Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Vy tam nahoře, já to nemyslela vážně, šlo o nadsázku

7. 11. 2016 8:24:34
Napsala jsem dávno článek „Kuřáci vs. nekuřáci. Zakažte všechno a bude klid". Zakažte všechno - to je nadsázka! Opravdu jsem netušila, že zákazy a příkazy se budou množit. Zákonodárci, neberte mě vážně. Lidé, vám se omlouvám!

Přišel zákaz kouření v restauracích, mnozí jásali, mnozí smutnili.

Zvykli jsme si?

V prosinci 2014 přišla na trh povinnost týkající se velikosti písma na obalech. Od soboty 13. 12. museli výrobci uvádět do oběhu potraviny s novými obaly, obchody ale mohly doprodat zásoby (óó - jak velkorysé!). TADY. Výrobci nejspíš upravili obaly, ale já změnu nedokážu ocenit, písmo na obalech je pro mě i nadále ve velikosti nedorostlé blechy.

Zvykli jsme si?

Alergeny. Chápu, spousty lidí jsou na leccos alergičtí. Já třeba na lidskou blbost, ale na tu mě jídelní lístek neupozorní. Když jsem prvně v restauraci viděla: vepřový řízek (1,3,4), myslela jsem si, že jídlo je pro jednu, tři nebo čtyři osoby. U knedlíků bylo v závorce (3,5,7) – to jsem brala jako volbu, kolik dostanu kusů. Ale zarazilo mě, že u piva byla také nějaká čísla a já se rozhodně o své pivo nechtěla s ostatními strávníky dělit. Servírka mi vysvětlila, o co jde... TADY

Zvykli jsme si?

Letos v létě mě cestování zavedlo několikrát na D5. Řeknu vám, díky výměně svodidel, jsem tam prostála pořádný kus svého života. Ale na druhou stranu, hned si s těmi novými svodidly na dálnici připadám bezpečněji, asi stejně jako s vložkou s křidýlky. Více o výměně - TADY

Zvykli jsme si?

Na podzim si vyjela naše cykloparta na výlet. Na kolech jsme dorazili do Aše, hotel Goethe. V devět večer jsme dojedli večeři a muzikanti z našeho středu začali ladit nástroje. Žádný elektrický bigbeat, jedna kytara, banjo, basa vytvořená z barelu. A začali jsme: Na Okoř je cesta..., Rovnou, jo tady rovnou..., Co skrýváš za víčky...
Za deset minut deset přišel pan majitel, že ode dnes platí novela zákona o přestupcích a je nutné dodržovat noční klid. Bylo 1. 10. 2016, bylo nám padesát pryč, naše hudební produkce byla všechno jen ne hlasitá, ale pan majitel nás poslal spát. Ještě jsme ho ukecali na poslední rundu panáků a hurá do postele jako na pionýrském táboře. Aspoň nás druhý den nebolela hlava, a na kole to z kopce svištělo samo. TADY

Zvykneme si?

Zatím poslední zákaz, co jsem postřehla, se týká zavírání velkých obchodů o svátcích. TADY. Mě to až tak nevzrušuje, o svátcích jsem většinou někde uprostřed lesů a hor, a tam opravdu nemám možnost rejdit s košíkem mezi regály. Ale ztráta volby, o kterou zákazníci a vlastně i majitelé obchodů přišli, mi vadí!

Zvykáme si?

Podnikatele čeká EET. Co bude dál? Budeme si pořád a pořád zvykat?

Určitě jsem se nezmínila o všem, co se nám přikazuje a zakazuje. Například jsem vůbec nenapsala, že mám tenhle týden zákaz běhání - dala jsem si ho sama a myslím, že to stejně nikoho nezajímá.

Opravdu si zvykneme na to, že se s námi manipuluje? Že spoustu toho musíme a spoustu nesmíme? Bereme tu buzeraci samozřejmě, stejně jako nepohodlí špatného počasí? Jsme stádo ovcí, se kterým si ovčák dělá, co chce? Máme ještě nějakou šanci se probrat?

Hmmm, to se mně nelíbí!

Autor: Zuzka Součková | pondělí 7.11.2016 8:24 | karma článku: 35.65 | přečteno: 1412x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

10 metrů za 10 litrů

A taky tisíc miliard na pomoc všetkým. Jsou to těžké počty, ale vyvolení máknou a nějak už se dopočítají.

10.4.2020 v 14:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 82 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Kdy je čtvrtek opravdu uplakaný

Uplakaný, nebo zelený. Z hlediska etymologie v tomhle není extra jasno. Zřejmě ta lkavost a pláč, co má v němčině tak blízko k zelené, té zelené spíš podlehly. Nicméně splněno spravedlivě - v břiše mám špenát a vedle mne vzlyky..

10.4.2020 v 11:02 | Karma článku: 10.72 | Přečteno: 142 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ruská nehoráznost

Nedávno jsem zmínil, že prezidentův mluvčí Ovčáček ví možná víc, když napsal na adresu zastupitelstva Prahy 6, která nechalo odstranit sochu maršála Koněva, že „kdo šíří zlo, nakonec mu sám podlehne a skončí v nekonečné temnotě“.

10.4.2020 v 10:33 | Karma článku: 23.37 | Přečteno: 370 | Diskuse

Michal Pohanka

Po rasistických zákuscích tu máme rasově necitlivé roušky

Pokud se nebudeme zabývat skutečnými příčinami problémů, ale budeme se místo toho babrat v rasistických zákuscích a klíčenkách, obavy z černochů v rouškách hned tak nezmizí.

9.4.2020 v 19:20 | Karma článku: 38.05 | Přečteno: 2083 | Diskuse

Karel Trčálek

Vynáším soud nad Kristem: „Ukřižovat!“

Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes vynášejí farizejové soud nad Kristem a stejně jako před dvěma tisíci lety to považují za důkaz své zbožnosti

9.4.2020 v 17:37 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 285 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz