Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Řítíme se do... aneb Pozdrav zdarma

3. 09. 2016 9:01:17
Všimla jsem si, že se nám tady rozmohl takový nešvar! Ne, ne, nedočkáte se žádného sprostého slova. Dokonce se nedočkáte žádného slova

To si takhle o prázdninách vyběhnu na svoji obvyklou trasu. Vede po modré turistické značce, přesto tu málokdy někoho potkám. Dnes je to jiné. Jsou prázdniny a lidi turistují. V dálce před sebou zahlédnu nějaký pohyb. Zaostřím, nic. Poznám, že rozmazaný flek a já si to šineme proti sobě. Když se dostaneme na vzdálenost, kterou mé stárnoucí oko dokáže rozklíčovat, vidím - je to rodina. Máma, táta, kluk - asi osm let a dívka, tipovala bych ji na čtrnáct. Cestička je úzká, stěží se vedle sebe vejdou dvě postavy. Všichni cupitají za tátou, na druhém místě hošík, na konci jejich vláčku vlaje matka. Dívka se courá, dělá, že je nezná. Těším se, jak se pozdravíme, jsem totiž zdravící typ. Miluju ten pocit sounáležitosti, jsme sami uprostřed přírody, na stejné trase, a pozdrav ho ještě dokáže umocnit.

Myslím si, že pán je gentleman a bude mě chtít pozdravit první. Nepolezu mu přece do zelí jako nějaká feministka. On však dává najevo, že se mnou nebude ztrácet čas a škoda slova, které padne vedle. Mlčí jako ryba a já svoji odpověď (Dobrý den) spolknu. Zatím ke mně dojde chlapec, který se nebojí pozdravit, je slušně vychovaný a na půl pusy zamrmlá: "bdý den," což mi udělá velkou radost. Hlasitě, zřetelně, aby to slyšel i táta, odpovím: "Ahoj!" a vydoluju ze sebe ten nejkrásnější úsměv. Usmívám se a už ze mě leze: "Dobrý den," když se maminka zamračí, otočí hlavu na druhou stranu a rychlým krokem mě mine. No tak nic, paní. Doběhnu k dívce. Ta se na mě podívá, pozdraví. Nahlas, příjemně, s úsměvem. A já radostně odpovídám.

Kroutím hlavou, proč rodiče neumí říct dvě slova, zatímco děti ano. Vliv školy?

Dnes je na mé běžecké stezce, kde jindy potkávám jen mouchy a klíšťata, pořádně narváno. Proti mně se objeví dva pánové středních let. Jsou určitě o nějaký ten pátek mladší, jsou to muži a tak zase vyčkávám. První mě obkrouží jako bych byla duch, s tím druhým dokonce dojde k očnímu kontaktu. Pokynu mu hlavou, jakože na pozdrav. A co myslíte, pána to nevyprovokovalo k žádné zdravící akci. Hmm, tak zase nic!

Jsem rozčarovaná. Nechci uvěřit, ale mám pocit že se svět zbláznil!

Doběhnu mezi chaty. U cesty stojí dva kluci přibližně třináct až patnáct let. V ruce pyšně drží své rybářské pruty a volají: "Tatí, vem stoličku." Předpokládám, že budou dělat, že mě nevidí, ostatně věk na to mají. Najednou se oba otočí směrem ke mně a oba nahlas, zřetelně pozdraví. Lidi, já mám takovou radost, že bych je nejraději objala. Což pochopitelně neudělám, protože bych je tím asi nadosmrti od zdravení odradila.

O mládeži se tvrdí, že je zkažená, nevychovaná, zlobivá a k ničemu. Moje dnešní zkušenost mi říká něco jiného.

Tuhle jsem zašla do Penny marketu. Je to jeden z prvních, který se v naší republice objevil. Ať ho přestavují, jak chtějí, pořád má úzké uličky. Těžko se tam vejdou dva košíky vedle sebe. Jeden opravdu starý pán mi košíkem přejel nohu, holí, která mu čouhala z podpaží, mě přetáhl po zádech, protože pospíchal k pečivu. Asi se bál, abych mu všechny rohlíky nevyfoukla. Další seniorka s trvalou na hlavě mě košíkem vytlačila z uličky se slovy, že nemám zdržovat, když nevím, co chci. Přitom mi tykala. Asi paní zapomněla doma brýle, a spletla si mě s kolegyní důchodkyní. I když... kdyby nezvedli věk odchodu do důchodu, už bych si tu velkorysou státní rentu taky mohla užívat. Vzhledem k tomu, že půjdu do důchodu až "bůhababišvíkdy", asi nikdy nedostanu šanci, aby se ze mě stala podobně nedůtklivá kraksna.

Tuhle mi dal přednost ve dveřích mladý pohledný muž, zdálky na mě volal pozdrav kluk, kterého jsem kdysi díky své dceři znala. Na silnici mě vybrzdil důchodce v klobouku, který vjel do křižovatky zcela bezostyšně. Při túrách na Malé Fatře jsme potkávali spousty lidí a všichni navzájem jsme se na sebe usmívali a zdravili.

My lidi jsme každý jiný. A proto nelze házet různé věkové kategorie do různých pytlíků. Buďme rádi, když se potkáme se slušným člověkem. A sami se chovejme tak, jak bychom si přáli, aby se lidé chovali k nám.

Pozdrav a úsměv nic nestojí, udělají spoustu radosti, a proto je rozdávejme "plnými ústmi".

Autor: Zuzka Součková | sobota 3.9.2016 9:01 | karma článku: 38.83 | přečteno: 2843x

Další články blogera

Zuzka Součková

Reklamní triky aneb Své vagině stejně nerozumím

Pustím televizi. Detektivka. Ještě nikdo nikoho nezabil, ale mně už padá hlava. Chvíli s ní mlátím o opěradlo gauče, jako když kvrdlám v hrnci puding, až mě rozbolí za krkem. Vezmu polštářek a zaujmu pohodlnou pozici vleže.

24.10.2017 v 13:07 | Karma článku: 46.35 | Přečteno: 13094 | Diskuse

Zuzka Součková

Přenechám tři roky staré dítě. Čistotné. Jen vážným zájemcům

Už jste někdy viděli takový inzerát? Neviděli? Opravdu? Děti se nepřenechávají jen tak? A co když vás jednoho dne už přestanou bavit?

5.10.2017 v 13:35 | Karma článku: 42.74 | Přečteno: 8870 | Diskuse

Zuzka Součková

Tour de česká hospoda aneb Atmosféra starých časů

V minulém článku jsem zmínila dvě hospody. Zatímco ze špinavé jsme byli se psem vykázáni (nevadí mi to), ve druhé, čisté a s vysokou úrovní služeb, nás přijali s úsměvem. Na toulkách Čechami jsem v pohostinství zažila víc.

4.9.2017 v 18:06 | Karma článku: 35.16 | Přečteno: 1722 | Diskuse

Zuzka Součková

Jak mě restaurace na českém venkově vrátila před rok 89

Zavedením EET některé venkovské hospody zavřely. Jezdíváme na kole mimo turistické oblasti a ráda bych si i tady dala kofolu, tam polévku, jinde třeba i nějaký zrzavý nealko ionťák. Už to není tak snadné jako dřív.

29.8.2017 v 15:32 | Karma článku: 45.01 | Přečteno: 22252 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 305 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 20.47 | Přečteno: 632 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. A paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 388 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 34.63 | Přečteno: 1265 | Diskuse

Ladislav Jakl

Stará levice umřela. Nová přebírá moc.

Sociální demokraté o víkendu sněmovali v Hradci Králové. Sešel se tam poprvé po prohraných volbách jejich Ústřední výkonný výbor a bylo to jednání neveselé.

21.11.2017 v 13:08 | Karma článku: 28.73 | Přečteno: 833 | Diskuse
VIP
Počet článků 248 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3199

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.