Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Blackout aneb Jak se žije potmě

5. 04. 2016 15:32:52
"Maminko, a když bude ten blekblejt, tak ti nepůjde ani mobil?" zeptala se krásná holčička s dokonale zapletenými copánky své neméně krásné matky třímající v ruce poslední model chytrého telefonu.

Maminka rychlým pohledem zkontrolovala stav nabití baterie, ani na moment neodtrhla zrak od displeje a pološeptem zamumlala: "Jen blbni! Jak jsi na to přišla?" "Říkala nám to paní učitelka ve školce, že prej nepůjde elektrika a všude bude zima, nebude svítit světlo, nebudeme mít co jíst, a krámy budou taky pořád zavřený a nebudou ani jezdit auta a ani vlak nepojede. A maminko, já se bojím." "Nechápu, proč vás ve školce pořád něčím straší. Nevěř všemu. Víš co, vyfotíme se spolu, tak se pěkně usmívej, já to pak dám na fejsbuk, a budeme sledovat, komu se to líbí, jo?" uklidnila dcerku a jak řekla, tak udělaly.

Být bez elektřiny. To za mého dětství v šedesátých letech nebylo nic neobvyklého. V prosincovém podvečeru s maminkou a bratrem vyvalujeme vanilkový rohlíčky, rozehřátá trouba už nedočkavě čeká na svoji první várku, když v tom světlo zabliká, v žárovce hrkne a rozhostí se tma. "Pepo, pojď sem, asi praskla žárovka a vypadly pojistky," zavolá máti na tátu. Přitom lamentuje: "Já to tady mám rozdělaný, a už to zase nefunguje." Nám nařizuje, ať se ani nehneme, abychom si potmě něco neudělali. "A nejezte to syrový těsto, nebo vám bude špatně," uděluje rozkazy jako generál před bitvou. Je vševšdoucí? Otec vyspává u televize, jejíž obrazovka právě zčernala a vysílá pořad "pořád-tma", vstávat se mu nechce, ale naléhavý hlas jeho ženy ho nenechá v klidu. Přesto se nenamáhá jít na chodbu paneláku nahazovat pojistky, stačí mu letmý pohled z okna, aby dokázal určit stav toku elektrické energie na našem sídlišti. Hlásí: "Ne, to nejsou pojistky, už je zase potmě celý sídliště."

Někde už blikají svíčky, jinde je zřejmě ještě nenašli a někteří, stejně jako my, je nemají vůbec. Když nešla elektrika minulý týden, poslední a jediná svíčka dohořela. Matka ji buď zapomněla koupit, nebo je neměli jako další nedostatkové zboží třeba mandarinky, banány, či dětské tepláky.

Nám to ale nevadí. Mrazák, který by při nedostatku "šťávy" vytekl, nemáme. Lednice je poloprázdná, protože se do ní moc potravin nevejde a v obchodě stejně vázne zásobování. Jogurty vozí ve čtvrtek, salámy v pátek a maso se kupuje jen na neděli. Obyčejná hořčice, kterou tak zbožňuju namazanou na chleba, vydrží i v teple a s máslem a paštikou se taky nic nestane, když nebudou chvíli v chladu. Čerstvé mléko sice do druhého dne zkysne, ale my ho vypijeme k bramborám na loupačku s tvarohem. Mňam. Z dalších elektrospotřebičů máme ještě žehličku a fén. Oba nejsou životně důležité. Pračku nevlastníme. V přízemí paneláku je prádelna. Pod kotlem se zatopí, aby byla teplá voda a pak se pere mechanickým přístrojem na kliku. Panelák je sice vyhřívaný dálkovým topením. U nás na rohu stojí kotelna a u ní jsou hromady uhlí. Já sice nevím, jestli bylo třeba k rozvodu tepla nějaké elektřiny, ale nám tenkrát topili tak málo, že kdyby netopili vůbec, velký rozdíl by nebyl.

V obchodě na rohu mají místo pokladny šuplík a všichni platí hotově. Nákup prodavačka sčítá na papírku pod sebe. Váha na zboží je mechanická a já nikdy nepochopila, jak dotyčná dokáže při letmém pohledu spočítat, kolik zboží stojí. Každý večer prodávající klíčem obchod zamkne, pak vezme do ruky dlouhou tyč s hákem a stáhne ještě roletu opatřenou visacím zámkem.

Matka plech s cukrovím potmě odloží na kuchyňskou linku a sesedneme si všichni kolem stolu.

Začíná černá hodinka. Vyprávíme si zážitky z právě uplynulého dne, a když rodiče vytáhnou historky z dětství a mládí, úplně se zapomeneme s bratrem pošťuchovat. S rozzářenýma očima nasáváme atmosféru dětství našich rodičů, které se nám zdá být nádherné, přestože byla válka. Je to tak krásná chvíle, že všichni litujeme, když se po dvou hodinách rozsvítí, trouba začne hřát, televize řvát a my děti musíme jít spát.

Kdysi, v minulém století za mého mládí to bez elektřiny bylo fajn. Alespoń mně jako dítěti se to tak jevilo.

Dnes jsme na téhle šťávě, která k nám proudem teče zásuvkami, závislí. Copak o to, svíček mám doma dostatek, zapaluji si je kvůli atmosféře téměř denně. Ale světlo, je to poslední, proč ji potřebujeme. Dnes bez elektřiny už nedokáže fungovat nic.

Zde si přečtěte, co a jak bude, pokud dojde k BLACKOUTu.

Naše blahobytná moderní společnost má všechno na co si vzpomene, ale jen za určitých podmínek. Držme si palce, ať k "blekblejtu" nedojde.

Autor: Zuzka Součková | úterý 5.4.2016 15:32 | karma článku: 32.37 | přečteno: 1446x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Kdy je čtvrtek opravdu uplakaný

Uplakaný, nebo zelený. Z hlediska etymologie v tomhle není extra jasno. Zřejmě ta lkavost a pláč, co má v němčině tak blízko k zelené, té zelené spíš podlehly. Nicméně splněno spravedlivě - v břiše mám špenát a vedle mne vzlyky..

10.4.2020 v 11:02 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 111 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ruská nehoráznost

Nedávno jsem zmínil, že prezidentův mluvčí Ovčáček ví možná víc, když napsal na adresu zastupitelstva Prahy 6, která nechalo odstranit sochu maršála Koněva, že „kdo šíří zlo, nakonec mu sám podlehne a skončí v nekonečné temnotě“.

10.4.2020 v 10:33 | Karma článku: 19.84 | Přečteno: 280 | Diskuse

Michal Pohanka

Po rasistických zákuscích tu máme rasově necitlivé roušky

Pokud se nebudeme zabývat skutečnými příčinami problémů, ale budeme se místo toho babrat v rasistických zákuscích a klíčenkách, obavy z černochů v rouškách hned tak nezmizí.

9.4.2020 v 19:20 | Karma článku: 37.86 | Přečteno: 2018 | Diskuse

Karel Trčálek

Vynáším soud nad Kristem: „Ukřižovat!“

Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes vynášejí farizejové soud nad Kristem a stejně jako před dvěma tisíci lety to považují za důkaz své zbožnosti

9.4.2020 v 17:37 | Karma článku: 8.85 | Přečteno: 283 | Diskuse

František Skopal

Proč vyšší Moc vyhání křesťany na Velikonoce z chrámů?

Materialisté vnímají současnou koronavirusovou krizi jako něco, co je zvládnutelné vědou a zdravotnictvím. Vůbec se nezamýšlejí nad její hlubší symbolikou. Proto se dívají na to, co se děje, ale nevidí.

9.4.2020 v 14:50 | Karma článku: 2.93 | Přečteno: 103 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz