Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Jak jsem se odnaučovala kouřit

15. 01. 2016 15:00:00
V dobách dávných, kdy za devatero horami a devatero řekami vládl komunista, jsem se rozhodla, z ničeho nic, prostě jen tak, přestat kouřit.

"Od zejtřka nekouřím!" Třesoucí se rukou vytáhnu a zapálím poslední cigaretu z poslední krabičky, kterou jsem kdy ve svém životě pro svoji potřebu včera zakoupila.

Je večer a úplněk na obloze vede mé kroky k tak radikálnímu rozhodnutí.

Škoda, že už nemám cigára, ještě jednu bych si dala. Jednu, tu poslední. Hmmm, takže poslední byla ta předposlední, matu sama sebe svojí brilantní matematickou úvahou.

Ráno se probouzím, a první co mě napadne je slovo cigareta. Hned ho zaženu a přísně si připomenu, že ode dneška nekouřím.

Plná elánu vyskočím z postele. Začíná přece nový život. Počítám kolik peněz ušetřím, když nebudu kouřit a hned vím, za co je utratím. Ještě trochu váhám, jestli si koupím tu kabelku, která je k sehnání jen v NDR nebo jestli pojedu na zájezd k Balatonu.

Posnídám bohatě. Na nový asketický život se musím předem posilnit. V duchu přemítám, že se ze mě stane Mirek Dušín v sukni. A hned si připadám taková lepší. Odvážná, odhodlaná, vytrvalá, trpělivá, zdravotně nezávadná až žádoucí.

Odcházím za prací. Na autobusové zastávce mě přes nos praští vůně cigaretového dýmu. Slastně nasaju. Pak si vzpomenu na své odhodlání a už se rozčiluju: To je smrad! Ty lidi vůbec nemají pochopení pro nás nekuřáky! Vůbec mě nepohoršuje, že ještě včera jsem tu dýmila jako parní lokomotiva. Ale dneska je dneska!

"Pojď s námi na cigáro," lákají mě kolegyně. Odmítám. Pak sama sedím téměř půlhodiny v kanceláři a zase se rozčiluju, jak jsou líné, nezodpovědné, a že přece nebudu za ně dělat jejich práci. Fuj, ti kuřáci! Pořád si připadám taková lepší a možná trochu i kuřačkami pohrdám. Nevšímám si, jak nervózně bubnuju prstem do stolu a nohou vydupávám árii z Prodané nevěsty, ze které plynule přecházím do Beethovenovy Symfonie č. 5 c moll op. 67 „Osudová“ ...ó, jak symbolické.

Kuřačky za směnu stihly několikrát odejít na cigáro, zatímco já jsem uvázaná u stolu jako pes u boudy s pocitem, že to tady za ně musím oddřít.

Z práce odcházím domů totálně vyřízená. Byt je opuštěný. Projedu staré kabáty, jestli bych nenašla někde zapomenutou cigaretu nebo aspoň ohořelý nedopalek. Nenajdu nic, huba mi jde šejdrem a tak raději odcházím na lože s nadějí, že zítra už bude líp. Zítra mě už závislost honit nebude. Jak jsem naivní, zjistím ráno.

Situace se druhý den opakuje. Stále odolávám. Jen nohy a ruce pořád do něčeho tlučou a dupou. Bolí mě hlava a v oku mám tik. Možná i stříhám ušima, což naštěstí pod vlasy není vidět. Kolegyně zase tráví polovinu pracovní doby na chodbě. Takhle soudružky ten socialismus nevybudujete!

Odpoledne mám schůzku. U nás v městečku tehdy nebyly žádné nekuřácké kavárny, dokonce tam nebyly žádné kavárny. Takže v hospodě. Probíjím se šedivou clonou cigaretového dýmu a lačně vdechuju kouř. Pak si vzpomenu, že stojím na druhé straně a zamračím se, jak jsou ti kuřáci bezohlední. Krev mi tepe ve spáncích, hlava bolí jako střep, nemůžu dýchat. Lapám po dechu a toužím po cigaretě.

Můj společník, kuřák, už na mě mává. Objednává víno, kávu a na stůl vyndá krabičku cigaret. Seznamuju ho se svým rohodnutím a mám pocit, že se uchichtnul. Vůbec mě neobdivuje, nepodporuje. Naopak, svádí na scestí, když vyklepává bílou tyčinku a gestem naznačí, jetli si dám. Pohoršeně zavrtím hlavou a nohy pod stolem se zkroutí do X, Ypsilon, Zet. Závistivě pozoruju, jak škrtá zapalovačem, vyfukuje namodralý dým a následně jak elegantním pohybem odklepává popel do popelníku. Já chci takyyy, šeptá mé závislé já.

Beru do ruky láhev vína, točím s ní dokola, strhávám etiketu. Tu trhám na malé kousíčky, pak ještě na menší a menší až na úplně nejmenší. Já chci cigaretu!!!! křičí celé mé tělo.

Loučíme se.

U první trafiky se zastavím: "Prosím jedny Sparty!" S pocitem prohry a viny lačně vdechuju cigaretový dým a sleduju rudé světlo na konci téhle bílé tyčinky.

Tak snad zase někdy jindy

Když jsem později otěhotněla, přestaly mi cigarety vonět, ba dokonce začaly smrdět a dělalo se mi z nich špatně. Kouřt jsem přestala. Pak se už k tomuto zlozvyku nevrátila. Případným zájemcům o ukončení poměru s cigaretami doporučuji. Vůbec to nebolelo.

Autor: Zuzka Součková | pátek 15.1.2016 15:00 | karma článku: 27.82 | přečteno: 1409x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jana Kozubíková

kOmický blog CLXXV.

V koronadobách funguje řada věcí odlišně (a některé vůbec). Pociťuji mírné osobní zklamání, jelikož kromě zahaleného obličeje a rozpraskané pokožky často mytých rukou u sebe zásadní změny nepozoruji.

10.4.2020 v 5:50 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 111 | Diskuse

Edna Nová

Láska za časů COVID-19

Výzva pro časy budoucí: Pokud napíšu byť jen jediný další článek obsahující COVID-19 v názvu, tak mě prosím umlaťte. Nezasloužím si žádné slitování! A tak nyní slavnostně přísahám, že s virem se zde na mém blogu vidíte naposledy

9.4.2020 v 12:00 | Karma článku: 28.92 | Přečteno: 1037 | Diskuse

Ivana Klíma Šotnarová

Překvápko!!!

Tak to vám padne brada! Tomu, kdo má dvě, obě najednou. Kdo nevěří, ať tam běží!...ale až po karanténě... a možná se raději objednejte.

9.4.2020 v 8:38 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 386 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Když touha zabíjí...

Zase je to čeká, opět se potkají. Oba se vlastně na tohle setkání těší. Nebo ne?! Chtějí, ale trochu se bojí. Vzrušením ani nedýchají. Cítím v kostech, že tentokrát by oni dva... Ať se to konečně stane

9.4.2020 v 5:00 | Karma článku: 10.47 | Přečteno: 259 | Diskuse

Alena Damijo

Definice optimismu: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř!

V Anglii nám začaly velikonoční prázdniny. Od současného školního roku se ale liší jen tím, že nevstávám se slepicemi, abych cizím dětem dala úkoly a jejich rodičům další práci, stejně jako cizí učitelky nepřidělávají práci mně.

8.4.2020 v 9:30 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 427 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz