Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Neomezené volání. Komu tím prospějete?

17. 04. 2016 7:33:14
Na tarif neomezené volání se našinec snadno nechá nalákat. Vůbec mu nevadí, že takové "neomezené volání" ho stojí měsíčně stovky korun. Vždyť za to, aby mohl neomezeně telefonovat si každý rád zaplatí. A to se vyplatí!

Když jsem byla ještě dítě, měli jsme doma telefon. Majitelů tohoto přístroje nebylo v našem malém paneláku moc a tak často: "Dobrý den, můžu si od vás cinknout?" chodili sousedé z bytu pod námi, nad námi či vedle nás.

Telefonní přístroj jsme měli šedý, barokního tvaru s velkým sluchátkem. To bylo k tělu přístroje připoutáno šedou kroucenou šňůrou. Při telefonování jsem si šňůru namotávala na prst a pak zase vymotávala. Namotávala. Vymotávala. Namotávala. Vymotávala. Už od dětství jsem inklinovala k neomezenému volání, obzvlášť když nebyli rodiče doma. Telefonní číslo bylo trojmístné, přístroj měl kulatý ciferník a vytáčelo se tak, že prst se zanořil do dírky u příslušné číslice. Fajnšmekři používali k vytáčení propisku.

Pak jsem se odstěhovala od rodičů a založila svoji rodinu. Zažádali jsme si o telefon, abychom mohli být v kontaktu a dlouho, předlouho čekali. To bylo slávy, když konečně přišli montéři, a vítězoslavně nás připojili. Pravdou je, že to stálo nějaký peníz, kafe a rum navíc, ale co by člověk neudělal, aby mohl být spojen se světem - tedy aspoň s ostatními krajany.

S novou telefonní stanicí jsme získali i tlačítkový přístroj a čtyřmístné číslo. Nebezpečně se podobalo PIN, který jsem obdržela ke své novotou vonící kartě - myslela jsem si tehdy, holka bankovnictví neznalá, že je kreditní, ale byla jenom debetní - v té době jsem ještě nevěděla, že je v tom rozdíl, ale karty jsem znala z amerických filmů, to tedy jo.

Podobnost s PINem byla za trest. Moje kamarádka, se kterou jsem trávila mateřskou dovolenou telefonickým sdílením všech činností včetně počtu vypitých lahviček Sunaru, snědených kaší, a následně vyloučených (horem nebo spodem!), měla telefonní číslo poskládané ze stejných číslic jako byl můj PIN. To se mi pak také často stávalo, že jsem přišla k bankomatu, prsty, stejně jako klavíristka hraje zpaměti, automaticky namačkaly kombinaci číslic, kterou jsem tak často používala. Divím se, že bankovat nechce vydat ani halíř z mého účtu. Zkusím to znovu, ale prsty si vedou svou. Bankomat taky. Nevydá nic! Po dvou pokusech odcházím osvěžit paměť, ale ať dělám, co dělám, v hlavě a v prstech zůstává pořád jen melodie toho telefonního čísla. Ten den se nákup nekoná, dojídáme zásoby. K večeři jsou topinky z chleba sušeného na topení pro slepice. A já mám spoustu času na přemýšlení, jaký ten zpropadený PIN je. Teprve když nad tím přestanu dumat, PIN v hlavě naskočí a já rychle mažu k bankomatu, než to zase popletu. Budiž mi přičteno k dobru, že jsem si ho nikdy nenapsala na kartu a raději vždy zápasila se svojí pamětí. Pravdou je, že v té době jsem ještě neměla mobil a byla zvyklá si různá čísla pamatovat.

Později se kamarádka odstěhovala, přestaly jsme si volat a v hlavě už zůstal jen PIN.

Kolik hovory stály si už nepamatuju, ale vzhledem k provolaným hodinám to asi nebylo drahé.

Dnes vlastnit telefon není žádná vzácnost. Má ho každý a každý může volat. A podle toho, co nám tvrdí operátoři velice výhodně. Nabízí nám neomezené volání zdarma. Na to slyší většina z nás. Jak je něco zadarmo, my lidi se můžeme přetrhnout. Vůbec nám nevadí, že platíme stovky, když máme neomezené volání zdarma. Pak takový uživatel neomezeného volání volá a volá, protože si tuhle výhodu musí užít.

Sedím s kamarádkou v kavárně, když jí zavolá klientka. Mluví a mluví. Kamarádka jí říká: "Kdyžtak se za mnou stavte v kanceláři, takhle vás to bude stát hodně peněz." Klientka jí zřejmě sděluje, že má neomezené volání, protože kamarádka jen protáčí panenky, omluvně směrem ke mně pokrčí ramena, ale je jí hloupé hovor ukončit. Na klientech je závislá její kariéra finanční poradkyně. Klientka, která volá původně kvůli své finanční situaci, díky neomezenému volání získává v mé kamarádce navíc psychoanalytičku zdarma. Ještě pořád vypráví své rodinné problémy s manželem, dětmi. Dopiji kávu a už mě nebaví pozorovat telefonistku, jak kývá, přitakává, odporuje a radí, mně neznámé osobě. Náš původní rozhovor je zapomenut, moje trpělivost odchází do pryč a tak jen mávnu a odcházím taky. Ji zanechávám s její klientkou, s jejím telefonním přístrojem, a s jejím neomezeným voláním samotnou.

Dokud tahle možnost neexistovala, každý při telefonování šel rovnou k věci, snažil se mluvit úsporně a vyřešit problém na první dobrou.

Ano, díky těmto "výhodným" tarifům se stáváme oběťmi své lakoty. Mluvíme a mluvíme, říkáme mnohdy to, co bychom možná ani do telefonu nikdy neřekli. Anebo jen v soukromí. Vyprávíme na ulici, v kavárně, v dopravním prostředku, a nevadí nám, že poslouchá široké okolí. Často pro telefonování zapomínáme, že by s námi chtělo mluvit vlastní dítě nebo že bychom měli nějaké věci vyřešit osobně.

Musíme to neomezené volání přeci využít, nebo snad ne?

Autor: Zuzka Součková | neděle 17.4.2016 7:33 | karma článku: 41.88 | přečteno: 8356x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

10 metrů za 10 litrů

A taky tisíc miliard na pomoc všetkým. Jsou to těžké počty, ale vyvolení máknou a nějak už se dopočítají.

10.4.2020 v 14:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 82 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Kdy je čtvrtek opravdu uplakaný

Uplakaný, nebo zelený. Z hlediska etymologie v tomhle není extra jasno. Zřejmě ta lkavost a pláč, co má v němčině tak blízko k zelené, té zelené spíš podlehly. Nicméně splněno spravedlivě - v břiše mám špenát a vedle mne vzlyky..

10.4.2020 v 11:02 | Karma článku: 10.72 | Přečteno: 142 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ruská nehoráznost

Nedávno jsem zmínil, že prezidentův mluvčí Ovčáček ví možná víc, když napsal na adresu zastupitelstva Prahy 6, která nechalo odstranit sochu maršála Koněva, že „kdo šíří zlo, nakonec mu sám podlehne a skončí v nekonečné temnotě“.

10.4.2020 v 10:33 | Karma článku: 23.37 | Přečteno: 370 | Diskuse

Michal Pohanka

Po rasistických zákuscích tu máme rasově necitlivé roušky

Pokud se nebudeme zabývat skutečnými příčinami problémů, ale budeme se místo toho babrat v rasistických zákuscích a klíčenkách, obavy z černochů v rouškách hned tak nezmizí.

9.4.2020 v 19:20 | Karma článku: 38.05 | Přečteno: 2083 | Diskuse

Karel Trčálek

Vynáším soud nad Kristem: „Ukřižovat!“

Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes vynášejí farizejové soud nad Kristem a stejně jako před dvěma tisíci lety to považují za důkaz své zbožnosti

9.4.2020 v 17:37 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 285 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz