Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Děti? Mít, nemít? Surová pravda o mateřství!

11. 08. 2016 11:57:03
Vím, jak se "to" dělá, přesto řeknu: "Děti se pořizují srdcem, nikoli rozumem." Nikdy není vhodná doba na dítě. Vždy je spousta důvodů, proč dítě nemít. Kdyby se používal rozum při pořizování potomků, lidstvo by už dávno vymřelo.

Rodiče mého muže se narodili mezi světovými válkami v době hospodářské krize. Moje babička porodila svou dceru, moji matku, do válečné vřavy roku 1941. Manžel přišel na svět v padesátých letech, kdy komunisti zavírali do lágrů kdekoho nepohodlného. Já se narodila své matce těsně před státnicemi. Jejími. Náš syn spatřil světlo světa v době studené války a nejmladší dcera přišla mezi nás začátkem devadesátých let, v době, kdy se otevřely hranice, člověk mohl podnikat a něco začít se svým životem dělat. Tak já utírala zadeček a měnila plenky.

Někdo děti chce, jiný ne. Nejsem žádný sudí ani Bůh a nikoho nesoudím, ať si to každý udělá, jak cítí.

Jako zkušená matka tří dětí mohu zodpovědně říct - ano, s dětmi jsou starosti. Od prvního okamžiku, kdy o sobě dají vědět. Těhotenství s sebou přináší nepohodlí. Fakt!

Pak se dítě prodere za ukrutných bolestí na svět. Do ruky vám dají ošklivý, uřvaný, zmuchlaný, rudý uzlíček, ale máma vidí nejkrásnějšího tvora, jaký se kdy na Zemi objevil. Ten pocit štěstí je nesdělitelný. Úžasný a neopakovatelný.

Stejně jako dítě dokáže během jediného okamžiku změnit pláč v smích, nebo naopak, tak v mateřství se prchavé chvilky štěstí rázem mění v noční můry.

Probdělé noci, dítě řve a řve. A to jako proč? Matka utahaná, vyčerpaná, otec nevyspalý, nervozita stoupá. Nejedna matka přiznává, že měla chuť vzít polštářek a toho křiklouna umlčet. Kde v sobě mámy vezmou sílu tohle neudělat? To mateřský pud ve chvíli zoufalství, v okamžiku, kdy matka padá únavou, promítne do hlavy obrázek spícího miminka, toho voňavého andělíčka s naducanými tvářičkami a zaťatými pěstičkami. Jak se pak protáhne, otevře jedno oko, druhé a začne se na mámu smát bezzubými ústy. To jsou asi ty chvíle, které nás matky ochrání před zločinem. Před zločinem, který by se zároveň stal trestem.

Kde se v matce vezme tolik shovívavosti a trpělivosti, když si dítě na ulici, v obchodě nebo jinde venku usmyslí, že když nebude po jeho, dá to mámě pěkně sežrat? Za hurónského křiku s sebou šlehne na zem, dupe patama a rukama mlátí kolem sebe. V tom opravdu výživném okamžiku ještě buší hlavou do chodníku. Vyčerpaná matka, přestože by tam dítě nejraději nechala napospas a utekla, prcka popadne a táhne pryč. Přičemž se ještě stačí dozvědět, že dítě nezvládá, a že si ho neměla pořizovat. Následuje lamentace chytrého obecenstva, co z toho spratka vyroste. Jako bonus dostane ještě naplněnou vzduchovou bublinu nepoužitelných rad. Ani v těhle chvílích není daleko ke zločinu. Nějaká síla, zřejmě mateřská láska, to nedovolí. Protože za chvíli, znenadání, najednou zase třímá ve své ruce tu drobnou pěstičku. Cítí silný pocit důvěry, které v ní dítko má. Velké dětské oči se k ní otočí a v nich se zrcadlí bezvýhradná láska. Dostane unudlanou pusu. Polibky, které jsou sladké, nejsladší na světě. Ty mokré pusy děti rozdávají svým nejbližším nezištně. A když malýma ručičkama obejmou mámu kolem krku, je všechno těžké a ošklivé zapomenuto.

Život jde dál. Přichází škola, úkoly, povinnosti. Školní karamboly, průšvihy, pubertální výkyvy nálad i zběsilé nápady. Ke zločinu je zase jenom krůček. Jenže na druhé straně slyší: "Mami, ty kdybys šla na tu Miss, tak to vyhraješ." "Ty jsi moje nejlepší maminka." Ale taky: "Nemáš právo do toho mluvit..."

Jen mateřská láska dokáže vysušit hektolitry slz, které mámy pro své děti vypláčí a unést tuny strachu, obav, ostudy, které matky kvůli dětem prožijí. Dovede si někdo nezúčastněný představit kolik nočních kilometrů taková máma nachodí od okna k oknu, když své náctileté dětičky vyhlíží v černé noci? Ta drahá stvoření zásadně matkám telefony neberou. Často jsem v těchto okamžicích viděla svoji ratolest někde v příkopu zneužitou a mé srdce krvácelo, když bilo na poplach.

Na druhou stranu, jen matky mohou zažít pocit hrdosti, pýchy a zadostiučinení na školní besídce, maturitním plese či promoci svého potomka, kdy jen stěží zadržují proud horkých slz dojetí.

Být matkou není jednoduché. Je to těžká, nikdy nekončící práce.

Přestože jsem občas měla chuť své potomky zabít, přestože jsem s nimi zažila ošklivé chvíle, přestože jsme se pořád nesmáli, jsem ráda, že děti mám. A dnes už vzpomínáme jen na to pěkné a jsem vděčná, že jsme to mohli zažít.

Jako slunce nesvítí každý den, tak i v mateřství je počasí proměnlivé. A tak to je!

Být mámou je pro mě nejvíc.

Myslím, že i spousta otců prožívá něco podobného!

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 11.8.2016 11:57 | karma článku: 48.35 | přečteno: 67296x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Kdy je čtvrtek opravdu uplakaný

Uplakaný, nebo zelený. Z hlediska etymologie v tomhle není extra jasno. Zřejmě ta lkavost a pláč, co má v němčině tak blízko k zelené, té zelené spíš podlehly. Nicméně splněno spravedlivě - v břiše mám špenát a vedle mne vzlyky..

10.4.2020 v 11:02 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 108 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ruská nehoráznost

Nedávno jsem zmínil, že prezidentův mluvčí Ovčáček ví možná víc, když napsal na adresu zastupitelstva Prahy 6, která nechalo odstranit sochu maršála Koněva, že „kdo šíří zlo, nakonec mu sám podlehne a skončí v nekonečné temnotě“.

10.4.2020 v 10:33 | Karma článku: 19.23 | Přečteno: 268 | Diskuse

Michal Pohanka

Po rasistických zákuscích tu máme rasově necitlivé roušky

Pokud se nebudeme zabývat skutečnými příčinami problémů, ale budeme se místo toho babrat v rasistických zákuscích a klíčenkách, obavy z černochů v rouškách hned tak nezmizí.

9.4.2020 v 19:20 | Karma článku: 37.83 | Přečteno: 2011 | Diskuse

Karel Trčálek

Vynáším soud nad Kristem: „Ukřižovat!“

Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes vynášejí farizejové soud nad Kristem a stejně jako před dvěma tisíci lety to považují za důkaz své zbožnosti

9.4.2020 v 17:37 | Karma článku: 8.85 | Přečteno: 283 | Diskuse

František Skopal

Proč vyšší Moc vyhání křesťany na Velikonoce z chrámů?

Materialisté vnímají současnou koronavirusovou krizi jako něco, co je zvládnutelné vědou a zdravotnictvím. Vůbec se nezamýšlejí nad její hlubší symbolikou. Proto se dívají na to, co se děje, ale nevidí.

9.4.2020 v 14:50 | Karma článku: 2.93 | Přečteno: 103 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Rouška zastaví koronavirus, potvrdili vědci. Laboratoří je i celé Česko

Experimenty potvrdily, že klasická chirurgická rouška výrazně snižuje výskyt koronaviru ve vydechovaném vzduchu....

Bruce Willis je v karanténě s exmanželkou Demi Moore. Dceři oholil hlavu

Bruce Willis (65) a Demi Moore (57) se rozvedli před dvaceti lety. Vycházejí spolu ovšem tak dobře, že tráví karanténu...

Díky koronaviru v pornu vydělávám velké peníze, říká bývalá Disney hvězda

Po neúspěchu v Hollywoodu přesedlala Maitland Wardová (42) na kariéru v pornoprůmyslu, kde se jí velmi daří. Herečka se...

Obchody zůstanou na pomlázku zavřené. Řetězce nevyužily stavu nouze

O Velikonočním pondělí zůstanou supermarkety zavřené a budou se tak držet zákona, který platí v běžných dobách. V...

Páté zvláštní poselství za 68 let vlády. Alžběta II. promluvila o koronaviru

Britská královna Alžběta II. (93) v neděli promluvila k veřejnosti. V předtočené nahrávce zdůraznila nutnost sebekázně...