Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Chytrý telefon? Ne, děkuji, asi raději zůstanu hloupá!

8. 03. 2016 14:49:52
Jsem žena (to je novinka, co?). Celý život sbírám zkušenosti, dívám se kolem sebe otevřenýma očima, čtu, sleduju internet a dokonce jsem kdysi poměrně úspěšně ukončila vzdělávání.

Umím číst, rozeznám shodu podmětu s přísudkem, sčítám, odčítám, násobím i dělím jednoduchá čísla z hlavy, najdu v mapě trasu, umím se podepsat. Jsem schopná poskládat pár vět, aby dávaly smysl. Vím, kde leží Burkina Faso, New York i Austrále. V cizině se cizím jazykem dokážu zeptat na cestu (no dobře, za použití rukou i nohou!), i koupit v supermarketu bagetu, víno, sýr. Na nebi rozeznám Velký vůz a když se hodně soustředím, podaří se mi najít i Malý. Vím, že slunce vychází na východě a taky vím, kde zapadá. U nás za barákem.

Když jsem si myslela, že už toho vím dost, přišly chytré telefony. Asi aby mi řekly, že vím, že nic nevím. To jsem ale už dávno věděla a tak jsem si začala pokládat otázku - proč? Proč majitelé ty chytré přístroje velikosti středně velké čokolády pořád svírají v ruce, když to čokoláda není? Dobře, uvědomuju si, jak jsem primitivní, když jediná věc, kterou bych chtěla mít pořád při ruce je čokoláda. No tak jo, ještě řízek! A neschází jim ta ruka při vykonávání běžných denních činností? Třeba na záchodě nebo při řízení auta? A to tam pořád loví nějaká moudra? Teda, ti budou chytří, bodl mě osten závisti. A na malou chvíli jsem zatoužila vlastnit tuhle studnici moudrosti. Pak mi známá řekla, že díky "smartfounu" je pořád ve spojení se svými facebookovými přáteli. "A proč?" položila jsem otázku na úrovni tříletého dítěte.

"No, je zajímavý vědět, co kdy a kdo dělá."

"A proč si nezavoláte, abyste si tohle spolu řekli?" Pohlédla na mě a já v jejích očích zahlédla, že tato otázka ponížila výši mého IQ o minimálně třicet bodů.

Pokrčila rameny. Snažila se mě přesvědčit, jaká je výhoda znát i to, co nezná, všechno si najde a díky rozličným aplikacím je pořád v obraze. Pak sklonila hlavu a začala se už věnovat jen svému telefonu.

Stejně jsem to nemohla pochopit. Dělat ze sebe chytráka, který všechno ví, je stejné, jako nosit vycpanou podprsenku a chlubit se bujným poprsím, přestože po odložení podprsenky zůstává jen holá pláň. Jednou nastane den, kdy dojde k odhalení, a zklamání, které přijde, je víc než přiměřené a hodně, hodně nepříjemné.

Můj telefon není chytrý, není dotykový a nemá velký displej. Má tlačítka a věrně mi slouží k telefonování. Nepotřebuju a hlavně nechci být neustále připoutaná k internetu. Co znám, to znám a co nevím, mohu sice nastudovat, ale musím si zapamatovat a tak použít alespoň občas hlavu a v ní uložený mozek.

Ovšem dostalo mě, když jsem se nedávno dočetla, že vědci vynalezli aplikaci, která rozezná, proč dítě pláče. Tady.

Jsem matkou tří dětí. Ještě dneska se mi jako sklenice plzeňského orosí čelo, když si vzpomenu, jak dítě plakalo a nedokázalo říct proč. Asi proto, že novorozenec či malý kojenec ještě neumí mluvit.

Náš dialog se odehrával na vysoké úrovni: "Proč brečíš?" položím jako slušně vychovaná žena novorozenci otázku. Jsem jeho matka, mám nárok to vědět.

"Uááááá! Uáááá!"

Ptám se znovu. Zvýším hlas, ztiším hlas, zaprosím, zašeptám, zakřičím, zažadoním, snažím se dítě uplatit, změním hlas ve snaze ošálit ho, a stále dokola se ptám. Nic!

Odpovědí je mi jenom: "Uááááá! Uáááá!"

Protože dítě se mnou odmítá vést odbornou konverzaci na téma prdíky, bolavé bříško, nedostatek mateřského mléka, či dokonce plné kalhoty, musím zapojit své mateřské instinkty. Miminko přebalím, nakrmím, pochovám, snažím se ho uspat. Pokud brečí dál, celý postup vytrvale opakuji, až se dítě (povětšinou někdy nad ránem!) uklidní.

Ohledně aplikace, která přišla čtvrt století poté, jsem nadskočila radostí. Budoucí maminky, matky mých vnoučat budou mít klid. Přiloží k dítěti telefon a ten jim řekne, proč řve. Ač nejsem přímo technický typ, zajímalo mě, jak dokáže telefon(!) byť chytrý(!), vyhodnotit, co dítěti je. Když matka to dokáže stěží. To, co jsem se dozvěděla, mě dostalo jako rána palicí. Dělají si ze mě srandu, ti vědci? Telefon dokáže podle tónu pláče zjistit, jestli má dítě hlad, je mokré, nemůže usnout nebo se cítí osamocené. Aplikace nedokáže říct nic jiného, než to co matky beztak tuší.

A proto jděte s takovou vědmou kamsi... Maminky, používejte mateřské instinkty, než vás technika plně pohltí. Nepřikládejte zbytečně ke svým dětem telefon vyzařující bůhví jaké paprsky. Raději miminko zahrňte láskou, pochovejte, věnujte se mu. Určitě se vám to vyplatí.

Lidi, neblbněme, zapojujme zdravý selský rozum, zkušenosti a nespoléhejme se na techniku. Vždyť jsou to jen přístroje. Používejme tyto výdobytky civilizace s rozumem, nestavme je na pidestal a nedělejme si z nich novodobé bohy. Vždyť mají sloužit nám, nikoli my jim. Nestávejme se rukojmím ve hře, kterou s námi výrobci a prodejci těchto chytrých mašin hrají. Vždyť se z nás stanou úplní pitomci, neschopní zapamatovat si cokoli, protože se nebudeme potřebovat učit a používat mozek. Pak nemůže nastat nic jiného než konec civilizace. Vzpomeňme si, jak o tom napsal Karel Čapek už v roce 1920 ve svém dramatu R.U.R.

Autor: Zuzka Součková | úterý 8.3.2016 14:49 | karma článku: 44.27 | přečteno: 7415x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

10 metrů za 10 litrů

A taky tisíc miliard na pomoc všetkým. Jsou to těžké počty, ale vyvolení máknou a nějak už se dopočítají.

10.4.2020 v 14:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Kdy je čtvrtek opravdu uplakaný

Uplakaný, nebo zelený. Z hlediska etymologie v tomhle není extra jasno. Zřejmě ta lkavost a pláč, co má v němčině tak blízko k zelené, té zelené spíš podlehly. Nicméně splněno spravedlivě - v břiše mám špenát a vedle mne vzlyky..

10.4.2020 v 11:02 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 139 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ruská nehoráznost

Nedávno jsem zmínil, že prezidentův mluvčí Ovčáček ví možná víc, když napsal na adresu zastupitelstva Prahy 6, která nechalo odstranit sochu maršála Koněva, že „kdo šíří zlo, nakonec mu sám podlehne a skončí v nekonečné temnotě“.

10.4.2020 v 10:33 | Karma článku: 23.06 | Přečteno: 364 | Diskuse

Michal Pohanka

Po rasistických zákuscích tu máme rasově necitlivé roušky

Pokud se nebudeme zabývat skutečnými příčinami problémů, ale budeme se místo toho babrat v rasistických zákuscích a klíčenkách, obavy z černochů v rouškách hned tak nezmizí.

9.4.2020 v 19:20 | Karma článku: 38.05 | Přečteno: 2078 | Diskuse

Karel Trčálek

Vynáším soud nad Kristem: „Ukřižovat!“

Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes vynášejí farizejové soud nad Kristem a stejně jako před dvěma tisíci lety to považují za důkaz své zbožnosti

9.4.2020 v 17:37 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 284 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz