Záhada fronty k pokladně
Ale mezi největší záhadu svého života řadím tajemství fronty. Nemám na mysli okluzní frontu, to je pro mě sice taky záhada, ale za hranicemi mého vnímání, takže se tím nezabývám. Já mluvím o frontě na pokladnu. Placením sice přicházím o peníze, přesto je to jediný způsob, kterým umím zajistit potravu své rodině. A tak mi občas nezbývá nic jiného, než objet uličky v marketu, naložit košík, stoupnout si k pokladně, vystát frontu, vyložit zboží na pás, zaplatit, naložit jídlo zpátky do košíku, přeskládat do auta, vynést do kuchyně, uklidit do špajzu a lednice. Zhruba za týden nanovo.
S plným košíkem si to rázuju ke kase. Z pěti jsou otevřeny dvě, dvojka a trojka. U trojky se lidi srocují, jako kdyby tam někdo rozdával koblihy, na dvojce nerozdává nikdo nic, a proto je tam o dva kusy člověka míň. Ani na chvíli nezaváhám, koblihou mě nikdo neuplatí, a řadím se tam, kde nikdo být nechce. Moje ego se pousměje, poplácá mě po ramenou - jsem zkušená a nejspíš mám dneska i štěstí.
Jenže co to? Přede mnou se něco zadrhlo. Postarší paní, která už dávno opustila pokladní koridor, se vrací a s pokladní si vyřizuje nějaké účty. Stojím u pokladny číslo dvě a z amplionu se ozývá: "Prosím vedení prodejny na pokladnu číslo dvě." Jako husa natahuju krk, abych zjistila, co se vepředu děje. Něco si tam ženské povídají a drby to asi nebudou. Mrknu vedle a zjistím, že osoba, za kterou bych bývala byla stála, kdybych byla bývala vlezla k pokladně číslo tři, už vykládá zboží. Naše fronta se zasekla jako studená fronta nad českou kotlinou. Neváhám, rychle udělám myšku, vysmyknu se z fronty u dvojky a zařadím se za nakupující stojící u trojky. Moje ego se zase bije v hruď! Letmým pohledem zkontroluju, jak si stojí nakupující u dvojky. Stojí, ani se nehnou. Lehce nadzdvihnu koutky, neprohloupila jsem.
Jenže!
U "mé" pokladny stojí mírně omšelý zákazník. Vypadá to, že má nějaký problém. Několikrát zkontroluje obolos ve své peněžence, no on nemá peněženku, ale třímá něco ve dlani. "Tak já si ten rum nevezmu, nechám si jenom víno." Pokladní paní Jarmila - vím, že se tak jmenuje, protože jsem si to přečetla na jejím poprsí, si odfoukne ofinu, otře pot z čela, protočí panenky, vysmrká se, zamáčkne slzu bezmoci, zmáčkne knoflík a obchodem se ozve: "Prosím vedení prodejny na pokladnu číslo tři."
Nervózně si podupávám, protože vedení prodejny si dává načas. Na dvojce už platí zákazník, který stál přede mnou, než jsem udělala myšku ke trojce. Ufff!
Přichází vedení prodejny. Petra. Má to také napsané na hrudi. Aby nedošlo k omylu, četla jsem nápisy, nekoukám ženským na prsa! Obě, Jarmila i Petra zírají do kasy, Petra ví jak na to, a za chvíli je hotovo. Mezitím vedle platí zákazník, který by byl býval stál za mnou, kdybych byla bývala na poslední chvíli nezběhla i s nákupem k vedlejší, kratší a opticky rychlejší pokladně, která se tak jevila jen do chvíle, než jsem do ní vstoupila já.
Vtom se z amplionu ozve: "Upozorňujeme zákazníky, že otevíráme pokladnu číslo čtyři." Mé oči se rozzáří, instinkty šelmy, které ve mně pořád dřímají, se probudí a přinutí mě udělat plavný skok i s košíkem ke čtyřce. Jen jedna slečna dokáže být rychlejší. Souboj vyhrává. Sice trochu lízne moji nohu kolečkem svého košíku, ale je na místě první a dokonce beze ztrát na životech. Řadím se za ní, má jen pár věcí, takže obě vykládáme košíky současně. A pak se stane zase to, co se stává vždycky, když se do fronty zařadím já. Pokladní se někde zasekla, možná ji někdo zamknul na záchodě. Stojíme, čekáme.
Když se konečně dostanu k placení, u vedlejší kasy vykládá svůj nákup pán, který vešel do obchodu ve chvíli, kdy já poprvé vybírala pokladnu.
A tak je to se mnou pokaždý. Jsem nepoučitelná, tak dlouho přebírám, až přeberu. Přebíhám z fronty do frony tak rychle, jako politici mění strany a názory. Na rozdíl od nich na tom nikdy nevydělám, neušetřím si čas ani čekání. Přesto se při dalším nákupu chovám stejně a s jistým pocitem chvění kolem žaludku čekám, jak to dopadne.
Ano, nakupování a stání ve frontě je v mém podání adrenalinový sport a ne, že ne!
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.