Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Blog sice plný krve, ale neobsahující žádné násilí...

29. 02. 2016 14:03:42
Upozornění: Slabším povahám nebo lidem, kteří při pohledu na krev omdlévají, nedoporučuji číst. Pokud přesto blog rozkliknete, vězte, že jste to udělali na vlastní nebezpečí! Autorka za váš následný stav neručí!

‚‚Maminko, ze mě teče krev, asi už umřu," ubrečená, s rozmazanou nudlí kolem nosu, rozcuchanými vlasy a upatlaná od zmrzliny přiběhla devítiletá Míša za mámou. Ta se skloní ke své holčičce, do jejích vlásků otře slzu, vezme dívku do náručí, políbí ji a odnáší pryč. Její srdce krvácí: Moje malá už není dítě. Tak rychle vyrostla. Proč tak brzy? Ještě jsem to nečekala a nepřipravila ji na to. Je to moje chyba. Už nám to začalo.

Já jsem na tom byla opačně. Zatímco všechny holky v naší osmičce už menstruovaly, nebo to alespoň tvrdily, já pořád nic. Tolik jsem toužila, dostat to! Doma vedle záchodu byl otevřený balík s vložkami. Sice jsem je nepotřebovala, ale vyzkouším je. Zdá se, že mi neladí k pleti a necítím se s vložkou z tvrdé buničiny zrovna komfortně, přesto pořád toužím dostat to.

Obzvlášť, když vyspělejší spolužačky neustále zajímá, jestli už mám krámy. Stydím se pořád říkat, že ještě ne a tak jednou poruším zásady Mirka Dušína a rudá až na zadku zalžu: "No jasně!"

Ale moje spolužačky to nejsou žádná mejdla, kterým bych mohla něco nalhat. Následuje kontrolní otázka: "A jakou barvu to má, když to dostaneší?" No, jakou barvu asi může mít krev? Pomyslím si a zcela bezelstně, suverénně, bez mrknutí oka odpovím: "Červenou."

"Takže kecáš, ještě to nemáš, protože zezačátku to má barvu hnědou."

"Hnědou?" nechci uvěřit, té také lhářce, ale ověřit si to nemůžu. Doma bylo toto téma naprosté tabu, starší sestru jsem neměla, jenom sestřenici a ta bydlela 150 km daleko.

Holky měly prsa, nosily podprsenky. Já byla plochá a rovná jako runway. Dovede si někdo představit, jaké ústrky jsem zažívala - bez toho, bez podprsenky a ještě nejmenší ze třídy? Nic, co by dokázalo zvedat sebevědomí čtnáctileté holce!

Kéž bych v té době dokázala ocenit, že život bez toho je nej...

Menstruace, když se konečně dostavila, u mě až na gymnáziu, si nikdy nevybírala, kdy přijít.

To takhle sjíždíme v kánoi Vltavu. Termín mám až za čtrnáct dní. Stejně jako mé kamarádky z ostatních lodí. Krvavá návštěva nás obšťastnila všechny. Naši manželé obden vybíhali z lůna přírody do okolních měst a vesnic, aby sehnali pro nás tolik důležité hygienické potřeby. Pak už nepřicházelo v úvahu koupání či opalování v plavkách. Ta, která měla horní díl plavek a dole šortky, byla jasná. Má to. Menstruaci. Uff, jak jsem nesnášela tohle značkování. Tehdy nebyla jiná šance. Vložky byly velké, dlouhé, tlusté, objemné, tvrdé, nedržely na svém místě a na kalhotách se zvenku rýsovaly.

Tampony v té době nebyly. Když se objevily, byly za prvé nedostatkovým zbožím a za druhé v příbalovém letáku byl tak názorně popsán anafylaktický šok, že si málokdo troufnul je použít.

Při tělocviku si vložky dělaly, co chtěly. Přestože aplikovaná na správné místo, po pár poskocích se vložka značky Viana Extra rozhodla cestovat. Zepředu dozadu, zezadu dopředu. Ruka v rozkroku, která vracela vložku na správné místo, nebylo nic neobvyklého. Když tenkrát při hodině tělocviku najednou z podlahy svým krvavým okem mrkala použitá vložka, všichni ztuhli. Učitel se odešel na chodbu vydýchat, její původní majitelka na záchod plakat hanbou.

Pak přišla kreativní Hanka s vynálezem - připevnit vložku ke kalhotkám spínacím špndlíkem. Pravda, 99% spodních kalhotek jsem měla od špendlíku děravých. S takovým "sexy" prádlem není nic jednoduchého začít žít pohlavním životem, přestože už na to máte věk.

O krvavých flecích na kalhotách a sukních se ani zmiňovat nebudu. Zažily jsme je asi všechny.

Po revoluci se trh s hygienickými potřebami změnil. Vztah k menstruačním tamponům také, když jsme zjistily, že na "západě" je nosí všechny, že s anafylaktickým šokem to nebude až tak horké a že se s nimi dá i koupat.

Přišly dokonce tampony s aplikátorem, takovou trubičkou z kartonu, dlouhou snad deset centimetrů, která má za úkol usadit tampon bez přímého dotyku na správné místo a pak být hozená do koše. Kamarádka vyprávěla, jak aplikovala s tamponem i aplikátor, který jí bránil v chůzi, dřel a bolel, tam dole. "Už tuhle blbost nikdy nepoužiju, nemohla jsem dát nohy k sobě, jak ze mě trčela ta štangle, dřela mě," v salvě smíchu zaniklo: "a byla jsem rozervaná do krve tři dny!"

Tohle měsíční krvácení mnohdy přichází nečekaně a nezvaně a jeho hostitelka vůbec nemá radost, že je tady. Častokrát je naopak vyhlíženo jako vzácný host a když nedorazí, přijdou slzy a pláč.

Přestože si myslíme, že menstruace není nic příjemného, všichni víme, že patří k životu stejně jako spánek.

Autor: Zuzka Součková | pondělí 29.2.2016 14:03 | karma článku: 28.00 | přečteno: 1800x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

10 metrů za 10 litrů

A taky tisíc miliard na pomoc všetkým. Jsou to těžké počty, ale vyvolení máknou a nějak už se dopočítají.

10.4.2020 v 14:16 | Karma článku: 4.40 | Přečteno: 126 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Kdy je čtvrtek opravdu uplakaný

Uplakaný, nebo zelený. Z hlediska etymologie v tomhle není extra jasno. Zřejmě ta lkavost a pláč, co má v němčině tak blízko k zelené, té zelené spíš podlehly. Nicméně splněno spravedlivě - v břiše mám špenát a vedle mne vzlyky..

10.4.2020 v 11:02 | Karma článku: 11.37 | Přečteno: 146 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ruská nehoráznost

Nedávno jsem zmínil, že prezidentův mluvčí Ovčáček ví možná víc, když napsal na adresu zastupitelstva Prahy 6, která nechalo odstranit sochu maršála Koněva, že „kdo šíří zlo, nakonec mu sám podlehne a skončí v nekonečné temnotě“.

10.4.2020 v 10:33 | Karma článku: 23.68 | Přečteno: 386 | Diskuse

Michal Pohanka

Po rasistických zákuscích tu máme rasově necitlivé roušky

Pokud se nebudeme zabývat skutečnými příčinami problémů, ale budeme se místo toho babrat v rasistických zákuscích a klíčenkách, obavy z černochů v rouškách hned tak nezmizí.

9.4.2020 v 19:20 | Karma článku: 38.05 | Přečteno: 2098 | Diskuse

Karel Trčálek

Vynáším soud nad Kristem: „Ukřižovat!“

Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes vynášejí farizejové soud nad Kristem a stejně jako před dvěma tisíci lety to považují za důkaz své zbožnosti

9.4.2020 v 17:37 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 285 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz