Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Nejezte chemické zabijáky! To se snadno řekne...

2. 02. 2017 14:11:15
"Ty jsi se krapítek spadla," řekl Vláďa. Běžec. Je mu 75 a nikdy jsem ho nepředběhla. Přesto, nebo právě proto, zatáhnu břicho, vypnu hruď. Aby si zblízka nevšiml, že jsem nezhubla nic. Možná gram díky ustřiženým 5 cm vlasů.

Já totiž zhubnout nedokážu. Miluju jídlo. Každé. Zdravé, ale to nezdravé, plné chemie, úplně nejvíc.

Už několik let jsem nekoupila domů chipsy. Je to přece strašnej hnus, který by normální člověk nevzal do pusy. Jenže vždycky se ke mně nějak dostanou. Sedím na oslavě a přede mnou je miska, ne, ohromná mísa chipsů. V duchu se pohoršuju - asi se zbláznili, jak můžou tenhle sajrajt kupovat? Já tedy tohle jíst nebudu! Jen oči mísu neustále hypnotizují. Musím si sednout na ruce, ty potvory často dělají, co chtějí, aby po brambůrkách nešly. Odolávám. Už pět minut. Šest. Sedm. Najednou, ani nevím jak, ruka vystřelí a sáhne po brambůrku. Strčí mi ho do pusy a já jen zachrochtám blahem. Už tu ruku nedokážu zastavit. Cpe mi chipsy do pusy po plných hrstech. A já křupu a křupu. Slastí ani nedýchám. Kde je ta dáma, která tu doteď seděla? Ta osoba, která jí zdravě? Která ještě před chvíli touto pochutinou pohrdala?.

Opatrně se kolem rozhlédnu, abych se ujistila, že mi někdo nechce ujídat. Nebudu a nebudu se dělit, sama mám málo. Žeru, drobky odpadávají od úst, lepí se na ňadra, drolí do klína, teď mi dokonce jeden brambůrek upadl. Zašlapu ho do koberce, nejsem přece takové prase, abych jedla ze země. Přisunu si poloprázdnou mísu k sobě a už jen paběrkuji poslední drobečky. Uff. Snědeno. Odkládám mísu a dělám jako by nic. Během hodiny mi bude blbě, psychicky i fyzicky, ale nad plnou mísou to neřeším.

Oříšky. Slané buráky. Je to pěkné svinstvo. Prý jsou plné plísné, jedů a já nevím čeho ještě. Také sůl není nic, co by měl člověk vyhledávat. Regál s nimi v Lidlu objíždím velkým obloukem. Dívám se na druhou stranu a odolávám. Do chvíle než dorazím k pokladně a tam už neuteču. Proradný prodejce znalý marketingových triků (taky je znám, ale stejně podlehnu - fungují!) mi je předloží ve výši očí ve frontě na kasu. Ruka si zase dělá, co chce. Házím pytlík do košíku a předem už vím, co bude následovat. Hned po příchodu domů pytlík třesoucí se rukou trhám, stejně jako feťák aplikuje drogu. Usedám na gauč a začnu! Zanořím ruku do pytlíku, naberu plnou hrst. S rozkoší se na dlaň podívám, koutky se samovolně roztáhnou, pevná vůle zhnuseně odešla podívat se do lednice na mrkev a brokolici. Popelka začíná přebírat oříšky. Nejdřív vyzobávám půlky a čtvrtky. Nechci, aby kazily umělecký dojem. Jakmile mám v dlani pouze celé buráky, cítím uspokojení z dobře vykonané práce. Jeden po druhém strkám do úst a užívám si onen přenádherný pocit blaha. Křup! Nabrat další hrst. Všechno se opakuje. Mňam! Obsah celého balení mizí v mých útrobách jako vlak v zatáčce.

Miluju čokoládu s celými ořechy. Hryžu čokoládu, abych se dostala co nejdříve k oříšku. Nechápu, proč si nekoupím někdy jen ořechy samotné - bez čokolády. Asi proto, že miluju čokoládu!

Nekupuju si na ulici zmrzlinu. Je plná cukru, a cukr, jak známo, patří mezi zabijáky.
Jednou za týden provozuji týdenní nákup. Popojíždím plnícím se košíkem, když v tom se dostanu do uličky s mrazáky. Ačkoli nechci, oči se stočí špatným směrem, tělo zabočí za nimi a stojím u zmrzlin. Provokativně, jako by mě balil nějaký puberťák, na mě mrkají litrové vaničky zmrzlin. Plné barviv, konzervantů, éček, kalorií, kilokalorií, joulů a dokonce i kilojoulů. A ještě se tam určitě něco najde... Chvíli váhám - ano? - ne? Ne! V okamžiku, kdy se proberou chuťové buňky, zapomínám na předsevzetí i na chemii. A rozhodování vázne už jen nad vanilkovou, ořechovou, čokoládovou. Tak kterou? Beru vše! Cestou domů se těším na ten zmrzlinový orgasmus. Jak ploché jsou mé touhy! Ještě ani neuklidím nákup, když si sedám na terasu s vaničkou vanilkové. Lžičku položím na zmrzlinu v pravém úhlu a jako bych chtěla máslem namazat chléb, stahuji první vrstvu. Nabírám studenou hmotu a zároveň krotím Pavlovovy reflexy. Sliny mi kapou až na podlahu, když strčím ten chemický zázrak do úst a nechám chladnou sladkost rozplývat se na jazyku. Než se stačí rozpustit v mých ústech, lžička už jede další kolo, další várku. Jsem schopná vaničku sežrat, bez ohledu na následky.

Jinak jsem v jídle skromná. Chleba se sádlem a solí mi stačí. Půl bochníku!

Běhám, jezdím na kole, chodím, měsíčně stovky kilometrů. Všichni říkají: "Ty si můžeš dát, co chceš. Ty se máš, to vyběháš." Jen já vím, jaké sportovní dávky mě to stojí, abych netloustla. Jsem prostě žravá! Nenažraná! Nedojedená! Pořád při chuti!

Ale říkám si: "No co, život mám jenom jeden a tak si ho musím užít. A přece si nebudu občas upírat to, co mi chutná, protože to není žádoucí a pro tělo vhodné! A když budu chřoupat ty nezdravé brambůrky sto let, dožiju se docela vysokého věku!"

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 2.2.2017 14:11 | karma článku: 41.58 | přečteno: 5509x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Kdy je čtvrtek opravdu uplakaný

Uplakaný, nebo zelený. Z hlediska etymologie v tomhle není extra jasno. Zřejmě ta lkavost a pláč, co má v němčině tak blízko k zelené, té zelené spíš podlehly. Nicméně splněno spravedlivě - v břiše mám špenát a vedle mne vzlyky..

10.4.2020 v 11:02 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ruská nehoráznost

Nedávno jsem zmínil, že prezidentův mluvčí Ovčáček ví možná víc, když napsal na adresu zastupitelstva Prahy 6, která nechalo odstranit sochu maršála Koněva, že „kdo šíří zlo, nakonec mu sám podlehne a skončí v nekonečné temnotě“.

10.4.2020 v 10:33 | Karma článku: 22.39 | Přečteno: 348 | Diskuse

Michal Pohanka

Po rasistických zákuscích tu máme rasově necitlivé roušky

Pokud se nebudeme zabývat skutečnými příčinami problémů, ale budeme se místo toho babrat v rasistických zákuscích a klíčenkách, obavy z černochů v rouškách hned tak nezmizí.

9.4.2020 v 19:20 | Karma článku: 38.02 | Přečteno: 2061 | Diskuse

Karel Trčálek

Vynáším soud nad Kristem: „Ukřižovat!“

Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes vynášejí farizejové soud nad Kristem a stejně jako před dvěma tisíci lety to považují za důkaz své zbožnosti

9.4.2020 v 17:37 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 284 | Diskuse

František Skopal

Proč vyšší Moc vyhání křesťany na Velikonoce z chrámů?

Materialisté vnímají současnou koronavirusovou krizi jako něco, co je zvládnutelné vědou a zdravotnictvím. Vůbec se nezamýšlejí nad její hlubší symbolikou. Proto se dívají na to, co se děje, ale nevidí.

9.4.2020 v 14:50 | Karma článku: 2.98 | Přečteno: 104 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Rouška zastaví koronavirus, potvrdili vědci. Laboratoří je i celé Česko

Experimenty potvrdily, že klasická chirurgická rouška výrazně snižuje výskyt koronaviru ve vydechovaném vzduchu....

Bruce Willis je v karanténě s exmanželkou Demi Moore. Dceři oholil hlavu

Bruce Willis (65) a Demi Moore (57) se rozvedli před dvaceti lety. Vycházejí spolu ovšem tak dobře, že tráví karanténu...

Díky koronaviru v pornu vydělávám velké peníze, říká bývalá Disney hvězda

Po neúspěchu v Hollywoodu přesedlala Maitland Wardová (42) na kariéru v pornoprůmyslu, kde se jí velmi daří. Herečka se...

Obchody zůstanou na pomlázku zavřené. Řetězce nevyužily stavu nouze

O Velikonočním pondělí zůstanou supermarkety zavřené a budou se tak držet zákona, který platí v běžných dobách. V...

Páté zvláštní poselství za 68 let vlády. Alžběta II. promluvila o koronaviru

Britská královna Alžběta II. (93) v neděli promluvila k veřejnosti. V předtočené nahrávce zdůraznila nutnost sebekázně...