozhovory by agenti FBI mohli považovat za šifry.

"Ty hele, jak se jmenovala taková ta..., ehm... jak hrála v tom filmu. No víš, přece ta... jak nosila takhle ty vlasy (gestem naznačím drdol). Víš přece... ta... taky hrála v tom filmu, jak jsme na něm spolu byli, s tím... no jak se jenom jmenoval? Takovej ten strašně pěknej film, jak jsme nakonec brečeli."

"Myslíš ten film, jak tam hrál Bartoška?"

"Nééé, to byl jinej film, tam hrál přece takovej ten... jak si pak vzal tu tamtu, když se s tou tamtou rozvedli..."

"V tom filmu?"

"Nééé, ve skutečnosti..."

Je to neuvěřitelné, ale občas se stane zázrak a my na to přijdeme.

Ano vím, že lepší to už nebude, a proto se nehodlám hroutit. Někdo je od mládí stár, jiný zůstává mladý bez ohledu na dávné datum narození. Někdo se ve dvaceti cítí na šedesát, jindy je šedesátník svým přístupem k životu mladší než kdekterý dvacátník.

Číslovka která určuje věk, se každý rok mění, a proto není nutné si ji pamatovat. Věk je jenom číslo. A záleží jenom na nás, kde na číselné řadě leží.

Autor: Zuzka Součková | úterý 5.1.2016 14:39 | karma článku: 33.06 | přečteno: 1698x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

10 metrů za 10 litrů

A taky tisíc miliard na pomoc všetkým. Jsou to těžké počty, ale vyvolení máknou a nějak už se dopočítají.

10.4.2020 v 14:16 | Karma článku: 5.34 | Přečteno: 126 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Kdy je čtvrtek opravdu uplakaný

Uplakaný, nebo zelený. Z hlediska etymologie v tomhle není extra jasno. Zřejmě ta lkavost a pláč, co má v němčině tak blízko k zelené, té zelené spíš podlehly. Nicméně splněno spravedlivě - v břiše mám špenát a vedle mne vzlyky..

10.4.2020 v 11:02 | Karma článku: 11.37 | Přečteno: 146 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ruská nehoráznost

Nedávno jsem zmínil, že prezidentův mluvčí Ovčáček ví možná víc, když napsal na adresu zastupitelstva Prahy 6, která nechalo odstranit sochu maršála Koněva, že „kdo šíří zlo, nakonec mu sám podlehne a skončí v nekonečné temnotě“.

10.4.2020 v 10:33 | Karma článku: 23.83 | Přečteno: 386 | Diskuse

Michal Pohanka

Po rasistických zákuscích tu máme rasově necitlivé roušky

Pokud se nebudeme zabývat skutečnými příčinami problémů, ale budeme se místo toho babrat v rasistických zákuscích a klíčenkách, obavy z černochů v rouškách hned tak nezmizí.

9.4.2020 v 19:20 | Karma článku: 38.05 | Přečteno: 2098 | Diskuse

Karel Trčálek

Vynáším soud nad Kristem: „Ukřižovat!“

Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes vynášejí farizejové soud nad Kristem a stejně jako před dvěma tisíci lety to považují za důkaz své zbožnosti

9.4.2020 v 17:37 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 285 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz