Pátek 29. května 2020, svátek má Maxmilián, Maxim
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 29. května 2020 Maxmilián, Maxim

Nejezte chemické zabijáky! To se snadno řekne...

2. 02. 2017 14:11:15
"Ty jsi se krapítek spadla," řekl Vláďa. Běžec. Je mu 75 a nikdy jsem ho nepředběhla. Přesto, nebo právě proto, zatáhnu břicho, vypnu hruď. Aby si zblízka nevšiml, že jsem nezhubla nic. Možná gram díky ustřiženým 5 cm vlasů.

Já totiž zhubnout nedokážu. Miluju jídlo. Každé. Zdravé, ale to nezdravé, plné chemie, úplně nejvíc.

Už několik let jsem nekoupila domů chipsy. Je to přece strašnej hnus, který by normální člověk nevzal do pusy. Jenže vždycky se ke mně nějak dostanou. Sedím na oslavě a přede mnou je miska, ne, ohromná mísa chipsů. V duchu se pohoršuju - asi se zbláznili, jak můžou tenhle sajrajt kupovat? Já tedy tohle jíst nebudu! Jen oči mísu neustále hypnotizují. Musím si sednout na ruce, ty potvory často dělají, co chtějí, aby po brambůrkách nešly. Odolávám. Už pět minut. Šest. Sedm. Najednou, ani nevím jak, ruka vystřelí a sáhne po brambůrku. Strčí mi ho do pusy a já jen zachrochtám blahem. Už tu ruku nedokážu zastavit. Cpe mi chipsy do pusy po plných hrstech. A já křupu a křupu. Slastí ani nedýchám. Kde je ta dáma, která tu doteď seděla? Ta osoba, která jí zdravě? Která ještě před chvíli touto pochutinou pohrdala?.

Opatrně se kolem rozhlédnu, abych se ujistila, že mi někdo nechce ujídat. Nebudu a nebudu se dělit, sama mám málo. Žeru, drobky odpadávají od úst, lepí se na ňadra, drolí do klína, teď mi dokonce jeden brambůrek upadl. Zašlapu ho do koberce, nejsem přece takové prase, abych jedla ze země. Přisunu si poloprázdnou mísu k sobě a už jen paběrkuji poslední drobečky. Uff. Snědeno. Odkládám mísu a dělám jako by nic. Během hodiny mi bude blbě, psychicky i fyzicky, ale nad plnou mísou to neřeším.

Oříšky. Slané buráky. Je to pěkné svinstvo. Prý jsou plné plísné, jedů a já nevím čeho ještě. Také sůl není nic, co by měl člověk vyhledávat. Regál s nimi v Lidlu objíždím velkým obloukem. Dívám se na druhou stranu a odolávám. Do chvíle než dorazím k pokladně a tam už neuteču. Proradný prodejce znalý marketingových triků (taky je znám, ale stejně podlehnu - fungují!) mi je předloží ve výši očí ve frontě na kasu. Ruka si zase dělá, co chce. Házím pytlík do košíku a předem už vím, co bude následovat. Hned po příchodu domů pytlík třesoucí se rukou trhám, stejně jako feťák aplikuje drogu. Usedám na gauč a začnu! Zanořím ruku do pytlíku, naberu plnou hrst. S rozkoší se na dlaň podívám, koutky se samovolně roztáhnou, pevná vůle zhnuseně odešla podívat se do lednice na mrkev a brokolici. Popelka začíná přebírat oříšky. Nejdřív vyzobávám půlky a čtvrtky. Nechci, aby kazily umělecký dojem. Jakmile mám v dlani pouze celé buráky, cítím uspokojení z dobře vykonané práce. Jeden po druhém strkám do úst a užívám si onen přenádherný pocit blaha. Křup! Nabrat další hrst. Všechno se opakuje. Mňam! Obsah celého balení mizí v mých útrobách jako vlak v zatáčce.

Miluju čokoládu s celými ořechy. Hryžu čokoládu, abych se dostala co nejdříve k oříšku. Nechápu, proč si nekoupím někdy jen ořechy samotné - bez čokolády. Asi proto, že miluju čokoládu!

Nekupuju si na ulici zmrzlinu. Je plná cukru, a cukr, jak známo, patří mezi zabijáky.
Jednou za týden provozuji týdenní nákup. Popojíždím plnícím se košíkem, když v tom se dostanu do uličky s mrazáky. Ačkoli nechci, oči se stočí špatným směrem, tělo zabočí za nimi a stojím u zmrzlin. Provokativně, jako by mě balil nějaký puberťák, na mě mrkají litrové vaničky zmrzlin. Plné barviv, konzervantů, éček, kalorií, kilokalorií, joulů a dokonce i kilojoulů. A ještě se tam určitě něco najde... Chvíli váhám - ano? - ne? Ne! V okamžiku, kdy se proberou chuťové buňky, zapomínám na předsevzetí i na chemii. A rozhodování vázne už jen nad vanilkovou, ořechovou, čokoládovou. Tak kterou? Beru vše! Cestou domů se těším na ten zmrzlinový orgasmus. Jak ploché jsou mé touhy! Ještě ani neuklidím nákup, když si sedám na terasu s vaničkou vanilkové. Lžičku položím na zmrzlinu v pravém úhlu a jako bych chtěla máslem namazat chléb, stahuji první vrstvu. Nabírám studenou hmotu a zároveň krotím Pavlovovy reflexy. Sliny mi kapou až na podlahu, když strčím ten chemický zázrak do úst a nechám chladnou sladkost rozplývat se na jazyku. Než se stačí rozpustit v mých ústech, lžička už jede další kolo, další várku. Jsem schopná vaničku sežrat, bez ohledu na následky.

Jinak jsem v jídle skromná. Chleba se sádlem a solí mi stačí. Půl bochníku!

Běhám, jezdím na kole, chodím, měsíčně stovky kilometrů. Všichni říkají: "Ty si můžeš dát, co chceš. Ty se máš, to vyběháš." Jen já vím, jaké sportovní dávky mě to stojí, abych netloustla. Jsem prostě žravá! Nenažraná! Nedojedená! Pořád při chuti!

Ale říkám si: "No co, život mám jenom jeden a tak si ho musím užít. A přece si nebudu občas upírat to, co mi chutná, protože to není žádoucí a pro tělo vhodné! A když budu chřoupat ty nezdravé brambůrky sto let, dožiju se docela vysokého věku!"

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 2.2.2017 14:11 | karma článku: 41.58 | přečteno: 5509x

Další články blogera

Zuzka Součková

Je svět v pořádku?

Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.

3.5.2020 v 19:05 | Karma článku: 21.95 | Přečteno: 546 | Diskuse

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.87 | Přečteno: 3156 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.78 | Přečteno: 1230 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.12 | Přečteno: 3274 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marek Valiček

Květák s vajíčkem je dneska už šatobriard

Sem tam si při našem tlachání se Zorinou dáváme inspirace k tomu, co uvařit, nebo na čem si pošmakovat...

29.5.2020 v 15:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Dáša Stárková

Paní Veroniko Brožová, jste skvělá, držte se a nedejte se

Nenechte se prosím udolat. Učinila jste správně, že jste hejtmanku Středočeského kraje informovala. Díky její reakci víme, jak nespolehlivé máme vedení a jak bezostyšně hazarduje se zdravím vás zdravotníků i nás občanů.

29.5.2020 v 14:52 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 149 | Diskuse

David Gruber

Když lidé na internetu myslí emocemi, a ne rozumem

Internetová diskusní kanálie, závistivé pomluvy, drsné polemiky hemžící se urážkami, sebezahleděná nadpozemská jistota o vlastní pravdě a o nepravdě těch druhých... Toho jsme svědky dnes a denně zhusta. Co za tím vězí?

29.5.2020 v 14:02 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 260 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Pamatovák aneb Mozkový jogging

Věděli jste, že člověk v dávných dobách ušel denně v průměru 19 kilometrů? A že pro správnou činnost paměti je nezbytný pohyb?

29.5.2020 v 10:59 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 243 | Diskuse

Pavla Kolářová

Kam s ní?

Před lety byla taková příjemně měkoučká, pěkně tvarovaná a pružná. Každý se s ní rád pomazlil a těch radostí, co si do sytosti užili... Jó to byly časy! Bezstarostné mládí plné divokých a vášnivých nocí, láskyplných vzdechů a...

28.5.2020 v 16:04 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 415 | Diskuse
VIP
Počet článků 280 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3237

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.

Vodafone měl masivní výpadek. Hodiny nefungovaly prakticky žádné služby

Lidé po celém Česku zaznamenali ve čtvrtek odpoledne výpadky služeb Vodafonu včetně bývalých služeb UPC, ať už šlo o...

Monika Bagárová porodila. Dcera dostala jméno po mamince Muradova

Zpěvačka a porotkyně SuperStar Monika Bagárová (25) je maminkou. Se šťastnou novinkou se pochlubila fanouškům na...

Milenec? Ano, ale nezapomínejte na důležitá pravidla nevěry

Nejen muži, ale i ženy často utíkají za potěchou mimo domov. Hledají si milence, který jim dá to, co ve vlastní ložnici...

Zrušení daně z nabytí nemovitosti budí rozpaky. Kdo na něm vydělá?

Vláda schválila zrušení čtyřprocentní daně z nabytí nemovitosti výměnou za zrušení odpočtů úroků u úvěrů na bydlení z...

RECENZE: Jsem sexuální pracovnice, hlásá hrdinka filmu Pátrání po Evě

Točí se při sexu s muži, ve vaně se ženami, když bere drogy či pózuje pro vyzývavé fotografie. Fanoušci na sociálních...