Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

On nešikanuje, on za to nemůže, on má diagnózu

17. 02. 2016 14:36:38
Když jsem koncem šedesátých let naskočila do základního vzdělávání, byla situace přehledná. Děti se dělily na hodné a zlobivé. Na chytré a hloupé. Na šikovné, pilné a na ty, co na školu kašlou.

Pokud se ve třídě objevil sígr, který zlobil, vyrušoval, neučil se, bylo mu fuk, jaké má známky, učitelé měli nástroje, jak ho zkrotit. Nestal se z něj sice génius, trávil většinu vyučovací doby na hanbě nebo za dveřmi. Když už bylo nejhůř, dostal rákoskou, kantor ho vytahal za pejzy a pozval rodiče do školy. Ti přišli, vyslechli si co a jak, a svého potomka ještě na chodbě zlískali tak, že si dva dny nesedl a nášup mu slíbili ještě dodat v klidu domova. Sígr byl pár následujících dnů jako beránek, seděl potichu, a občas se dokonce i přihlásil.

Po nějaké době mu otrnulo a situace se opakovala.

Alespoň takhle jsem to zažila v dobách svého dětství.

Když jsem začala chodit do školy coby matka, byl už ve třídě kluk s diagnózou. Tenkrát se jmenovala LMD - lehká mozková dysfunkce. Chlapec své spolužáky o přestávkách mlátil, na kantorku si netroufnul. Na rodičovské schůzce jeho maminka plakala, omlouvala se učitelce i rodičům ostatních žáků. Poprosila učitelku, ať žáka klidně vytahá za pejzy, nějakou mu flákne a celkově bude ráda, když učitelka použije nestandartní metody výchovy, které se používaly odjakživa a odjakživa fungovaly.

Jak chlapec s diagnózou dopadl nevím, moje dítě v šesté třídě odešlo na gymnázium, kde žádné diagnózy nebyly, děti zlobily přiměřeně pubertě, a alespoň v naší třídě rodiče ve svých potomcích neviděli nadlidi a většinu kázeňských přestupků dokázali společně se školou vyřešit.

Dnes je situace jiná. V některých rodinách se dítě vychovává po "západním" vzoru. Takovému dítěti se nesmí nic zakázat, aby neutrpělo újmu. Rodiče se v nich vidí a vidí v nich své bohy. Tyhle děti mohou všechno, nemají nastaveny mantinely a samy nevědí, kam až mohou zajít. Když se nad tím zamyslím, je mi těchto dětí vlastně líto. Jejich dětské duši musí něco chybět. Sama mám ráda, když přesně vím, kam mohu dojít a kde je to už za hranou. Dává mi to pocit jistoty. A u těchto dětí nejistotu, kterou nikdo nerad ukazuje, nahradí agrese. Agresor pak svoji malou citlivou dušičku obalí zlem a později úplně ztratí zábrany.

Kromě toho dnes už nejsou děti jen zlobivé, ale některé mají diagnózu a podle toho s nimi někteří rodiče zachází. "On je ten náš chudák, on za to nemůže, on je nemocnej..."

Pokud dítě doma neslyší, že učitelé jsou pitomci, když děti nezvládnou; pokud rodiče berou školu jako autoritu; pokud se rodiče zajímají o to, co dítě dělá ať už ve škole, či ve volném čase; pokud rodiče věnují dítěti svůj čas; pokud rodiče dokáží nastavit mantinely, za které ono prostě nesmí, pak může dojít k rozumnému kompromisu mezi dítětem, školou a rodiči bez ohledu na diagnózu. Pak by se nemuselo stávat, že děti budou šikanovat své spolužáky a dokonce i kantory.

Jinak, jak bych to, ehm, řekla. Osobně bych se za diagnózu přimlouvala. Tímto žádám vědeckou lékařskou obec: "Koukejte prosím vymyslet diagnózu na lenost. Už mě nebaví být obyčejně líná, já chci být taky diagnostikovaná."

Autor: Zuzka Součková | středa 17.2.2016 14:36 | karma článku: 42.89 | přečteno: 4238x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

10 metrů za 10 litrů

A taky tisíc miliard na pomoc všetkým. Jsou to těžké počty, ale vyvolení máknou a nějak už se dopočítají.

10.4.2020 v 14:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Kdy je čtvrtek opravdu uplakaný

Uplakaný, nebo zelený. Z hlediska etymologie v tomhle není extra jasno. Zřejmě ta lkavost a pláč, co má v němčině tak blízko k zelené, té zelené spíš podlehly. Nicméně splněno spravedlivě - v břiše mám špenát a vedle mne vzlyky..

10.4.2020 v 11:02 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 134 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ruská nehoráznost

Nedávno jsem zmínil, že prezidentův mluvčí Ovčáček ví možná víc, když napsal na adresu zastupitelstva Prahy 6, která nechalo odstranit sochu maršála Koněva, že „kdo šíří zlo, nakonec mu sám podlehne a skončí v nekonečné temnotě“.

10.4.2020 v 10:33 | Karma článku: 22.60 | Přečteno: 359 | Diskuse

Michal Pohanka

Po rasistických zákuscích tu máme rasově necitlivé roušky

Pokud se nebudeme zabývat skutečnými příčinami problémů, ale budeme se místo toho babrat v rasistických zákuscích a klíčenkách, obavy z černochů v rouškách hned tak nezmizí.

9.4.2020 v 19:20 | Karma článku: 38.02 | Přečteno: 2069 | Diskuse

Karel Trčálek

Vynáším soud nad Kristem: „Ukřižovat!“

Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes vynášejí farizejové soud nad Kristem a stejně jako před dvěma tisíci lety to považují za důkaz své zbožnosti

9.4.2020 v 17:37 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 284 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz