Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Záhada fronty k pokladně

24. 09. 2016 7:59:45
Ačkoli se po světě poflakuju už dlouhé roky, pořád se mi nedaří rozlouknoust některé taje života. Nikdy nepochopím, proč jsou mezi námi podrazáci, proč mě blbec dokáže rozhodit a o teorii relativity radši ani nemluvím.

Ale mezi největší záhadu svého života řadím tajemství fronty. Nemám na mysli okluzní frontu, to je pro mě sice taky záhada, ale za hranicemi mého vnímání, takže se tím nezabývám. Já mluvím o frontě na pokladnu. Placením sice přicházím o peníze, přesto je to jediný způsob, kterým umím zajistit potravu své rodině. A tak mi občas nezbývá nic jiného, než objet uličky v marketu, naložit košík, stoupnout si k pokladně, vystát frontu, vyložit zboží na pás, zaplatit, naložit jídlo zpátky do košíku, přeskládat do auta, vynést do kuchyně, uklidit do špajzu a lednice. Zhruba za týden nanovo.

S plným košíkem si to rázuju ke kase. Z pěti jsou otevřeny dvě, dvojka a trojka. U trojky se lidi srocují, jako kdyby tam někdo rozdával koblihy, na dvojce nerozdává nikdo nic, a proto je tam o dva kusy člověka míň. Ani na chvíli nezaváhám, koblihou mě nikdo neuplatí, a řadím se tam, kde nikdo být nechce. Moje ego se pousměje, poplácá mě po ramenou - jsem zkušená a nejspíš mám dneska i štěstí.

Jenže co to? Přede mnou se něco zadrhlo. Postarší paní, která už dávno opustila pokladní koridor, se vrací a s pokladní si vyřizuje nějaké účty. Stojím u pokladny číslo dvě a z amplionu se ozývá: "Prosím vedení prodejny na pokladnu číslo dvě." Jako husa natahuju krk, abych zjistila, co se vepředu děje. Něco si tam ženské povídají a drby to asi nebudou. Mrknu vedle a zjistím, že osoba, za kterou bych bývala byla stála, kdybych byla bývala vlezla k pokladně číslo tři, už vykládá zboží. Naše fronta se zasekla jako studená fronta nad českou kotlinou. Neváhám, rychle udělám myšku, vysmyknu se z fronty u dvojky a zařadím se za nakupující stojící u trojky. Moje ego se zase bije v hruď! Letmým pohledem zkontroluju, jak si stojí nakupující u dvojky. Stojí, ani se nehnou. Lehce nadzdvihnu koutky, neprohloupila jsem.

Jenže!

U "mé" pokladny stojí mírně omšelý zákazník. Vypadá to, že má nějaký problém. Několikrát zkontroluje obolos ve své peněžence, no on nemá peněženku, ale třímá něco ve dlani. "Tak já si ten rum nevezmu, nechám si jenom víno." Pokladní paní Jarmila - vím, že se tak jmenuje, protože jsem si to přečetla na jejím poprsí, si odfoukne ofinu, otře pot z čela, protočí panenky, vysmrká se, zamáčkne slzu bezmoci, zmáčkne knoflík a obchodem se ozve: "Prosím vedení prodejny na pokladnu číslo tři."

Nervózně si podupávám, protože vedení prodejny si dává načas. Na dvojce už platí zákazník, který stál přede mnou, než jsem udělala myšku ke trojce. Ufff!

Přichází vedení prodejny. Petra. Má to také napsané na hrudi. Aby nedošlo k omylu, četla jsem nápisy, nekoukám ženským na prsa! Obě, Jarmila i Petra zírají do kasy, Petra ví jak na to, a za chvíli je hotovo. Mezitím vedle platí zákazník, který by byl býval stál za mnou, kdybych byla bývala na poslední chvíli nezběhla i s nákupem k vedlejší, kratší a opticky rychlejší pokladně, která se tak jevila jen do chvíle, než jsem do ní vstoupila já.

Vtom se z amplionu ozve: "Upozorňujeme zákazníky, že otevíráme pokladnu číslo čtyři." Mé oči se rozzáří, instinkty šelmy, které ve mně pořád dřímají, se probudí a přinutí mě udělat plavný skok i s košíkem ke čtyřce. Jen jedna slečna dokáže být rychlejší. Souboj vyhrává. Sice trochu lízne moji nohu kolečkem svého košíku, ale je na místě první a dokonce beze ztrát na životech. Řadím se za ní, má jen pár věcí, takže obě vykládáme košíky současně. A pak se stane zase to, co se stává vždycky, když se do fronty zařadím já. Pokladní se někde zasekla, možná ji někdo zamknul na záchodě. Stojíme, čekáme.

Když se konečně dostanu k placení, u vedlejší kasy vykládá svůj nákup pán, který vešel do obchodu ve chvíli, kdy já poprvé vybírala pokladnu.

A tak je to se mnou pokaždý. Jsem nepoučitelná, tak dlouho přebírám, až přeberu. Přebíhám z fronty do frony tak rychle, jako politici mění strany a názory. Na rozdíl od nich na tom nikdy nevydělám, neušetřím si čas ani čekání. Přesto se při dalším nákupu chovám stejně a s jistým pocitem chvění kolem žaludku čekám, jak to dopadne.

Ano, nakupování a stání ve frontě je v mém podání adrenalinový sport a ne, že ne!

Autor: Zuzka Součková | sobota 24.9.2016 7:59 | karma článku: 43.49 | přečteno: 7216x

Další články blogera

Zuzka Součková

Reklamní triky aneb Své vagině stejně nerozumím

Pustím televizi. Detektivka. Ještě nikdo nikoho nezabil, ale mně už padá hlava. Chvíli s ní mlátím o opěradlo gauče, jako když kvrdlám v hrnci puding, až mě rozbolí za krkem. Vezmu polštářek a zaujmu pohodlnou pozici vleže.

24.10.2017 v 13:07 | Karma článku: 46.35 | Přečteno: 13094 | Diskuse

Zuzka Součková

Přenechám tři roky staré dítě. Čistotné. Jen vážným zájemcům

Už jste někdy viděli takový inzerát? Neviděli? Opravdu? Děti se nepřenechávají jen tak? A co když vás jednoho dne už přestanou bavit?

5.10.2017 v 13:35 | Karma článku: 42.74 | Přečteno: 8889 | Diskuse

Zuzka Součková

Tour de česká hospoda aneb Atmosféra starých časů

V minulém článku jsem zmínila dvě hospody. Zatímco ze špinavé jsme byli se psem vykázáni (nevadí mi to), ve druhé, čisté a s vysokou úrovní služeb, nás přijali s úsměvem. Na toulkách Čechami jsem v pohostinství zažila víc.

4.9.2017 v 18:06 | Karma článku: 35.16 | Přečteno: 1722 | Diskuse

Zuzka Součková

Jak mě restaurace na českém venkově vrátila před rok 89

Zavedením EET některé venkovské hospody zavřely. Jezdíváme na kole mimo turistické oblasti a ráda bych si i tady dala kofolu, tam polévku, jinde třeba i nějaký zrzavý nealko ionťák. Už to není tak snadné jako dřív.

29.8.2017 v 15:32 | Karma článku: 45.01 | Přečteno: 22252 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 313 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 21.39 | Přečteno: 660 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. A paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 391 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 34.69 | Přečteno: 1290 | Diskuse

Ladislav Jakl

Stará levice umřela. Nová přebírá moc.

Sociální demokraté o víkendu sněmovali v Hradci Králové. Sešel se tam poprvé po prohraných volbách jejich Ústřední výkonný výbor a bylo to jednání neveselé.

21.11.2017 v 13:08 | Karma článku: 29.02 | Přečteno: 857 | Diskuse
VIP
Počet článků 248 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3199

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.